Kapitola osmnáctá – Správná věc
Zaklepal na dveře svého mistra a čekal. Zanedlouho se v nich objevil Marklen a své překvapení z návštěvy nedal nijak najevo. Pozval ho dovnitř a oba šli do jeho pracovny. Marklen si vytáhl svou oblíbenou brandy a nalil si. Svému studentovi ale nenabídl, nikdy mu nic nenabízel.
„Dlouho jsem tě neviděl,“ začal Marklen.
„Měl jsem práci, mistře.“
„To věřím.“ Marklen se napil brandy a vychutnával si její chuť. „Co potřebuješ.“ Šel rovnou k věci. Moc dobře věděl, že po něm jeho student něco chtěl a byl připraven.
„Potřeboval bych několik knih.“ Marklen zaujatě natočil hlavu. „Jedná se o knihy na očarování.“
„Očarování? To jsem vás s Michaelem nikdy neučil. Bylo to ovšem v plánu.“ Znovu upil brandy.
Je zvědavý, s tím počítal. „To jste nás neučil, ale potřebuji si vylepšit zbroj. Po poslední akci jsem si uvědomil pár nedostatků.“ Ne jen po poslední.
„Na tohle je nejvhodnější runový kámen.“
„Ten by se mi hodil, ale i kdybych ho měl, neuměl bych s ním. S runovými kameny pracují mistři kováři a schopní čarodějové, kteří se zaměřují na tyto obory.“
„Pravda. Doporučuji ti, nejdřív si to na něčem vyzkoušet, než se pustíš do své výbavy. Mohl bych ti něco sehnat, a jako obvykle jen té nejvyšší kvality. Nebude to ale levné.“ Konstatoval suše. „Ale kdybys neměl peníze, nechodil bys. Potřebuješ ještě něco?“
„Knihy o ledu a blescích.“ Marklen mu šel až moc na ruku, něco se mu nezdálo.
„Dobrá tedy. Proč to ale sháníš přes mne?“ Marklen chtěl znát odpověď svého studenta, neboť v této fázi studia už nebyla jeho povinnost dodávat svému učni všechny potřebné materiály. Univerzita je mu plně otevřena.
„Nechci vzbuzovat podezření.“
„Podezření?“
„Ano. Dneska si jde člověk koupit jen knihu a jiný co to vidí, už z toho vytváří krásné pohádky. A než se dotyčný naděje, sedí u stolu s paladinem.“
Marklen se pousmál, protože jeho student měl pravdu. Navíc ještě zrovna on když dělal tuhle práci, byl krásný adept na tyto teorie. „Stav se večer.“
Seděl v nevěstinci a pročítal si knihu o blescích. Bylo zde prázdno, protože Qeen včera měla opět akci. Holky tak dostaly na pár dní volno a mezitím byla plánovaná menší rekonstrukce.
Otočil stránku a četl dál. Byla sice už noc, ale ihned jak dostal knihy od Marklena, musel alespoň jednu přečíst. Kniha byla dobrá a měla na téma zajímavý pohled. Zároveň však byla i velice dráha jako vše, co mu Marklen sehnal. Přišel skoro o všechny peníze, ale věděl, že zase vydělá další a ty opět utratí za nějakou drahou pomůcku ve svém studiu. Ničeho ovšem nelitoval. Svému studiu byl připraven se podřizovat, nebál by se ani říci obětovat. Jeho úsilí však vždy bylo patřičně odměněno novými schopnostmi, které na akcích v sobě odhaloval.
Přišla za ním Merill a přinesla tác plný masa. Qeen mu poslala zbytky ze včerejší akce, ať se pořádně nají. Bylo tam spoustu druhů mas těch nejvyšších kvalit a vše krásně vonělo. Qeen moc dobře věděla, že na vyhlášených akcích musí podávat jen kvalitní pochutiny.
Podíval se na tác a nasál vůni, Merill mu to přihřála. „Děkuji, Merill.“ Usmála se a odešla. Během odchodu si ovšem uvědomil, že se k ní chová jako k služebné. To samotné nebylo nijak špatně, neboť Merill mu sama nabídla své služby, avšak kdy se z něj stal pán, jež si pořizuje služebnictvo? Věděl, kde jsou pravidla a kde končí všechny meze, ale kdy se dostal na druhou stranu, netušil. Přicházely s tím však nové povinnosti, pokud se nechtěl stát jen typickým majitelem, který na své služebnictvo nahlíží jen jako na pracovní sílu. Bude se muset poptat Qeen, jak se tady Merill daří. Především se musí zajímat, jestli ta holka pořádně jí, neboť mu připadalo, že je až moc štíhlá. Hlavně ovšem musel zjistit, jaká Merill vůbec je. Někdy si totiž až říkal, že tento svět není pro bytost s její povahou. Ale snad se v ní mýlil a ona v sobě vše jen skrývala.
Když dojedl, přemýšlel, kdy naposledy jedl tak dobré maso, a rovnou několik druhů. Vzápětí přišla Merill a posbírala mu talíře. „Bylo to vskutku dobré.“
„Děkuji, pane. Sama jsem to dělala,“ odešla.
Vrátil se zpět ke knihám a musel uznat, že mu rozšiřovaly pohled na magii. Zrovna ta, jež nyní držel v rukou, pojednávala o ledových kouzlech jinak, než byl zvyklý. Musel se až podívat na jméno autora. Zjistil však jen, že na obalu není napsané žádné jméno, je tam jen symbol ledu. Až nyní si uvědomil, že mu Marklen nejspíš nemůže dávat originály, neboť by to mohlo způsobit rozruch. Nijak zvlášť ho to ale nepřekvapilo. Pak si ovšem všiml, že Qeen za ním míří a chtěla s ním mluvit. Položila před něj láhev a nalila dvě skleničky.
„Jak dlouho se zdržíš?“
„Pár dnů, více ne.“ Uchopil skleničku do ruky. „Dáváš Merill vůbec najíst, přijde mi, že je moc hubená.“
„Je to elfka a ty jsou všechny hubené. Pamatuješ si Cyrilu?“
„Ano.“ Vzpomněl si na Cyrilu, elfku, která v Korzetu pracovala jako prostitutka. Ta holka byla tenká jako proutek a přesto jedla normálně. Raději se s Qeen napil a ptal se dále. „Jak to tu zvládá?“
Qeen se pousmála. „Ta holka je jako požehnání. Je pracovitá a dívky ji mají rády.“ Naklonila se k němu a mluvila tichým hlasem. „Řekni mi, odkud ji máš. Myslela jsem, že to tady bude mít problém snášet a i když viděla pár nechutností, vůbec to s ní nehlo.“
„Některé věci je lepší nevědět.“ Napadlo ho, jací asi byli původní majitele od Merill a jak tvrdě ji vychovávali. Bylo to prostě otroctví v plné kráse s razítkem na papíře. „Dej jí nějaké peníze za tu práci tady. Já ti to pak proplatím zpět.“
„Za co mě máš, za nějakého otrokáře? Ta holka umí vše. Sem tam jí něco dám, vždy když ji pošlu nakoupit na trh.“ Qeen začala nalévat další skleničky. „Neboj se o ni, tady je v dobrých rukou.“
„Dobře. Co potřebuješ probrat. Nevěřím totiž tomu, že ses stavila jen kvůli mému pobytu.“ Bylo mu více než jasné, že něco potřebovala. Počítal s tím, vždy když přijel.
„Měla bych pro tebe práci. Potřebuji, abys někoho zabil.“ Qeen to na něj vytasila bez okolků.
Pevně se zadíval Qeen do očí a mluvil klidným hlasem. „Proč.“
„Nevím, proč to udělal. Asi mu to přišlo jako dobrý nápad, pořezat prostitutku.“
„Já se neptám, proč to udělal, ale proč to chceš po mně, když víš, že nejsem nájemný vrah.“
„Pořezal tu holku ve tváři a před tím ji zdrogoval. Navždy bude poznamenána a pomysli na její rodiče.“
„To není můj problém,“ řekl opět chladně.
