Kapitola čtrnáctá – Čaroděvka
Elisa jela klidným tempem na koni do kláštera u Arghamu a měla na sobě své cestovní oblečení. Osobně dávala přednost svým bílým šatům, avšak nepotřebovala na cestách vzbuzovat pozornost. Všude číhalo nějaké nebezpečí, ovšem zblízka šlo poznat, že to není obyčejná cestující krajinou. Byla přece budoucí čarodějkou a jako taková musela vypadat za všech okolností výjimečně. Cesta ji však unavovala. Projížďky na koni ji totiž nijak nebraly, ale její mistrova na ně nedala dopustit a řekla jí, ať jede na koni. Raději se proto těšila, až bude zpátky v Arghamu a dá si horkou koupel. Napadlo ji, že by se mohla stavit i za svým milým na pěkný večer. Zjistila však, že byl mimo město. Co už, jeho škoda.
Pomalu se blížila ke klášteru a bylo zde docela rušno, dokonce ji minulo několik jezdců. Možná přijde i trochu vzrušení po jinak klidné cestě. Když už přijela blíže ke klášteru, rozeznala před branou nějaké divné bestie podobné medvědům. Byli ale o dost větší a vypadalo to, že jedné chybí hlava.
U vchodu Elisu pozdravil starší voják s velkým knírem. „Dobrej, mladá páni.“
„Dobrý den. Co to je?“ zeptala se. Nebylo totiž pochyb o tom, že jedné té stvůře chyběla hlava. Vypadalo to, jako by jí vybuchla.
„Na to vám nedokáži odpovědět, mladá paní. Musela byste se zeptat toho čaroděje, co ty prokleté stvoření skolil.“
„A jak se ten čaroděj jmenuje?“ Hodně ji zajímalo, kdo to mohl být, a rovnou z více důvodů.
„Nevím, jak se jmenuje. Počkejte, já vám to zjistím, Francek to ví. Francek,“ zařval hlasitě. „Jak se jmenuje ten čaroděj, co zabil tyhle děv… teda tyhle potvory. Tady mladá paní by to chtěla vědět.“
„Si zas kurva chlastal nebo co, vždyť on přece nemá jméno.“
„A jo vlastně,“ řekl si pro sebe. „A nemluv sprostě kurva. Co si pak tady mladá paní pomysli. Ji tu ještě pohoršuješ, ty klacku jeden.“ Otočil se zpátky k Elise. „Za Francka se omlouvám, mladá paní, je nevychovaný. Ten čaroděj nemá jméno.“
„Děkuji za informace.“ Za to ty jsi slušný jako slovo bohů samo, pomyslela si. Rozjela se, ale hned se zastavila. „A nevíte, kde teď náhodou je?“
„Vevnitř, mladá paní, skoro ho to zamordovalo. Nepřál bych vám, abyste ho po tom boji viděla. Ale nebojte, bude zase jako rybička. Sice jen spal, co jsme ho tu vezli, ale tady je v dobrých rukou. Jak jsem říkal, bude zase jako rybička.“
Jakmile Elisa slyšela, co potřebovala, vjela na nádvoří klášteru. O koně se Elise postarala jedna ze sester a pak ji zavedly dovnitř. Posadili ji naproti pracovny matky, ovšem skrz dveře mohla jasně slyšet vztek na druhé straně. Byla proto upozorněna, že klášter normálně vede matka, ale ta musela odjet a teď vše měla na starost její pobočnice. Bylo to však poprvé, kdy vedla klášter úplně sama a do toho se sešlo více problémů najednou. Elisa na to jen s decentním úsměvem přikývla, a dělala, že nic neslyší, přestože skrz ty bytelné dveře rozpoznala mnohé.
