Kroniky mága: Odhalení
Kapitola první – Dary moře
Rychle si oblékal zbroj, zatímco se z horní paluby dále ozývaly zvuky boje. Spěchal, protože vítězoslavné výkřiky nájezdníku, jasně popisovaly nepříznivý stav pro posádku. Střet sice doposud neskončil, ale pokud nezasáhne, bude o konci rozhodnuto, stejně jako jeho. Připnul si opasek s vybavením a od pravoboku se ozval silný výbuch, který pohnul s lodí, až málem upadl. Kapitán už musel být opravdu zoufalý, když odpaloval výbušné směsi hned vedle své fregaty. Oblékl si vestu, přehodil si meč přes rameno a brašnu s osobními věcmi. Nakonec si nasadil helmu a tasil meč u pasu. Do druhé ruky vzal kabely od koně a šel se seznámit se seveřany, kteří dobývali tuto loď.
Prošel podpalubí a vykopl dveře na horní palubu. Odhodil brašny stranou a prohlédl si scenérii před sebou, na které už leželo mnoho těl. Uvědomoval si, že bude muset čarovat pouze jednodušší kouzla, pokud nechce ještě více poškodit loď. Navíc plachty, lanoví a stejně tak dřevo, ze kterého je loď postavena, jsou přece jenom hořlavé materiály.
Upustil následně meč a ihned čaroval, přičemž první piráty zasáhl ledovým paprskem. Zmerčil ho však další nepřítel, natáhl proto k němu ruku a mečem ho probodl. Přivolal si meč zpět a vykryl ránu následnému soupeři, který si myslel, že je bezbranný. Seveřan se mýlil a stálo ho to ruku u ramene.
Přemístil se k zábradlí lodí a zadíval se na drakar na levoboku. Další piráti šplhali po lanech nahoru, přičemž se už chtěli nalodit i muži z třetí lodě. Byli v menšině a v nevýhodné situaci. K tomu se vedl i lítý boj o můstek, jež měl rozhodnout o pánu lodi. Nemohl ovšem dopustit úmrtí kapitána a ztrátu morálky. Rychle proto vyběhnul schody a hned nahoře po něm zaútočil seveřan s velkou sekerou. Natáhl k pirátovi ruku a vypálil mu díru do hrudi i přes destičkovou zbroj. Potom došel k dalšímu nepříteli, který byl k němu zády a vrazil mu meč mezi žebra. Zachránil tak námořníkovy život, ale ten v radostné euforii vzápětí zemřel po úderu jednoruční sekery. Nedovolil však seveřanovi sekeru vytáhnout z těla námořníka a ruka zůstala na sekeře. Pak ještě muži usekl nohu a nechal ho jeho osudu. Pustil se pak do dalšího piráta, kterému zmrazil končetinu společně s jeho kolegou. Pak ucítil náraz do lodi a zastavil se až na zábradlí. Instinktivně se ale přetočil stranou. Kdyby tak neučinil, otestoval by pancíř na zádech proti sekeře. Při přetočení zároveň sekl naslepo za sebe a prosekl sekerníkovi nechráněné břicho. Seveřan klesl na kolena a tak ho jen nakopl do hlavy a nechal ho tak. Následně pak zabil dalšího muže, avšak s ním už musel šermovat. Onen mladík ovšem příliš bojoval silou než technikou, a tak skončil bez hlavy.
Boj na horní palubě utichl a najednou zůstal stát sám proti šesti pirátům, kteří přiběhli. Objevil se tam poté i mohutný sedmý pirát s hlavou kapitána fregaty. Zadíval se na onoho muže a poznal náčelníka celé téhle akce. Jeho plášť měl jasně modrou barvu se žlutým kruhem a sekerou, který byl i na štítech některých nájezdníků. Nehodlal však na nic čekat a pustil se do boje. Hodil meč do náčelníka, jako by bodl kopím a zarazil mu ho do těla. Pak ale meč stále ovládal a přetočil ho proti dvěma mužům na pravé straně, přičemž jednomu rozsekl krk a druhému zabořil zbraň do těla. Zbývající seveřané se vzpamatovali a napadli jej. Mysleli si, že je snadný cíl, avšak přivolal si hůl a uchopil ji obouruč. Ihned s ní máchl a vyvolal ohnivou zeď, která zapálila čtyři muže. Nebylo to sice nejvhodnější kouzlo, ale měl tušení, že s lodí je amen. Hůl pak přetočil a vykryl úder od meče a zároveň s ní zaútočil na nohu sevřena. Muži rázem kompletně rozdrtil stehenní kost i s kolenem a ohodil jej stranou. V otočce ale pokračoval a bodl holí za sebe, kde zasáhl šestého piráta. Odhodil tím seveřana na zvýšené zábradlí, kde si jednoznačně zpřelámal záda a následně spadl do moře.
Oddechl si, myslel, že boj o horní palubu skončil. Jeden z hořících pirátů jej ale chytl a spadl s ním na zem. Ležel na zádech, zatímco měl na sobě hořícího seveřana, který jej chtěl umlátit, přestože mu půlku těla pohlcovaly plameny. Kryl si obličej rukama, zatímco bleskově ovládl oheň na seveřanovi a prudce zesílil jeho žár. Pirát zařval urputnou bolestí a pak na něj jen padl, něco důležitého v něm přepálil. Najednou tak musel odsouvat velké pirátovo tělo ve zbroji, jež nadále hořelo. S ohněm si poradil jen pomocí mysli a stejně tomu tak bylo s těžkou váhou, ovšem na moment byl zranitelný vůči okolí. Nakonec se však zpod seveřana dostal a zvedl se na nohy.