Qeen zuřila a pomalu to dávala najevo. „Ta holka už teď musela pracovat jako prostitutka a co má dělat teď, když je poznamenaná.“
„Politováníhodné, ale to stále není můj problém, protože já nejsem nájemný vrah.“
„Já chci jen spravedlnost. Jen si představ, že nikdo toho parchanta nepotrestá, s holkami je v ten moment amen.“
„Chceš jen pomstu nic víc. Víš, že jsem pro tebe dělal mnohé, od někomu domluvit až dát lekci. Ale tohle ne. Už tehda jak jsem ti pomáhal proti bordelu v přístavu, jsem riskoval svoji kariéru. Už zacházíš příliš daleko, Qeen. Najměte si nějakého nájemného vraha.“
„Já, že zacházím daleko?! Snažím se jen bránit.“
„Tak rozdej holkám malé nože, ať se brání samy, bude to jistě lepší než krev na ulici.“ Qeen se na něj nechtěla ani podívat. „Jak se to vůbec stalo?“ Nedokázal si totiž představit, že dotyčný z Korzetu stihnul ještě utéct, to nedokážou ani neplatiči.
„To nebyla holka ode mne.“
„Tak proč se o to staráš. Takhle se starat o všechny je blbost. Nikdy se nepostaráš o všechny a pak si to budeš jen vyčítat jako teď.“
„A kdo jiný by to měl dělat než já. Pasáci se k těm holkám chovají jako k nějakému dobytku a vůbec je nezajímají jejich problémy.“ Opřela se do lavičky a radši se začala dívat z okna na uklidnění. „Zajímal by ses, kdyby se jednalo o holku od nás?“
Uvědomil si, že Qeen mu zkouší hrát na city a staré časy. To nemůže dopadnout dobře, staré časy už jsou dávno pryč. „Qeen, všechno už je jinak. Já si musím dávat pozor na své aktivity z důvodu univerzity. Nemůžu riskovat, že se připletu do vraždy, zničilo by mě to.“
Zadívala se mu do očí, tohle totiž nechtěla slyšet. „Takže bys už nepomstil ani holku od nás?“
Tohle nemohlo skončit dobře. „Kdyby se jednalo o holku z Korzetu, rozhodně bych přemýšlel jinak.“
Qeen se už na něj nedokázala dívat. „Tys nikdy nebyl děvkou,“ řekla tichým hlasem. „Ty nevíš jaké to je.“ Na moment se odmlčela. „Nabízet ti více peněz asi nemá smysl, co?“
„Ne.“
Nastalo ticho, než se zpátky na něj podívala a promluvila. „Tehda jsem váhala, zda ti tady mám dát práci, i když jsi zachránil Luisu. Spoustu se toho změnilo, jak si sám řekl. Už nějakou dobu nemáme vyhazovače a staráme se samy o sebe, ale vše se vrátí zpět, pokud se nebudeme bránit.“
Do tohohle se nechtěl zamotat, protože tímhle to neskončí, ba naopak. Už jednou jí pomohl a nemusel, a nyní to tu bylo zase. Qeen mu sice pomohla, ale to už jí dávno splatil, nic jí nebyl dlužen. Naklonil se do uličky. „Merill,“ zavolal a ona ihned přišla. „Sbal si ještě dnes věci, zítra ráno odjíždíme.“ Nechápala, ale poslechla. Postavil se a hodlal odejít do pokoje, aby si rovněž sbalil.
„Nemuselo to tak skončit,“ řekla Qeen.
Otočil se na ni. Chtěl něco říct, ale rozmyslel si to a odešel.
Scházel ze schodů a Merill šla za ním. Ani jeden z nich neměli moc věci a jen nesli jeho knihy a poznámky. Doufal, že je může nechat u Michaela, ale co s Merill nevěděl. U Michaela ji nechat nemohl, vyvolalo by to příliš mnoho otázek.
Pod schody nalezl Qeen a přemýšlel, zda jí něco řekne. Nakonec se ale rozhodl, že prostě kolem ní projde a už se nevrátí. Byl již skoro dole, když se rozrazily dveře a dovnitř vběhla dívka s rozmazanými líčidly od slz. Ihned se zastavil a viděl, jak vletěla Qeen do náruče a brečela.
„Barbara je mrtvá.“ Skoro jí nebylo rozumět, jak vzlykala. „Včera odešla k zákazníkovi a už se navrátila. Našla jsem ji ve stoce, jak ji tam ohryzávají krysy. Měla stejnou ránu na tváři, jako Lara, ale ona zemřela. Nezvládla ty drogy a ty ji zabily.“ Dále pak už jen brečela v Qeen v náruči.
Qeen se na něj zadívala, ale on jen stál na schodech a celou scénu sledoval.
Kurva stojí mi to za to, přemýšlel. Tak zemřela nějaká holka, dnes a denně jich přece spousty zemře. Tady jde už ale o drogy, a do toho se zaplést rozhodně nechci. Zde je však spravedlnost k ničemu, nikdo jim totiž nepomůže, když to neudělám já. Stojí mi to ale za to, poštvat proti sobě nové neznáme lidi a prolévat krev pro děvky?
Nakonec se rozešel a položil věci na nejbližší stůl. Začal si sundávat zbroj a nechal si pouze hrudní kyrys. Chtěl vypadat jinak, ovšem trápilo jej, že nemůže mít svoji vestu, příliš si na ni zvykl. Meč si připnul na bok a z vaků si vytáhl svůj černý plášť, který ho kryl i zepředu. Vytáhl si ještě velký pruh látky, který si obvazoval kolem krku, když byla zima. Šálu používat nechtěl, protože přes tu se mu špatně dýchalo, když si ji dával přes pusu.
Vše potřebné si vzal do ruky a otočil se na Merill. „Počkej tady.“ Odešel a venku za prvním rohem se oblékl.
Lara nakoupila na trhu a hodlala se vydat domů. Zjistila ale, že zapomněla zeleninu a musela se ještě vrátit. Vše nesla v košíku, byl krásný den a vítr ji hladil po tváři. Šátek kolem krku a na vlasech jí vlál, ale jinak držel na svém místě. Své tmavé brunet vlasy měla zabalené pod šátkem a těšila se, až si je doma umyje.
Za tržištěm se vydala svojí klasickou cestu domů skrz boční ulice. Přes noc sice nebyly moc bezpečné, ale za denního světla ano. Její cesta byla prázdná a tichá. Odbočila do další uličky, ale pak se zastavila a strnula. V cestě jí stál muž celý v černém. Pomalými kroky se k ní vydal a ona váhala, zda nemá začít utíkat nebo křičet. Nemohla však. Byla vyděšená po posledních událostech a rozhodla se, že se podvolí, aby měla vše rychle za sebou. Věřila, že nic horšího než smrt ji už potkat nemůže.
Muž se zastavil přímo před ní. Kápi měl staženou hluboko do tváře a zbytek obličeje měl zakrytý. Neviděla mu ani oči, měla strach se do nich podívat. Vztáhl na ní pomalu ruku a sundal jí šatek z vlasu. Uviděl tak především to, co měl skrývat. Natočil její zjizvenou tvář stranou k sobě a prohlédl si ji. Dotkl se jí pak jemně ukazováčkem u jejího pravého oka a jel pomalu po jizvě až k bradě. Ruku potom stáhl k sobě a díval se na ni.
Lara nevěděla, co to mělo celé znamenat, ale necítila se nyní v nebezpečí. Stále se na cizince dívala, ale pak jí asi došlo, co po ní chce. „Megar.“ Více toho neřekla, a ani nemusela.
Muž v černém jí pak nasadil šátek zpět, ale tak aby šla jizva vidět. Napadlo ji, že asi nechtěl, aby se za ni styděla, ale aby ji nosila s hrdostí. Otočil se a odešel. Lara se vrátila domu a umyla si vlasy, přesně jak chtěla. Něco ji však během toho vnitřně hřálo.