„Kolik, že má těch zlomenin?… Já ho zfackuji, že týden tu hubu neotevře… Je on vůbec normální, zaplétat se s takovými bestiemi, nebo co to je… Ještě to bychom potřebovali ke štěstí… Ne, ihned to pošlete na univerzitu, já to tady nechci, ještě od toho něco chytnem a kdo ví, třeba je to i prokleté… Nevím, kolik si za to účtuje od univerzity… To mě nezajímá. Měl to udělat tak, aby mu nic nebylo a cenu si pak mohl určovat sám… Zkrátka zařiď, aby z toho bylo co nejvíc. Ale ty peníze přines mně, ne mu. Já mu totiž s nimi připomenu, jestli mu to za to stojí!“
Otevřely se dveře a ven vyšla jedna ze sester. Elise pak pokynuly, aby vstoupila dovnitř.
„Dobrý den.“ Elisa vstoupila a zavřela za sebou dveře.
„Jo dobrej.“ Iria si nalila víno, ale bohužel pro ni bylo slabé. Nabídla i hostovi, který přikývnul. „Musíte omluvit mou neformálnost, řešíme zde menší problém,“ vypila pohár a nalila si další.
„Předpokládám, že je to kvůli tomu, co je venku.“ Během toho si Elisa sedla do křesla naproti Irii.
„Váš předpoklad je správný. Ale proč jste vlastně tady?“
„Mám zde vyzvednout věci pro svou mistrovou. Jmenuje se Gynie z Inveru a já jsem její učeň, Elisa z Inveru.“
„Ano vzpomínám si. Musíte mě omluvit, zdejší matka odjela a teď to tady spravuji já, a k tomu ještě ty potvory co venku leží na těch vozech a do toho ještě další problémy a….“ Chvíli hledala v papírech a účetní knize. „Tady to mám,“ přečetla si zprávu. „Jo nechám vám to naložit na koně. Co se týče peněz, banka již vše převedla, takže to je vše.“
„Dobře, ale nemůžu se nezeptat, vy víte co na těch vozech je?“
„Nemám zdání a ani to nechci vědět.“
„A jak je na tom ten, co to udělal?“
Iria se zarazila a na chvíli se zamyslela. Pak si pořádně Elisu prohlédla. „Tak tohle je dobrá náhoda, o tom není pochyb.“
„Prosím?“ nechápala, co měla Iria na mysli.
„Žádná čarodějka by se nezeptala na stav někoho jiného. Navíc už delší dobu vím, že má poměr s čarodějkou, ale od něho ne.“ Iria byla ráda, že její bratr pro změnu tráví čas i s čarodějkou než s nějakou dívkou z nevěstince. Raději by ovšem byla, kdyby si našel nějakou obyčejnou dívku.
Elisa byla rázem v rozpacích, ale udržela své pocity na uzdě. „Jsme jen milenci nic víc.“
„Jen aby, je to přece muž a ti tyhle věci poznají vždy jako poslední. Aspoň to vysvětluje tu stužku, tedy předpokládám, že ji má od tebe, kolem levé ruky. Snad si to neplete s něčím jiným.“
On stále nosí moji stužku, pomyslela si Elisa. „Ne dali jsme si na začátku pravidla.“
„Jistě, pravidla. Někde jsem slyšela, že pravidla jsou od toho, aby se porušovaly. Nic mi potom není, ale nevím, jestli ti říkal, že jsem jeho sestra. Jmenuji se Iria.“
„Ne nic mi neříkal. My jsme spolu nikdy moc nemluvili.“ Až potom jí došlo, co vlastně řekla.
„Je mi to jasný. On o sobě nikdy moc nemluví a ani o své práci, ale někdy je to tak lepší, prostě nevědět.“ Chvíli mlčely. „Chceš ho vidět?“
Váhala, jestli říct ano. Nakonec ale pokývala hlavou.