Přivolal si meč a přemístil se k zábradlí na palubu, aby se podíval, jak vypadá boj. Celý útok začal z nenadání uprostřed noci, kdy jej probudil náraz do lodi. Následně uslyšel hlasité výkřiky seveřanů, kteří o sobě dali ještě dodatečně vědět. Neměl ani čas se pořádně připravit, rychle se proto jen vystrojil a vypil lektvary. Nemohl ani počkat na jejich účinek či se posilnit magií. Musel se co nejrychleji vložit do boje a teď když viděl palubu, věděl, že učinil dobře. Posádka vůči nájezdníkům prohrávala a jeho zdržení nebylo na místě. Musel navíc znatelně změnit misky vah, pokud měli nápor pirátů ustát. Jako řešení vybral, že odstřelí vedlejší drakar. Už se připravoval k útoku, avšak všimnul si lučištníka, který na něj mířil. Hodlal jej rázem zabít, ale jiné události si to nepřály. Najednou se totiž ozval výbuch z podpalubí fregaty, jenž roztrhnul loď vedví. Někdo z námořníků usoudil, že bitva je prohraná a nechtěl, aby loď padla do nepřátelských rukou. Výbuch byl ale tak silný, že jej odhodil přes palubu do ledového moře, které jej ihned pohltilo a táhlo do svých hlubin díky zbroji. Snažil se plavat nahoru, ale nešlo to. Plíce jej pálily a jen viděl vzdalující se zářící hladinu po ohni. Mysl mu ale pracovala a pomocí magie se vytrhnul zpět na hladinu, kde se jeho plíce naplnily vzduchem. Rychle se ale rázem opět potápěl, avšak naštěstí byl vedle něj stožár, kterého se zachytil. V rukou ovšem nadále držel meč, proto jej schoval do pochvy, aby mohl zapojit obě ruce. Zkontroloval i ostatní vybavení, které měl u sebe, a vše bylo na svém místě. Kdyby mu ovšem něco vypadlo, nic by s tím nedokázal udělat, jako se sedlovými brašnami, které nechal na už neexistující palubě.
Rozhlížel se okolo a všude plavaly těla společně s kusy lodi. Ještě nebyl ani na severu a už přišel o všechno své vybavení a koně. Jediné co mu zůstalo, byly peníze společně s brašnou přes rameno. Byl vyřízený, nevěděl kde absolutně je a k tomu moře mrzlo. Byl ve vodě sotva chvíli a zuby se mu klepaly zimou. Pak ale uviděl, jak jeden z drakarů výbuch přežil a plul jeho směrem. Najednou ho zahřála zuřivost, kterou ještě zesilovali slavící piráti. Doplaval tedy pomocí stěžně k drakaru a na chvíli se o něj zachytil. Položil ruku na trup lodi a začal na něm vytvářet výbušné kouzlo. Když naddimenzoval výbuch dostatečně, opět se upustil a sledoval odplouvající loď. Kouzlo pozdržel ve své mysli a pak jej odpálil. Vzápětí se ozvala mohutná exploze, která utrhla předek lodi, a drakar se potápěl. Ihned měl lepší náladu, ale uvědomoval si, jak moc je v bezvýchodní situaci. Nevěděl kde je, natož jakým směrem by měl plavat a k tomu jej obklopovala mlha. Vzal tedy lano, co plavalo vedle, a přivázal se ke stěžni. Pak se jen soustředil, aby si zahřál tělo pomocí magie a doufal, že ho vlny odtáhnout k pevnině. Mohl se pokusit modlit, ale nějak tušil, že jej bohové nevyslyší, a ani se jim nedivil.
Otevřel oči a zjistil, že leží na pláži. Zvedl unaveně hlavu a rozhlédl se kolem sebe. Moře ho konečně po dvou dnech vyplavilo na zem. Sice neměl zdání, kde se vůbec nachází, ale hlavně měl pevnou zem pod nohama. Uvolnil se od stěžně, vylil vodu z brašny a pomalu prozkoumával pláž. Byl vyřízen, měl hlad a pekelnou žízeň. Měl ovšem štěstí v neštěstí, jeho loď přepadli relativně blízko pobřeží a na pláži ležely bedny z potopené fregaty. Začal tedy prohledávat, co mu moře nadělilo. V bednách našel nějaké jídlo, sice bylo maso promočené, že jej mohl ždímat, ale i tak ho snědl. Neměl moc na výběr. Podařilo se mu najít i malý potůček a jeho vodu hltal plnými doušky. Uznal tedy, že bude žít další den. Byl sice maximálně mokrý a zmrzlý, ale žil, to byl základ. Na noc se však netěšil, ovšem blížila se rychle. Soustředil tedy svoje síly a vyčaroval kolem sebe ohně, které ho měly udržet v teple společně s bariérou. Doufal ale, že to nepřiláká nezvané hosty, jako například sirény a jejich sestry. Ty ho sice nedostaly ve vodě, ale to neznamenalo, že tu nemohly mít v okolí hnízdo.
První noc si užíval teplo z ohně a dokonce i proschnul a vyspal se. Druhý den pak sbíral vše, co mu mohlo nějak pomoct přežít. Neměl sice tušení kde je, ale nehodlal zůstat na jednom místě. Připravil se tedy na pochod za civilizací a tím co ho zde čeká. Třetí den ráno pak stál s provizorním vakem na zádech, kde naskládal zásoby, které našel. Během útoku přišel o všechno, měl u sebe jen to, co si stihnul obléknout. Měl ale u sebe to co potřeboval, zbroj, zbraně, své poznámky, které přežily díky očarování. Ale především měl hlavně magii, společně s pevnou rukou. Nikdy víc nic nepotřeboval. Mohl se tak vydat s ranním úsvitem do Severních království najít vizi Bílé paní.
Konec první kapitoly