Jméno sedělo, jizva byla čerstvá, nyní nepochyboval o tom, co mu Qeen řekla. Sice si stále nebyl jistý, zda koná správně, že se do toho plete, ale už bylo pozdě. Stál totiž před Megarovým domem a kupodivu nebyl problém ho najít. Stačilo, aby zmlátil pár feťáku a pohrozil jim, že vytasí meč u pasu a hned věděl kde hledat. Dával si ovšem během toho pozor, aby jej nikdo nepoznal, proto se snažil vypadat i trochu jinak. I tak byl jeho plán jednoduchý, až vstoupí dovnitř, budovu neopustí nikdo živý kromě jeho. Nahrávala mu navíc samotná stavba. Jednalo se o malý dům, který nebyl patrový a dokonale tak zapadal do těchto míst. Okolní obyvatelé si tudíž mohli myslet, že se jedná o dům dělníka. Okna byla k tomu zatarasena a nikdo nemohl ven ani dovnitř. Nevěděl ovšem, co ho tam čeká, ale aspoň mu nikdo neuteče.
Padla již noc a mohl se vydat ke dveřím. Hodlal je prostě otevřít a celé to tam vyčistit. Vůbec si nedělal vrásky tím, že tam všechny pozabíjí. A proč by vůbec měl, když se jednalo o takovou sebranku. Nakonec dá ochutnat Megarovi vlastní medicínu a pak pobere vše cenné včetně drog. Doufal, že to bude vypadat jako útok jiné společnosti a on bude z obliga. Boj si k tomu předem promyslel. Nebude používat magii na zabíjení, ale jen jako pomocníka. Nechtěl za sebou nechat zbytečné stopy.
Přišel ke dveřím a chytl za kliku. Dveře se otevřely a do těla mu zamířilo kopí. Stihl se vytočit bokem, na čemž kopí sjelo po zbroji, ale potrhalo mu plášť. Útočník chtěl kopí přitáhnout zpět, avšak to už nestihl. Chytl kopiníka a přitáhl si ho k sobě. Zvedl pěst a v ní soustředil sílu. Vzápětí praštil útočníka do krku, čímž mu zlomil ohryzek a muži vytekla krev z pusy. Sotva však vstoupil do dveří, napadl ho druhy hlídač mečem a máchl na něj ve výšce jeho prsou. Zvedl před sebe ruce a meč zachytil pomocí magie. Vyškubl druhému muži meč z rukou a vrátil mu ho do těla. Hlídač následně sklouzl k zemi a nechal za sebou rudou skvrnu na zdi. Prošel předsíní a hodlal nakouknout do další místnosti, když mu někdo skočil na záda z díry ve zdi. Žena ho pevně chytla a bodla nožem, avšak neviděla, že má na těle zbroj. Druhou ránu tak chtěla umístit výše, ovšem tu nestihla. Chytl ženu pevně za ruku s nožem a zlomil jí zápěstí, přičemž nůž jí vypadl na zem. Žena křičela, ale praštil s ní pak o zeď a ona mu spadla ze zad. Strhla mu ale kápi z hlavy, avšak tvář měl stále zakrytou. Telekineticky si přitáhl její nůž do ruky a bodl ji ho do oka. Její tělo se poté škubalo a druhé oko se dívalo nepřítomně dopředu. Nebyla profík a ti u dveří také ne. Byli to jen šašci, kteří si na něco hráli, ale i tak jej zaskočili.
Zbývala už jen větší místnost. Sotva se ale přiblížil, vyletěly na něj dvě střely z kuší, každá z opačné strany. Nakoukl znova, dokud střelci nabíjeli a prohlédl si prostory. Velká místnost kde bylo jen pár stolů a židle, nic výjimečného kromě drog a peněz. Viděl i dva střelce, u každého z nich stál muž s mečem. Byl tam i stůl, kde někdo seděl a za ním byl další muž. Sundal si plášť a hodil ho do místnosti. Zleva jím proletěla střela ale zprava ne. Vešel proto dovnitř směrem doprava, odkud na něj mířil střelec. Střela letěla na jeho hruď, ale díky magii na reflexy ji viděl, jak letí. Ruce měl tak připravené a odklonil střelu. Proletěla kolem něj a zabodla se do břicha druhému střelci, který nabíjel svoji kuš a nechápal, co se stalo. Jeden dole, pět zbývá, pomyslel si. Ruce ještě nesklonil a chtěl šáhnout pro meč za zády, ale neuvědomil si, že ho má u pasu. Bylo již však pozdě pro něj šahat. Rukama proto zamířil na útočníka s mečem a vyvolal tlakovou vlnu, kterou jej povalil společně se střelcem. Vytasil meč a věnoval se druhému útočníkovi. Vykryl přicházející ránu a nabral nepřítele ramenem do hrudi. Útočník náhle ztratil rovnováhu a v následující chvíli i ruku s mečem. Ruku muži odsekl úderem shora, přetočil potom meč a provedl druhý úder na nohu, kterou skoro celou odsekl. O muže se už potom nezajímal. Dva dole, čtyři zbývají. Viděl, že střelec už měl skoro nabito a proto vrhnul svůj meč a přibodl ho ke zdi. Normálně by použil magickou střelu, ale ta by zanechala důkazy. Druhý útočník s mečem na něj zaútočil ze spodu, ale nemohl jej zasáhnout, protože mu něco zablokovalo pohyb meče, přesněji řečeno jeho kouzlo. Přesto se muž nevzdal svého útoku, upustil meč a zaútočil na něj tělem. Nečekal, že jeho nepřítel upustí meč, uchopí přímo jeho pevně rukama a začne s ním mlátit o zeď. Svoje ruce měl ovšem volné a tak loktem zlomil muži nos, co jej držel. Úchop ale nepovolil. Přitáhl si proto šipku od mrtvého střelce do kuše, a vrazil ji útočníkovi do oka. Magicky pak na šipku přitlačil, dokud hrot neprošel druhou stranou lebky. Jakmile ucítil pevnou zem pod nohami, zjistil, že muž co stál za jeho cílem, vytasil obrovský obouručný meč a mířil tím na něj.
„Tak pojď, ty zkurvysynu. Jen ty a já, a naše meče,“ řekl velký bodyguard a pomalu se k němu vydal.
Ani sekundu neuvažoval, že by si to s ním rozdal na meče. Sotva bodyguarda pořádně spatřil, pochopil, že to není amatér jako tihle. Telekineticky si přitáhl druhou kuši a zamířil na rozběhnutého bodyguarda. Zasáhl jej do krku, ale to nestačilo, stále jej chtěl zabít svým obouručným mečem. Musel proto na bodyguarda vyvolat ještě tlakovou vlnu, aby jej dostal bezpečně od těla.
Boj skončil. Nebyl nijak zvlášť unaven, ale doufal, že celý útok proběhne jednodušeji. Spíš ovšem jen podcenil situaci. Došel ke svému cíli a sedl si naproti něho. „Megar?“ Přes zakrytou pusu se mu nemluvilo dobře, ale nehodlal se prozradit, i když by ho neměl kdo identifikovat.
„Smím aspoň znát jméno svého vraha a důvod?“ zeptal se pohrdavě Megar.
„Důvod ti za chvíli předvedu a jméno už chtělo znát více lidí.“
Natáhl na Megara levou ruku a znehybnil ho. Pak mu telekineticky vzal nůž, co mu ležel na stole a začal mu řezat tvář, pomalu od brady až k oku. Zajel nožem hluboko na kost a Megar se snažil řvát bolestí, přestože nemohl. Mohl si ulevit jen vnitřně, ale to nestačilo. Jakmile Megarovi udělal stejnou ránu, jakou měla Lara, pustil jej a on si ihned chytl tvář a řval, co mohl. Celý čin mu nebyl nijak zvlášť odporný, a cítil v tom jistou spravedlnost, kterou by jinak Megar nedostal.