„Někoho tam s tebou pošlu, já mám moc práce. A navíc bych ho sama přizabila.“
Dívala se na jeho nehybné tělo a stále byla na pochybách, zda měla přijít. Tato návštěva se totiž neslučovala s její výchovou čarodějky. Elisa ale vše prozatím hodila za hlavu a pečlivě si jej prohlédla. Jediné co se na něm hýbalo, byla hruď, která se zvedala a klesala v pravidelných intervalech. Ležel na posteli v jednom z pokojů a vůbec nevnímal co se kolem něj děje. Věděla ovšem, že spánek je pro něj odpočinek. Došla až k němu a položila mu ruku na čelo. Uvědomila si ale, že už příliš překračuje meze a ruku stáhla k sobě.
„Jak je na tom?“ zeptala se sestry, která ji doprovodila.
„Zas tak špatně ne. Sice ho přivezli v bezvědomí a od té doby se ještě neprobudil, ale má jen zlomeniny. Je to docela ironie, v místě kde se kost zlomí a pak zase sroste, stane se pevnější než předtím.“
Ironie. Zajímalo by mě, jestli to vidí stejně. Elisa se pak otočila na sestru z kláštera. „Za jak dlouho bude zase na nohou?“
„Těžko říct. Má zlomené obě nohy a levou dokonce nadvakrát. Pak naštípnuté žebra, ale jinak pánev a páteř včetně kloubů má v pořádku. Vyléčí se bez problémů a následků. Dlouho to trvat nebude, až ho dáme do našich lázní.“
Jseš blázen, že tohle to děláš, pomyslela si Elisa. Uzdrav se rychle. Otočila se a odešla.
Jakmile Elisa odevzdala své mistrové balíčky, zjistila, že má pár dnů volno. Její mistrová si totiž našla společnost a rozhodla se dotyčnému věnovat. Nic proti tomu nenamítala, ale bohužel sama neměla co dělat. Prošla si už navíc celé město a všechny tržnice. V lázních ji však napadlo, že by měla zajít do nevěstince, kde pracoval a říct jim, že v blízké době se jen tak neukáže.
Elisa stála před Povoleným Korzetem a dívala se na nevěstinec. Celá budova byla velká s třemi patry společně s půdou. Měla ovšem obavy, co tam najde a zároveň zvláštní pocit z toho, že hodlala jít dovnitř. Nuda ji ovšem dohnala a snažila se nějak zabavit. Přesto se jí tam nechtělo, už jen kvůli prostitutkám. Nepotřebovala vidět, jak budou lehké dívky svádět své zákazníky. A navíc ta cedule korzetu, ze kterého lezlo poprsí. Raději se obrnila a vyrazila vpřed.
Když vešla, byla překvapena, jak celé místo vypadá. Rozhodně si představovala něco jiného a musela přiznat, že je to zde velice pěkné. Velká místnost hned po vchodu sloužila i jako luxusní hospoda a tyčilo se zde i schodiště do druhého patra včetně balkonu. Bylo zde ale nějak podezřele prázdno, přesto se vydala k barovému pultu. Okolní dívky, kterých tu moc nebylo, pořád něco dělaly s výzdobou a ani si jí nevšimly. Jakmile stála u baru, vyšla zezadu jedna postarší žena, která se k ní ihned vydala.
„Dneska máme zavřeno, mladá paní. Musíte se jít nechat osouložit někam jinam.“
Ona si asi myslí, co si myslím, pomyslela si Elisa. „Ne já tady nejsem kvůli tomuhle.“
„Aha no,“ Qeen si ji velice dobře prohlédla, pak změnila tón hlasu. „Pěkná jsi, o tom není pochyb. Stav se za mnou zítra po poledni. Takové krasavici jistě najdu zaměstnání.“
Ona mi právě nabídla práci tady, to si snad dělá srandu. „Ne ani kvůli tomuhle tady nejsem. Jsem tady kvůli němu.“
„Němu?“ Qeen zmateně přemýšlela. „Aha už chápu. Ty budeš nejspíš ta, co s ním dováděla vzadu ve skladě co? Bohužel dneska máme akci a budu ho potřebovat během večera. Ale jakmile skončíme, dělej si s ním vzadu, co chceš.“
Dováděla ve skladu? Byl to asi blbý nápad jít sem. „Ne kvůli tomu tu taky nejsem. Jde o to, že po poslední akci leží v klášteře sesterstva a dneska rozhodně nedorazí.“
„No to je kus vola.“ Qeen praštila rukou do pultu, vyndala láhev a nalila si panáka. „Měl pracovat s hosty a hlavně mi říkal, že dorazí. Dík za informaci.“
„Dobře, ale co on vlastně s těmi hosty dělal?“ Byla zvědavá, protože celkově byla z nevěstince zmatená.
„Rozhodně ne to, co si asi myslíš. On jen s hosty komunikoval a nalíval jim víno, popřípadě jim zařizoval, cokoliv si přáli. Jen abys byla v obraze, dneska nemáme normální pracovní den, ale máme akci pro vybranou klientelu.“
„Akci pro vybranou klientelu?“
„Jo, zkrátka konáme tematické akce. Dneska máme akci Čaroděvky, a minule jak ses tu objevila, jsme měli akci na svatbu. Počkat, nejsi ty náhodou čarodějka?“
„Náhodou ano. Jsem sice zatím učeň, ale jednou budu čarodějkou.“ Oni pořádají akci na Čaroděvky. Viditelně jsem přišla v pravou chvíli.
„No to jsi přišla ve špatnou chvíli a radši bys měla jít, neboť holky se začínají pomalu připravovat.“
„Ano máte pravdu,“ otočila se a chtěla odejít. Pak si ale uvědomila, že vlastně nemá co dělat a proč by za něho nemohla zaskočit. Ovšem přišlo jí to i jako šílenost, ona budoucí čarodějka a bude dělat průvodce Čaroděvkám. „Co kdybych to vzala dneska za něho?“
„No já ti nevím. Nevypadáš jako někdo, kdo kdy byl v nevěstinci. Především zde bude spousta situací, které tě nejspíš budou dost urážet a zároveň překvapovat. Sice budeš umět taktně mluvit, ale mám pocit, že by to asi nebyl nejlepší nápad.“
Už teď byla z Korzetu překvapena, co víc ji mohlo udivit. „Věřím, že to nějak zvládnu.“
Qeen si ji znovu obezřetně prohlédla. Věděla, že tak narychlo už nikoho pořádného nesežene. Ale co pak jí mohla věřit? Stejně neměla na výběr. „No dobře. Luiso, vezmi ji dozadu a pořádně ji upravte. A mimochodem, já jsem Qeen.“
„A já Elisa.“
Myslela si, že ji nic pořádně nezaskočí, ovšem jakmile uviděla oblečení dívek, musela se přetvářet. Dívky na sebe oblékaly všechno možné od roztrhaných punčocháčů včetně podvazků, přes korzety až po klobouky a kápě. Vždy si myslela, že se umí perfektně upravit, ale jakmile se do ní pustily místní dívky, zjistila, že její líčení mělo mnoho mezer. Viditelně chybělo její mistrové tolik praxe, jaké měly pracující dívky, neboť ona ji tehda učila líčení.
Celou ji oblékly docela podobně, jako byly ony. Dostala podvazky, sukni, vysoké boty, korzet, pláštík přes ramena včetně malé kápě, na rukou síťované rukavičky bez prstů a obarvily jí nehty na černo. Cely tento úbor byl v odstínech černé a rudé barvy, včetně líčidel na její tváři. Měla docela stud se tady převlíkat před cizími děvčaty a pár prostituty, ale vzhledem k tomu, že to tak dělaly všechny dívky a jedna se vzadu koupala, musela to překousnout. Nakonec dostala jasně červenou stuhu, která se jí táhla od pravého ramene k levému pasu a kolem zad zase zpět. Mělo to sloužit jako rozeznání, že ona nepracuje, za což byla ráda. Nakonec se podívala do zrcadla a nemohla uvěřit tomu, co viděla. Opravdu z ní byla Čaroděvka a nepochybovala o tom, že by teď dostala každého muže, na kterého by si jen pomyslela.