Megar se na něj podíval a procenil mezi zuby. „Jsi mrtvý muž.“ Víc už ale Megar neřekl a nuž mu zajel ze spod hrudního koše do srdce.
Postavil se a porozhlédl se po tělech. Na chvíli se zamyslel, zda opravdu není vrah, kterého si chtěla Qeen najmout. Ale zamítl to. Ujistil se, že jsou všichni mrtví a zkontroloval i dvě vedlejší místnosti zda jsou čisté. První byla malá varna a druhá místnost s postelemi, nikdo nikde ale nebyl. Pak našel pytel s drogami. Našel i peníze a všechny si je vzal. Nasadil si plášť, očistil meč a odešel pryč s pytlem na zádech. Vzadu za městem zkontroloval, zda je opravdu sám a vysypal všechny drogy do stoky. Vrátil se poté za Qeen a řekl jí, že je vše vyřízeno, nic víc. O Megarovi a celé akci pomlčel. Váhal však, zda nemá vážně odejít a vzít sebou Merill, ale nakonec si to rozmyslel. Před odjezdem dal Merill měsíční kámen a řekl jí, ať ho dobře schová. Druhý den šel znova za Larou a opět ji zastavil v osamocené ulici. Dal jí peníze se slovy, že to má na léčbu a že v klášteře jí pomůžou. Poté si sbalil věci a odjel z města pro další práci.
Qeen stála za pultem a rozmisťovala skleničky na svá místa. Přišla za ní dívka a nervózně se postavila k pultu. Qeen na ní hned poznala její trápení a začala mluvit první.
„Tak povídej, děvče.“
„Co když přijde na to, že jsme si to s tou Barbarou celé vymyslely. Ano Laru sice pořezal, ale žádná Barbara nikdy nebyla.“
Qeen se pousmála. „Neboj, děvče, bez těla přece není důkaz. A když na to přijde, věř mi, že nás ani bohové neochrání. Teď se vrať domů, večer přece pracuješ.“
Odešla a Qeen zpátky urovnávala skleničky. „O jednoho hajzla méně,“ pošeptala si.
Martéz klečel uprostřed místnosti a díval se na těla. Ti co je zabili, museli dobře vědět, co dělají. Nenašel totiž ani jedinou kapku jejich krve. Těla sice byly nezvykle rozházené, ale to se v zápalu boje stává. Prohlédl si každé tělo zvlášť, avšak něco se mu na nich nezdálo. Spíš to vypadalo, jako by na ně zaútočil menší počet nepřátel, než byl jejich počet. Nakonec přešel k Megarovu tělu. Rána na jeho tváři rozhodně znamenala pomstu, ale nijak si neuvědomoval, jaký gang tohle dělá. Napadlo ho, zda nemá novou konkurenci. Pak se podíval na zakrvácený nůž, i na něm bylo něco zvláštního. Otočil se na Megarovu ránu a zpátky na nůž. Uchopil ho ukazováčky za konce a prohlížel si jej. Najednou mu to však došlo. Na noži se totiž nenacházely žádné otisky, a vypadal, jako by jej ponořily do nádoby s krví. Musela ho tak držet nehmotná ruka, přesněji řečeno nehmotná ruka čaroděje. Přemýšlel, který z gangu má za přítele čaroděje a napadla ho Qeen a ten její bezejmenný společník. Proč by to ale dělala, vždyť přece mezi nimi vládl mír. Byl sice křehký, ale byl to stále mír. O co Qeen jde, něco nevěděl. Bude se muset za ní stavit, ale musí sebou pro jistotu přinést dárek, a v tomto případě by se mu hodilo srdce toho čaroděje.
Procházel městem a hledal, kde by složil hlavu. Byl navíc unavený a v tomhle městě nenašel žádnou práci. Chtěl proto jen přespat a vyrazit ráno dále. První ubytovnu, kterou viděl, zároveň i minul. Když totiž nakoukl dovnitř, vytlačil jej ven zápach, jež se zde držel. Pak zahlédl jednu větší hospodu na konci ulice, vydal se k ní. Přes okna poté neslyšel žádný řev, jen hlasité klábosení dělníku po celodenní práci. Vstoupil dovnitř a chvíli hledal volný stůl. Jeden objevil a posadil se k němu.
Rozhlédl se okolo a nikdo si ho nevšímal, asi vypadal strašně. Cítil se k tomu pod psa, protože před městem dvakrát zmokl. Šenkýřka mu přinesla pivo a jen seděl, popíjel a přemýšlel o další cestě. Lidi říkali, že v jižních královstvích něco spatřili, ale podobných zpráv už slyšel spoustu. Stačí, aby se jen pohnuly listy na stromech a už to byl duch. O tom jihu ale přemýšlel dál, protože tam ještě nebyl a možná by se tam našla slušná dlouhodobá práce pro něj.
Jeho myšlenky však přerušila holka, která si k němu beze slova přisedla. Zadíval se na ni, a rozpoznal, že se jedná o zdejší prostitutku. Své černé vlasy měla decentně upravené i barvou a nějaké to líčidlo se na její tváři taky našlo. Sukni měla v rozkroku přizpůsobenou, ať ji nemusí moc vytahovat a kolem hrudi měla těsnější oblečení, aby jí prsa lezly co nejvíc ven.
„Nemám zájem,“ řekl první.
„Já taky ne, ale není kde jinde sednout,“ odvětila podrážděně.
„Aha,“ dál přemýšlel o tom jihu. Jsou tam i hornatá prostředí, takže by mohl najít nějaké práce tam. Ale hlavně tam byly bažiny, spousty bažin. A v nich se nacházejí byliny vysoké kvality a jemu už docházely. Popřípadě je mohl i prodávat a na správných místech by mu vydělaly slušný měšec. Byl rozhodnut.
„Nechceš mi koupit pití?“ Z ničeho nic na něj dívka promluvila.
„Neříkala si, že nemáš zájem?“
„Si myslíš, že dam jen kvůli chlastu? Zas taková kurva nejsem.“ Naklonila hlavu pod stůl a pořádně si ho prohlédla. „Nejsi k zahození, rozhodně něco lepšího než tihle ti.“
Zvedl se a vzal si brašny. Zaplatil u šenkýřky a šel. Sice ta prostitutka byla docela pěkná, ale z ulice si je nikdy nebral. Dával přednost místům, kde byla v ceně i postel a záruka, že nic nechytne. Pak se ale pousmál, jako by on na tyto místa chodil. Všechny holky co měl na cestách, vždy svedl v hostincích a to byly šenkýřky nebo ty, které si chtěly jen užit. Sem tam dostal nějakou profesionálku, ale to jen díky tomu kde dříve pracoval. Všude to chodilo víceméně stejně, u Qeen nevyjímaje. Někdy měl ovšem i lepší dívku díky práci pro boháče, jako součást odměny.
Stál před hospodou a přemýšlel, kam vyrazí. Nakonec se ale rozhodl, že půjde pro koně a vyspí se někde za městem.
„Snad si neodešel kvůli mně.“
Otočil se a ta holka z hospody stála za ním. „Nemám žádné peníze, dej mi už pokoj.“ Použil základní frázi, na kterou slyší většina žen, a nevěstky obzvlášť. Věřil, že nyní se už dívky definitivně zbaví.
„Jak chceš.“ Otočila se a odešla.
Konečně trochu klidu. Než ale stačil udělat krok, uslyšel křik a ten hlas poznal. Byla to zas ta holka a uviděl, jak ji někdo táhne za roh. Já se jí snad nezbavím, řekl si v duchu a šel jí na pomoc. Přišel tam a zrovna viděl, jak ji násilník tvrdě přirazil obličejem na stěnu domu v uličce. Muž si ji pevně uchopil, že se nemohla hýbat. Poté se jí snažil vykasat sukni, aby ji to udělal zezadu, zatímco mu padaly kalhoty k zemi. Došel až k násilníkovi a ten než stačil cokoliv říct, přistála mu pěst na čelisti. Navíc použil sílu magie a násilník odlétl na protější stranu. Plešatá hora masa upadla do bezvědomí a bylo po starostech. Otočil se a šel.
Dívka se na něj překvapeně zadívala, ale pak rychle okradla násilníka a dohnala ho. „Díky, šlechetný rytíři.“
„Nejsem rytíř.“ Já se jí doopravdy nezbavím, pomyslel si.
„A já nejsem čistá panna.“ Šáhla mu na rameno a zastavila ho. „Je mi jasné, že hledáš místo na spaní. Pojď se mnou na ubytovnu, mám dost širokou postel.“
Váhal. Vůbec nic o ní nevěděl, ale postel zněla lákavě. „Je to daleko?“
„Ani ne, pojď.“ Vzala ho za rámě a vydali se na cestu. „Mimochodem, kdybys byl rytíř, co bys chtěl radši, čistou nezkušenou pannu nebo zkušenou děvku která ti splní každé přání?“
Došli na ubytovnu, dívka hodila vrátné ukradené peníze a nechala si prodloužit bydlení. Poté prošli okolo spících lidí na chodbě do druhého patra, kde se nacházel její pokoj. Neměla tam ovšem skoro nic až na potřebné věci, postel, skříň na prádlo, zrcadlo se stolkem s líčidly a v rohu místnosti malý stůl se židlí. Víc toho ani nepotřebovala a rozpoznal, že jen přežívá.
„Věci si tu někde hoď a klidně se natáhni,“ řekla mu a šla k zrcadlu.
Vše si položil vedle postele a nechal si na sobě jen košili s kalhoty. Padl do postele a přiznal si, že už pocítil i měkčí. Sice měl pořád problém se spaním v posteli, ale stále to bylo lepší než škarpa za městem. Mezitím co si dívka sundávala oblečení, zkontroloval si, zda má vše na dosah ruky. Dívka se svlékla do naha a začala se umývat. Z mísy s vodou vytáhla hadr a vymačkala z něj vodu. Umyla si tvář, potom prsa a nakonec mezi stehny. Hadr vždy během toho znovu namočila a vymačkala. Poté se utřela a přešla k němu bez jakéhokoliv studu. Zastavila se nad ním a dala ruce pod prsa, aby je zvýraznila.
„Líbím se ti?“ zeptala se ho svůdně.
Projel si ji zkušeným okem od kolen až po tvář. „Máš svoje kouzlo.“ Opravdu měla. Postavu měla moc pěknou, u Qeen by se jí dařilo dobře.
Usmála se na něj a pak mu obkročně sedla přes nohy a začala mu uvolňovat kalhoty. Chvíli váhal, zda by ji neměl zarazit, ale rozmyslel si to. Jakmile mu stáhla kalhoty, uchopila mu mužství a snažila se o jeho vzrušení. S tím ale neměla žádný problém a později na něj nasedla. Vlnila se na něm a rukama jí během toho projížděl po ještě vlhkém těle. Byla opravdu dobrá. Ruce si dala za hlavu a stále se na něm vlnila. Nevěděl ani, jak se vše seběhlo, ale najednou jí držel obě ruce a v pravé měla nůž, s kterým mu mířila na krk. V její tváři vystřídala rozkoš vztek a zuřivost. Podařilo se mu obě její ruce roztáhnout, ale děvka se nevzdávala a chtěla ho začít kousat. Hlavou mířila dolu, ale rozhodl se zaútočit stejně a trefil ji čelem do nosu. Ozvalo se hlasité křupnutí a z nosu se jí vyvalila krev. Děvka zakřičela a byla ochromená, čehož hodlal využít. Pustil jí pravou ruku s nožem a přetočil svou levou, aby byla před její rukou. Natáhl potom levou ruku a chytl ji za vlasy na temeni hlavy. Následně škubnul dozadu a děvka se zaklonila a prohnula. Pustil jí pak levou ruku a udeřil ji co nejsilněji do míst, kde jí končil hrudní koš, což nyní krásně viděl. Nepoužil však magii, chtěl ji zatím živou. Děvka se svalila z postele a popadala dech, nemohla se ani hýbat.
Sedl si na postel a oddechl si. Postavil se a udělal krok, ale zapomněl na kalhoty stažené do kolen. Spadl na břicho a měl štěstí, spadl opravdu jen na břicho. Dveře se však vzápětí rozrazily a v nich byl násilník z uličky. Muž na něj namířil kuší a vypustil střelu. Štít vyvolal na poslední chvíli a střela zůstala ve štítu jen kousek od jeho hlavy. Zrušil štít, zachytil střelu a vrátil ji majiteli nízko do břicha. Násilník se svalil do pokoje a držel se za zranění. Chtěl si natáhnout kalhoty, ale ve dveřích se objevili další dva útočníci, vrátná a nějaký vychrtlý zabiják s dvěma noži. Vratná vběhla první a dostala magickou střelu do hrudi, po které začala padat na zem. Vychrtlík ji ale místo toho dal ruce do podpaží a použil ji jako krytí pro případ, že by letěla další střela. Když to viděl, vyvolal štít a zabiják do něj narazil. Tělo vrátné tím upustil a ještě ztratil rovnováhu. Muž ale rychle získal rovnováhu zpět a hodlal na něj skočit s úmyslem, zarazit mu oba nože do těla. Viděl vychrtlíkův pohyb a věděl, co chce udělat, proto ho telekineticky chytl a hodil s ním přes místnost do stolku se zrcadlem. Střepy se rázem rozletěly po místnosti a pořezaly vychrtlíka. Zabiják ležel ve střepech a chtěl se postavit, opřel se rukama o zem, ale pak jen zakřičel bolestí. Jeden ze svých nožů měl najednou přibodnutý k podlaze v pravé ruce. Vychrtlík se na něj podíval a viděl, jak měl k němu natáhnutou ruku, se kterou dokončil daný pohyb.
Když už nikdo nepřicházel, konečně si vytáhnul kalhoty a oddechl si. Přesto mu hlasitě bušilo srdce, neboť se jej pokusila zabit prostitutka. Tohle ho nenapadlo a už nemohl věřit nikomu, a to už teď nevěřil skoro nikomu. Vyrazil raději zavřít dveře do chodby, odkud od lidí přilétaly samé nadávky a že chtějí spát. Uvědomoval si, že nemá moc času a zanedlouho sem přijdou strážnici. Musel jednat a rozhlédl se po tělech. Vrátná byla mrtvá, děvka stále nemohla popadnout dech. Vychrtlík se snažil vytrhnout nůž z ruky, za což dostal kopanec do žeber, a násilník se držel za břicho. Začal tedy u něj a postavil se nad ním.
„Kdo vás poslal?“
„Naser si,“ odpověděl mu násilník.
Neměl příliš velkou potřebu je mučit, avšak nedávali mu na výběr. Chystal se násilníka nakopnout do rány, ale všiml si, že to přesně násilník chtěl. Natáhl proto k němu ruku a jak hýbal prsty, telekineticky pohyboval se střelou v jeho těle. Násilník řval bolestí a padaly z něj nadávky, ale nic podstatného neřekl. Nakonec z něj střelu vytrhl a nechal ho vykrvácet. Mezitím se přesunul k zabijákovi a během toho zkontroloval pohledem děvku, ale ta byla stále ještě mimo.
Vychrtlík si zase snažil vytrhnout nůž z ruky, ale jakmile jej spatřil nad sebou, přestal. „Když ti to řeknu, jsem mrtvý muž.“
„Tím pádem mi to můžeš říct.“ Vychrtlík už ale nic neřekl.
Střela z násilníka se mu vznášela před rukou a kapala z ní ještě teplá krev. Nakonec střelou zabijákovi probodl ještě druhou ruku, ale ten stále nic neřekl a místo toho se začal smát.