Následný večer probíhal dle plánů. Hosti pili a jedli s chutí, zatímco dívky jim dělaly společnost. Překvapivě zde bylo i mnoho žen, jež staly o služby nevěstince. Tady dole většinou dívky jen seděly na nohou svých zákazníků a hladily je po hrudi, klinech a stehnech. Moc dobře věděly, co dělají, o tom se nedalo pochybovat. Byly to mistryně svého umění. Elisa co chvíli byla u nějakého hosta a odpovídala na všechny otázky. Často jí přišlo, že se ptají na nesmysly, ale hosti měli více krve v rozkroku než v mozku, a k tomu zředěnou alkoholem. Sem tam jí nějaký zákazník plácl po zadku, a když si na to stěžovala u Qeen, tak jí řekla, že s tím musela počítat, když ho má pěkný.
Přišlo jí až zvláštní, jak vše probíhalo bez problému. Všichni se bavili, a co chvíli šla nějaká dívka se svým zákazníkem nahoru do předem vybraného pokoje. Nebo klienta doprovázelo více dívek, které pro něj měly zprostředkovat společné představení, dle jeho požadavků. Elisu až zarazilo, že i pokoje byly vyzdobené danou tématikou jako celý nevěstinec. Qeen jí potom řekla, že je to více zaměřené na téma čarodějky z pustin, takže jsou zde nějaké větvičky a další podobné ozdoby co připomínaly divočinu.
Jakmile začali odcházet první hosté, Elisa je vždy musela odprovodit ven k jejich strážím, které na ně čekaly před vchodem. Všichni hosté co odcházeli, pořád dokola opakovali, jak se jim akce líbila a už se těší na další událost. Jeden jí dokonce při odchodu pohladil po zadku a řekl, že se později staví jen kvůli ní a jejímu pozadí, ze kterého nespustil oči. Přijala to s úsměvem a poklonou, ale ve skutečnosti měla chuť dotyčnému doslova natrhnout prdel.
Pomalu se již blížilo ráno a konečně odešel poslední zákazník. Elisa byla hrozně unavená, že vyšla jen jedno patro a zapadla do prvního pokoje, co viděla. Jakmile spatřila postel, chtěla do ní lehnout, ale našla na ní zbytky předešlé zábavy jako alkohol, místní pochutiny a v neposlední řadě mužské vyvrcholení. Odešla proto do vedlejšího pokoje, a když nic necítila ani nic neviděla, padla do přikrývek a usnula.
Během poledne se Elisa probudila a uvědomila si, kde to vlastně je. Překvapeně ale zjistila, že se velmi dobře vyspala, přestože spala v nevěstinci. Povlečení včetně prostěradla bylo k tomu voňavé a měkké. Protáhla se a podívala se na sebe do zrcadla. Byla šílená vzhledem k tomu, co provedla, navíc ona, budoucí čarodějka. O tomhle se její mistrová nesmí dozvědět. Raději se upravila a především rozcuchané vlasy. Musela však použít jen své ruce, neboť neměla hřeben.
Jakmile vyšla z pokoje, zavolala ji Qeen, ať si jde dolů sednout, že už je pozdní snídaně dávno připravena. Chvíli přemýšlela, jestli je to opět dobrý nápad, ale když už těm dívkám včera dělala pasáka tak proč ne. Všechny dívky seděly u jednoho stolu, který se vytvořil spojením dalších stolů. Byla to svým způsobem dokonalá tečka za včerejším večerem.
Na stole toho bylo více, než čekala. Čerstvé pečivo, vajíčka, slanina, sýr, máslo, džem, jogurt, čaj a nechyběla ani káva a další součástí snídaně. Byl zde dokonce i tabák, který si některé dívky ládovaly do dýmek a následně pokuřovaly. Rozhlídla se kolem sebe a pustila se do jídla.