„Dochází ti čas. Strážnici tady za chvíli budou.“
Měl pravdu, už neměl čas. Vzal jeho druhý nůž a vrazil mu ho do krku. Vychrtlíkovo tělo po chvíli spadlo na zem. Přemístil se k děvce.
„Odpovíš mi dobrovolně?“ Ona ale jen plivla na zem. „Tak dobře.“
Chytl ji za vlasy a praštil jí hlavou o podlahu. Pak ji přetočil na záda, levou rukou jí přitlačil na čelo a hlavu jí držel pevně na zemi. Chytla ho sice za ruku na hlavě, ale stále byla mimo, aby něco udělala.
Vytáhl si svůj magický deník a otevřel ho stejně jako kdyby přivolával hůl. Deník měl nekonečné množství stránek a stačilo jen pomyslet na požadovaný okruh kouzel, přičemž se mohlo jednat i o obsah. Nalistoval stránku s kouzly na ovlivňování mysli a přečetl si kouzlo. Sice zde měl zatím jen jedno kouzlo, ale to stačilo. Navíc šlo o kouzlo, aby mohl vstoupit do cizí hlavy. Tyto kouzla nebyly legální, a proto hodně spěchal. Kouzlo kupodivu získal od Marklena, bylo totiž založené v jedné z jeho knih, i když s danou tématikou nemělo nic společného. Přemýšlel, zda to byla náhoda či ne, ale nyní se mu hodilo. Sehnat totiž obdobná kouzla mimo zdi univerzity byl problém. Daly se pořídit jen na správném trhu, ale nikdy nemůžete vědět, jestli to není past či zda nejste pozorován. Jiná možnost byla oficiální postup, ale zároveň se tak zapíše do seznamu, o což nestál. Přesto měl o takové kouzla zájem, ostatně jako všichni čarodějové.
Od dveří uslyšel další křik lidí, musel si pospíšit. Představa, že by ho zde našla hlídka při čarování ne úplně legálního kouzla, budoucnost by pro něj nebyla nijak zářivá. Navíc by vše musel vysvětlit Radě na Bílé univerzitě, a to si nedokázal představit. Přitlačil více na ženinu hlavu a potichu začal pronášet patřičná slova a vytvářet kouzlo. Dívka se začínala pomalu třást, a čím více se s ní spojoval, tím byl třes větší. Neměl ještě možnost si toto kouzlo vyzkoušet, což mělo za následek, že spojení nebylo úplně čisté. Soustředil se, jak nejvíc mohl a slova přestal opakovat až ve chvíli, kdy jí vstoupil do hlavy. Při těchto kouzlech věděl, že musí hledat jen konkrétní vzpomínku. Jinak by riskoval, že se už neodpojí přirozeně ale odtrhnutím, při němž hrozilo riziko poškození mozku vyvolavatele. Hlavně by se ale mohl dotyčný zbláznit, kdyby se dozvěděl všechny vzpomínky jiného člověka.
Listoval v dívce jako v otevřené knize, když najednou našel, co hledal. Martéz. Nyní je v Arghamu a čekal na jejich návrat. Odpojil se a hlavou mu běžely její myšlenky. Po odpojení se začal motat a musel se opřít rukou o zem, ale pak se zklidnil a byl v pořádku.
Podíval se na děvku, z uší a nosu jí tekla krev, oči měla otočené v sloup. Spojení neproběhlo úplně čistě, ale bylo to tím, že kouzlil za špatných okolností a to se projevilo.
Sbalil si věci a hodlal odejít, když si uvědomil, že ona ještě žije. Neměl na vývěr, nemohl si dovolit, že by varovala Martéze dříve než dorazí do Arghamu. Natáhl k ní ruku a vstřelil jí do hrudi magickou střelu stejně jako ještě do násilníka. Musel mít jistotu. Vyrazil okno a levitaci se snesl dolů. Uvědomoval si, že stráž nejspíše zavře brány. Musel se tak připlést ke kupcům opouštějící město, aby nevypadal podezřele. Daleko za městem potom hnal koně do Arghamu na setkání s Martézem.
Nejdříve se stavil za Qeen. Neřekl však ani slovo. Jen tam odložil věci a oblékl si zbroj s vestou. Na tuhle akci se už nemusel skrývat. Všichni z nevěstince byli ovšem zvědaví, co se děje, ale i když se ho ptali, neodpověděl. Tak rychle jak se tam objevil i zmizel. Před odchodem se však ještě dlouze zadíval na Qeen. Merill tomu nerozuměla a odhadovala, že Qeen taky ne, ale schovala jeho věci dříve, než začali chodit zákazníci.
Vypil poslední lektvar a zkřivil obličej, nikdy mu nechutnaly, ale to k tomu patřilo. Chvíli čekal, až začaly všechny působit a mezitím se očaroval. Nic nechtěl nechat na náhodě. Vzhlédl k nebesům a spatřil měsíce, jež ozařovaly dnešní temnou noc. Asi se těšily na nadcházející představení. Nemohl je ovšem nechat čekat a vydal se ke dveřím.
Zaklepal na dveře a vytasil meč. Upustil zbraň a nechal si ji vznášet u ruky. Někdo otevřel kukátko, ale bylo mu jedno, kdo je na druhé straně. Mečem probodl dveře a dotyčného výraz se v tu chvíli změnil, když mu znenadání vjela chladná ocel do těla. Vytáhnul meč a otevřel dveře. Očekával však člověka s kopím, protože tihle byli už od pohledu jiná liga než ti u Megara. Kopí srazil mečem neškodně na stranu a pak k útočníkovy natáhl levou ruku. Magická střela utrhla kopiníkovi horní část hlavy, že mu mohl zkontrolovat zbytek zubu na spodní čelisti. Další útočník co stál s mečem za půlhlavým, měl nyní na sobě jeho krev s kousky mozku. Úplně to dotyčného vyvedlo z míry a místo toho aby zaútočil, jen stál a viděl, jak mu další střela letí na hruď.
Porozhlédl se po tělech a zavřel dveře. Tohle už byla větší budova a očekával spousty nepřátel jiné kvality. Prošel dalšími dveřmi, ale nikdo zde nebyl. Byla to prázdná místnost, kde bylo naprosté ticho. Udělal ještě obezřetně tři kroky, než mu to došlo. Přivolal hůl a klepl s ní o zem. Rozprostřel kolem sebe do kruhu štít a chtěl čekat. Sotva to ale udělal, otevřely se ve zdech střílny a šipky z kuší na něj létaly ze všech stran. Útočníci čekali, až vejde doprostřed místnosti, ale když se zastavil, už neváhali. Střelci si však uvědomili, že to nemá smysl a otevřeli dvoje tajných dveří naproti sobě. Z každých vyšli tři chlapi, dva měli meče a čtyři kuše. Obklíčilo ho a mířili na něj, ale nevěděli, co mají dělat. On však věděl, co udělá. Pustil hůl a nechal ji stát. Pak před sebe natáhl ruce a jen s nimi cuknul dopředu, aby je vystrašil. Povedlo se a střelci před ním vystřelili. Střely narazily do štítu a mohl před sebou zrušit ochranu. Vzápětí na něj vyběhl muž s mečem, avšak odvrhl jej ledovým paprskem a přimrazil jej ke zdi. Paprsek ale dál držel a zmrazil i střelce napravo. Muž s kuší padl na zem s pravou rukou přimrzlou k hlavě, jak si jí chránil. Poslednímu střelci před ním se z toho rozklepaly ruce, až mu z nich vypadla kuše, protože tohle nečekal. Nyní se soustředil na útočníky za sebou, kteří oběhli štít a rozhodli se ho zabít bez kuší. Uchopil meč a mezitím k němu přiběhl první nepřítel. Muž na něj zaútočil shora a nechal jeho úder sjet po svém levitujícím meči. Pak hlavicí meče vrazil muži do spánku a ten se ihned odkutálel stranou. Další útočník měl dýku a zamířil mu útokem shora na hrdlo. Dotyčný ale natáhl ruku příliš před sebe a přišel o ni dříve, než se k němu přiblížila. Jakmile mu meč klesnul, ještě bezrukému muži ze spodu rozsekl břicho. Když to viděl třetí střelec, schoval dýku a vracel se pro kuš. Mezitím na něj znova zaútočil muž s mečem, ale jeho útok opět srazil a upustil meč. Udělal to záměrně a vrazil muži úder do tváře. Pobité rukavice muži zlomili nos a pak jej použil jako štít proti rozklepanému střelci. Nezapomněl na něj a věděl, že kuši nakonec nabije. Jakmile použil útočníka jako lidský štít, střela se muži zarazila hluboko do hrudi. To ale nebyl jeho konec. Pak muže otočil na druhého střelce a ten mu přidal další střelu do hrudi. Umírající tělo kleslo na kolena a poté na zem. Střelci se na něj dívali a nevěděli, co mají dělat. Dlouho ale o tom nepřemýšleli a z hrudi se jim kouřilo po následcích magie.