„Tak co, Mio. Jakej byl ten s těma černýma fousama,“ začala jedna dívka.
„Tady dole byl milej, ale nahoře mi pořád lízal prsa, jako kdyby ho nikdo nekojil nebo co. Ale co už, udělal se docela rychle a potom mi jen chtěl stále olizovat bradavky. Byl v pohodě. A co ten tvůj?“
„Jsem s ním zažila to, co ještě s nikým jiným. A ne, neudělal mě,“ všechny dívky se rozesmály. „Chtěl, abych byla na všech čtyřech a pořád do mě přirážel zezadu, zatímco jsem mu měla číst báseň. Jenže já neumím číst. Tak jsem mu popisovala, co jako čarodějka z divočiny vidím, když se podívám ze své chatrče. Popsala jsem mu nějaké kraviny a on se udělal, jak jsem byla u jezírka.“
„Hmmm, chlapy jsou divná zvířata. A co ty, Ruby, zase si je měla jen v puse?“
„Jo, toho prvního jo. Ale pak přišel nějakej jeho kámoš a říkal, jak jsem úžasná a měla jsem je najednou oba.“ Ruby se podívala na Elisu. „A co ty, už jsi nějakého měla v puse?“
„Ne to opravdu ne a ani to nemám moc v plánu.“ Rychle si navíc vzpomněla, co jí říkala její mistrová. Jsou jistá pravidla a tohle čarodějky nedělají.
„To je chyba, děvče,“ připojila se Qeen. „Tady Ruby je tím vyhlášená a její technika je špičková. Věř mi, že chlapa si nejlépe udržíš jen tím, že mu dobře dáš v posteli. A Ruby díky svoji pusince má několik obdivovatelů, kteří jí nosí i dárky a ne ledajaký.“
Následně dostávala Elisa rady ohledně sexu, přičemž každá dívka z nevěstince se chtěla pochlubit svými unikátními schopnostmi. Zároveň se tak dívky začaly i předhánět a vychloubat, která z nich je nejlepší. Celé to pak zakončila Ruby o svém umění. Mluvila o každém detailu a každém pohybu jazyka včetně pohybu rtů, sání, pohledů na zákazníka a vydávaní zvuků. Elisa nebyla ze všech těch rad nadšená, ale musela uznat, že některé popisy zněly dobře. Jen Qeen nic neříkala a s tajemným spokojeným úsměvem vše sledovala. Byla totiž na své děvčata pyšná a ne nadarmo si své dívky pečlivě vybírala.
Jakmile dívky dojedly, začaly odcházet. U stolu tak zbyla jen Elisa s Ruby, která si vychutnávala zámožný tabák od svého obdivovatele. Elisa si nemohla pomoct a musela se Ruby na něco zeptat. „Pro tebe není pohodlnější prostě ležet a hrát to divadlo?“
„Ne, já na sebe jen tak někoho nepustím,“ během toho dále pokuřovala. „Vždy leží jen zákazník a já jsem na něm nebo na kolenou. Nejsem žádná kurva, kterou si někdy mohla vidět na ulici, jak tam po tmě klečí a hlava jí stoupa tam a zpět. Jsem hodně dobrá a všechno se vždy děje tak jak chci já. A když budu chtít, bude rychle. A když ne, užije si to. Tak či onak já si vydělám a on dostane to co jinde ne. A to, že si někdy po tom musím umýt tvář, protože někteří muži mají jiné choutky, mi tolik nevadí. Osobně mi přijde lepší vše spolknout a zapít kvalitním alkoholem, ale to jsou jen malé vady na kráse mého umění. Důležitější je, že jsem dosáhla svého. Nohy roztahuji jen vybraným. Každá máme ale jiné priority.“ Ruby se na ni hluboce podívala. „Chceš se zeptat, proč radši nedělám něco jiného co?“
„Z počátku jsem chtěla, ale nyní už ne.“
„Svět prostě není kouzelný a každá děláme to, co umíme. Ale upřímně, tohle mi ještě nepřijde zas tak špatný. Viděla jsem už horší věci na horších místech.“ Potom se zvedla a odešla a místo ní přišla zpátky Qeen.
„Tak co, nepohoršily jsme tě moc?“ lehce se na ni Qeen usmála.
„Abych řekla pravdu, je to hodně nečekaná zkušenost.“ Opravdu z toho nic nečekala, a především zpověď Ruby. Jedna věc jí však celý večer vrtala hlavou. „Musím se zeptat, jak se taková dívka,“ ukázala na dívku u pultu s hnědými vlasy, „může živit tímto řemeslem. Vždyť přece nemá prsa a ani moc pěkný zadek.“
„To sice ne, ale má jiné přednosti, především žádné zábrany. Je schopna zvládnout i tři najednou a je velice šikovná, jinak bych ji tady neměla.
Tři najednou, to bylo pro Elisu stejně nepředstavitelné, jako že by měla mít dva muže naráz. To se na čarodějku dle její mistrové nepřísluší, byt podřazena mužům. Po téhle odpovědi si začala dobře rozmýšlet své otázky. Chtěla se optat, zda tu pracují i elfky, ale dvě viděla. Napadla ji však lepší otázka, a hlavně ji zajímala odpověď od Qeen. „Jaký rozdíl mezi vámi a těmi na ulici.“
„Však jsi to už slyšela,“ řekla pobaveně Qeen. „My nejsme jen obyčejné kurvy, co roztahují nohy. My jsme umělkyně,“ pronesla s pompézností. „Ony jsou doslova jen díry na peníze a jejich majitelé se k nim chovají jak k dobytku. Věř mi, hůře snad už žena dopadnout nemůže.“
Věřila jí. Ještě se bavily o tom, proč vlastně takové akce pořádají a jak moc se jim to vyplatí. Jakmile dokončily rozhovor, Elisa se šla převléct do svého. Trochu až litovala, že si úbor Čaroděvky nemůže nechat. Kdyby jí ho však našla mistrova, určitě by ji potrestala, že se chová nedůstojně na budoucí čarodějku. Ve dveřích pak ještě potkala Qeen a ta jí předala menší podíl. Následně ji ujistila, že předešlá nabídka stále platí. Elisa byla zmatená už jen z měšce ve svých rukou, a doufala, že nabídka od Qeen, jako práce prostitutky, byl jenom vtip.
Qeen se potom vrátila zpět a viděla, jak Luisa sedí sama u stolu. Přisedla si k ní.
„Viděla jsem tě, Luiso. Pořád jsi po ní pokukovala.“
Luisa se na ni podívala a řekla. „Ona si ho nezaslouží.“
„Já vím, dítě. Ale s tím nic nezmůžeš.“ Anebo ano?
Elisa po odchodu přemýšlela, zda udělala dobře, že zde pracovala. Následující den strávila ve městě a univerzitě, její mistrová měla totiž ještě svoji zábavu. Další den se ale dozvěděla, že musí znovu odjet do kláštera, něco zapomněla odevzdat. Zároveň i zjistila, že den poté se vrátí zpět do Inveru.
Ráno vyjela a odevzdala balíček již zdejší Matce, protože se vrátila. Chystala se zrovna odjet, když ji zastavila Iria se slovy, že už je při vědomí a v lázních. Stále se však nemohl moc hýbat. Bohužel Elisa zase dostala jeden ze svých šílených nápadů. A ještě po tom, co slyšela za rady z nevěstince, ji napadlo, že on se ani hýbat nemusí. Navíc když tady tvrdla kvůli své mistrové, tak by se mohla rovněž trochu pobavit.