Uchopil meč a hůl a podíval se po tělech. V duchu zaklel, že by měl více používat magii. Nakonec se ale rozhodl, že nyní neměl na výběr. Udělal kroky k chodbě a připravoval se na cokoliv.
Vstoupil do chodby, ale ta se hned stáčela doprava. Když do ní nakoukl, letěla na něj střela z kuše. Měli to dobře vymyšlené, dlouhá chodba a na jejím konci dva střelci. Moc možností neměl. Vyvolal štít na holi a meč nechal levitovat. Postupoval chodbou, zatímco střelci na něj pálili. Dostal se na ústí chodby a prohlédl si rozměrnou místnost. Byl zde velký stůl se spoustou židli a táhlo se zde schodiště s balkónem. Napočítal devět lidí, včetně dvou střelců naproti němu a další tři na schodišti. Zbytek měl různé zbraně. Všichni navíc vypadali, že se svojí zbraní umí zacházet. Stáhl se zpět do chodby za roh a všechny tím překvapil. Musel nejdříve vyřídit ty střelce. Nejraději by použil oheň, ale nechtěl si to tu zapálit přímo pod prdelí. Vzpomněl si však na ledovou kouli v knize od Marklena a vyvolal ji. Držel ji v rukou a prsty ji hladil. Vylezl zpoza rohu, vrhl ji na střelce a ihned se hodil na zeď, aby se vyhnul zásahům z kuší. Střely proletěly těsně kolem něj, zatímco koule dopadla k nohám střelců. Vše v okolí dopadu rázem zmrzlo včetně jejích nohou a led jím sahal až do půlí stehen.
Vešel do chodby s mečem a byl připraven. Blížil se do ústí, ale pak si všiml, že jeden ze strážných se nepodíval na něj nýbrž kousek vedle něj. Došlo mu, že někdo tam na něj čeká. Muži se však skoro nepohnuli, i když dva jejich kolegové byli přimrzlí k podlaze a řvali, ať jim někdo pomůže. Vyvolal před sebe štít a pevně uchopil meč. Jakmile byl venku z chodby, do štítu se zasekla sekera od desátého muže. Než se ale majitel nadál, měl ji zpět v těle. Štít však opět vztyčil a přiletěly do něj tři střely. Neměl ovšem příliš času, neboť na něj vyběhl zbytek lidí. Zrušil štít a rychle vyvolal tlakovou vlnu, aby získal zpátky čas. Všichni začali padat a mohl se zaměřit na střelce. První spadl s dírou v hrudi přes zábradlí, druhý ho následoval. Třetí však skočil sám, aby se vyhnul jejich osudu. Pomalu už všichni stáli na nohou a jeho plán, že se vrátí zpět do chodby, kde by se početní nevýhoda zrušila, mu už nepřipadal jako dobrý nápad. Místo toho dostal jiný. Přibližovali se k němu s napřaženými zbraněmi, avšak nedíval se na ně nýbrž za ně. Ten velký stůl ho zaujal, zvedl jej a mrštil jim nábytek do zad. Tři chlapy stůl přibral sebou a rozrazil je to o zeď, přičemž bylo i slyšet praskání kosti. Čtvrtý byl zaražen, což hodlal využít, ale sotva jej chtěl zabít, do helmy mu něco narazilo. Najednou mu v hlavě zacinkalo a slyšel jen pískání. Podíval se na střelce a byl překvapen, jak rychle znova nabil a vystřelil. Kdyby ale tolik střelec nespěchal a trochu lépe mířil, možná by střela nesjela po helmě, ale prošla by skrz. Střelec znova nabíjel, dva muži se po úderu stolem zvedali, třetí si rozbil hlavu a čtvrtý ho napadl mečem. Bránil se muži bez obtíží, a jak přišla jeho šance, upustil meč a začal ho telekineticky ovládat. Muže to překvapilo a následující chvíli měl dotyčný meč hluboko v těle. Otočil se pak a ihned vyvolal štít, do kterého se zabořila další střela. Hodlal to skončit se střelcem a natáhl k němu ruku. Nakonec střelec dopadl rovněž jak jeho kamarádi na schodišti, měl vypálenou díru v hrudi. Ti dva zlámáni díky stolu se sotva drželi na nohou. Jejich utrpení skončilo pomocí vyčarovaných ledových rampouchů z jeho rukou. Zbýval poslední nepřítel, avšak byl zamrzlý v ledu. Jeho kolega už byl po smrti z vykrvácení, protože do něj při boji narazili a utrhly se mu nohy od těla. Díval se na střelce a ten jej prosil o milost, ale musel to udělat. Bylo to pro něj menší utrpení a stejně byl již mrtvý. Natáhl k němu ruku, ale kouzlo už nevyvolal. Uslyšel za sebou kroky a najednou byl ve vzduchu a tvrdě narazil o zeď. Ve hře byl nový hráč, velká hora masa s dlouhými rezavými vlasy. Vzápětí od něj dostál ránu pěstí přímo na žebra, a i když měl zbroj, připadalo mu, jako by ho nakopl býk.
Ležel na všech čtyřech a chtěl se zvednout. Ucítil však, jak ho chytají velké ruce za zbroj a zvedají vysoko do vzduchu. V následující chvíli letěl a přistál na dalším stole. Byl silně otřesený, ale zvládl se postavit a otočit. Náhle však dostal další ránu do čelisti. Zrzek ignoroval, že má zbroj a byl za to rád, po takové ráně by totiž přišel o polovinu zubů. Sotva byl zase na zemi, mohutné ruce ho opět zvedaly do vzduchu. Zrzek si ho vytočil čelem k sobě a chytl jednou rukou. Zrzek se mu smál do tváře a druhou rukou se napřahoval pro zbraň na zádech. Ten chlap si to užíval a představa, že by vytáhl svůj obrovský meč, tak by se snad i rozesmál. On však nesdílel zrzkovo pobavení, a když viděl tu napřahující se ruku, musel jednat. Natáhl svoji pravou ruku k zrzkově tváři, a přestože nedosáhla až k němu, nepotřeboval to. Z ruky mu totiž vylétl slabý plamen, který byl však dost silný, aby útočníkovi vypálil oči. Jakmile dopadl na zem, viděl, jak se ta hora masa drží za hlavu a řve. Vzápětí zrzek naslepo máchal rukama na všechny strany a neovládal se. Odplazil se stranou, a když pevně stál na nohou, vyvolal silnější kouli. Roztrhal tak zrzka na malé kousky od pasu nahoru a ukončil jeho agónii.
„Bejka bylo škoda, měl opravdu sílu jak býk.“
Otočil se ke schodišti a tam se objevil nový muž, byl to Martéz. Sešel dolů k jedné ze skříní a otevřel ji. Nalézalo se v ní mnoho druhu alkoholů různých značek a vytáhl jednu láhev. Sedl si poté ke stolu a nalil dvě skleničky. Když zpátky uzavřel láhev, dal mu gesto, ať si k němu přisedne.
Chtěl nejdřív dorazit druhého přimrznutého muže, ale toho potkal stejný osud jako jeho kolegu. Když byl Bejk oslepen, mával rukama na všechny strany a zasáhl ho. Šel k Martézovi a těžce oddechoval. Připadal si jako figurína, na které cvičila rota vojáků. Dobře si ho prohlédl, muž kolem čtyřicítky možná víc. Upravené černé vlasy, bradka a knírek, jinak dokonale oholený. Na sobě měl drahé oblečení a zlatý řetízek kolem krku. Sedl si naproti něho a čekal, že něco na něj vyzkouší.
„Předpokládám, že jsi ten muž, který zabil Megara,“ začal Martéz.
„Tvůj předpo…“ Pořád ještě nemohl popadnout dech, proto jen zvedl ruku s prstem, ať mu dá chvilku na vydychání. Bohužel přece jenom když už létal, tvrdě i padal. Jakmile byl v pořádku, pokračoval. „Tvůj předpoklad je správný.“ Uchopil sklenici a podíval se na nohy Bejka. „Měl opravdu sílu jako býk.“
„Na Bejka.“ Oba pozvedli sklenici a napili se.
„Chutná?“ zeptal se Martéz.
„Ano, jen škoda, že tam jde cítit ta chuď jedu z mandragory.“ Položil sklenici. „To jste si opravdu myslel, že mě otrávíte?“ Vytáhl si protijed a vypil jej na drzost přímo před Martézem.
„Ano,“ řekl lehce zklamaně Martéz. „A je to ve sklenici a ne v pití
„Pojďme se vrátit k důvodům, proč jsem zde. Mám tušení, že když vás zabiju, stále po mně půjdou další zabijáci.“
„Vaše tušení je velice správné, cizinče.“
„Proto uděláme obchod.“ Martéz jej se zájmem sledoval. „Já vás nechám žít a vy mi dáte pokoj.“
„Obávám se, že tak jednoduché to není.“ Martéz se během té věty pousmál.
„Nikdy to není jednoduché.“ Podíval se za něj. „Můžu vybrat jednu láhev já, mám rád kvalitní alkohol a chtěl bych ochutnat něco nového.“
„Poslužte si.“
Obešel Martéze a začal vybírat láhve. „Víte, že máte moc pěknou sbírku láhví? Opravdu.“ Odzátkoval jednu a přičichl, pak sáhl po jiné. „Jinak měl byste vědět, že strašně nerad vidím, když se mrhá kvalitním alkoholem.“ Uchopil láhev za hrdlo a praštil Martéze po hlavě. Láhev se rozbila a všude byly střepy. Potom uchopil Martézovu hlavu a praštil s ní ještě o stůl. Přitlačil mu levou ruku na temeno hlavy a v levitujícím deníku našel patřičné kouzlo. Pronášel slova a dostal se Martézovi do hlavy. Věděl, co má hledat. Tihle lidé většinou mívali jednu slabost a doufal, že Martéz není výjimka. Nakonec našel, co potřeboval a ukončil kouzlo. Martéz se poté chvíli motal, ale byl v pořádku. Kouzlo proběhlo lépe než posledně.
Sedl si zpět naproti Martézovi a nalil dvě nové sklenice. „Takže, vy mi dáte pokoj a já vám nezabiji dceru.“
„Žádnou dceru nemám,“ odpověděl Martéz a chytl se za hlavu.
„Christina, je jí šestnáct, černé vlasy, modré oči. Mám pokračovat?“ řekl chladně. Napil se a ocenil dobrý alkohol.
Martéz se zhluboka nadechl nosem a vydechl. „Myslíš si, že když na mě víš jednu věc, tak jsi vyhrál? Nezapomeň na Qeen a tu tvoji elfku.“ Mluvil klidným hlasem, jako by se nic nestalo.
Naklonil se k němu. „Uvědomte si, že jsem byl ve vaší hlavě, a moc dobře vím, co k vaší dceři cítíte. To zkrátka přede mnou neskryjete. Takže přestaňte hrát divadlo, že proti mně máte výhodu, když oba víme, že nemáte.“ Opřel se zpět do židle a uchopil sklenici. „Máte dvě možnosti co udělat. Přijmete moji nabídku a dáte mi pokoj, nebo uděláte to, co jste navrhoval. Tím pádem se ale uvidíme znovu a doprovod mi bude dělat hlava vaši dcery. Vycházím samozřejmě z možností, že vás dnes nezabiji.“ Hodlal už skončit, ale musel to doříct celé. „Ještě abych to ale doplnil, už na mě nepošlete zabijáky. A i kdyby uspěli, nemáte vyhráno. Pojistím si totiž tuto situaci. Věřím, že ani vy nechcete, aby vaše konkurence zjistila, že máte dceru.“
„Jakou mám jistotu, že dodržíte slovo.“ Martéz nečekal, že by se to mohlo zvrtnout. Podcenil jej.
„Z nás dvou jsem já ten, co nenechává někoho zabít. Budete muset věřit mému slovu.“
Martéz přemýšlel. Nakonec pokýval hlavou, miloval svoji dceru nadevše. „Jsme domluveni.“
Zvedl se a chtěl odejít, ale místo toho šel pro jinou láhev a až potom odešel. Během toho se však ani nepodíval po jatkách, jaké zde zanechal. Bylo mu to jedno.
Martéz seděl dále a přemýšlel. Ten hoch jej zaskočil, musí se připravit. Tuhle událost proto nechá být a raději se připraví na Qeen, ta toho hocha jistě nevyužila jen tak.
Po chvilce přišla ze shora k Martézovi žena. „Pane, jste v pořádku?“
„Ano, ale musíš mi pomoct. Pojď ke mně.“ Žena poslechla a přišla. Martéz jí položil ruku na hlavu a pak jí zarazil nůž do krku. „Do této chvíle věděli o mé dceři jen dva lidi, já a chovná. Ale teď o ní ví čtyři lidi. Ale naneštěstí můžu toto číslo snížit.“ Vytáhl ženě nuž z krku a ona upadla do vlastní krvavé louže.
Vstoupil do nevěstince a všichni na něj zírali, páchl potem a krví. Prošel však kolem Qeen přímo do svého pokoje aniž by cokoliv řekl. Qeen ovšem za ním potom přišla a viděla, jak mu Merill pomáhá ze zbroje. Bolel ho celý člověk.
„Merill, připrav mu horkou koupel, určitě je unavený.“ Merill se beze slova zvedla a poslechla Qeen. Když byli sami, pokračovala. „Co se stalo?“
„Nechci o tom mluvit.“
„Týká se to Lary a Barbary?“ Qeen opravdu zajímalo, co se stalo.
„Říkal jsem, že o tom nechci mluvit.“
Qeen mu dopomohla ze zbroje a pak se chystala odejít. Ale ve dveřích se zastavila a podívala se na něj. „Nevím, jestli pochybuješ, ale udělal jsi správnou věc.“
Když Qeen odešla, myslel, že se rozesměje. Správnou věc. Pokusili se ho zavraždit skrze děvku, musel několikrát bojovat na meče a trefili ho kuší do hlavy. Všude přitom tekla krev proudem a válely se okolo drogy. Navždy nyní zůstane trnem v oku u drogového překupníka a především použil nelegální magii. Představa, že by se o téhle události dozvěděla univerzita, tak by skončil. A jestli na něho pošlou zabijáky, bude muset zabít nevinnou holku a přinést její hlavu otci, aby dostál svých slov. A proč? Jen aby zabil jednoho muže, co pořezal kurvu. Bylo to správné, ale stálo mu to celé za to?
Konec osmnácté kapitoly