Zašla zpátky za Irii a zeptala se, co je zde vlastně všechno zakázáno. Doufala, že Irie bude mít pro to, co chce udělat pochopení. Překvapivě ale souhlasila a jí se na tom něco nezdálo.
Šla za svým milencem, a jak byla u něho, velmi pečlivě se ujistila, že je nikdo nebude rušit. Vstoupila za ním do místnosti a zamkla dveře. Místnost byla docela velká plná vybavení pro odpočinek a nacházela se v suterénu pod klášterem. Uprostřed místnosti byla v zemi velká kamenná vana s horkými bublajícími prameny. Celou místnost osvětlovalo jen pár svíček, což dodávalo patřičnou atmosféru.
Byl k ní zády s vodou až po ramena, měl přikryté oči a převázanou levou ruku i nohy. Elisa se šibalsky usmála a svlékla se. Pak k němu přišla a sklonila se u jeho hlavy. Začala jej vášnivě líbat a až potom mu odkryla oči. Usmáli se na sebe.
„Věděl jsem, že jsi to ty.“
„Jak?“ divila se Elisa. Snažila se být opravdu potichu a neprozradit se.
„Pořád používáš stejný parfém.“
Usmála se na něj více a pomyslela si, že tohle jí opravdu nenapadlo. „Posuň se, vlezu si pod tebe.“ Až teď mu ale Elisa viděla na tváři jeho bolesti při každém pohybu. Nyní jí došlo, proč jí Iria tak ochotně pustila, protože věděla, že není ničeho schopen. Vsoukala se pod něho a celé jeho tělo opřela o své. Jeho hlavu si položila na svá prsa a rukama mu opatrně projížděla po hrudi a jeho krátkých vlasech. Nakonec opřela svoji hlavu o tu jeho.
„Proč tady jsi?“ začal.
„Jsem tu náhodou. Něco jsem vyřizovala od své mistrové a najednou vidím venku na kárách dvě bestie. Co to vlastně bylo?“
„To nevím, ale byly neuvěřitelně inteligentní.“
„To si nemůžeš najít nějaké jiné potvory, třeba méně nebezpečné?“
„Můžu, ale tyhle mi vydělávají více.“
„Takže si dáš potom pauzu?“
„Jakmile se vyléčím, půjdu po další práci.“
„Na co potřebuješ tolik peněz? Ano já vím na studium a vybavení, ale vyplatí se ti to vůbec?“
„Nejde mi jen o peníze, ale i o magii.“
„Magii?“
„Ano. Nemám jak jinak si zdokonalovat své schopnosti a prohlubovat své učení v magii.“
„A nepřipadá ti, že platíš za své schopnosti až příliš velkou daň?“ Je blázen. Jednou ho jeho práce určitě zabije, pomyslela si Elisa.
Ta věta v něm rezonovala, ale i tak neměl pocit, že by za své schopnosti platil příliš. Připadalo mu, že jeho zranění je pouze nezbytná daň, nikoliv vysoká. Nechtěl však s Elisou v tomto tématu pokračovat. Raději uchopil její ruku a políbil jí na hřbet. „Proč jsi přišla, vždyť víš, že se nemůžu hýbat. A především by mě zajímalo, jak ses tu vůbec dostala?“
„Pustila mě Iria, a to se vše musí točit kolem jedné věci?“
„My se neustále točíme kolem jedné věci.“
„Dneska ne.“ Rukama mu projížděla dál po těle a napadla ji šílená věc. Vzpomněla si totiž na Ruby a její dovednosti. Bylo to však proti pravidlům, a navíc se to ani nepříslušelo pro ni, pro budoucí čarodějku. Nutkání to udělat ale přemohlo všechny pravidla, i kláštera. Nejspíš toho budu litovat, řekla si v duchu.
Protáhla se kolem něho a upustila vodu. Nevěděl, co má čekat a byl zaražený, ale pak mu to došlo. Jakmile se Elisa přemístila níže, vzala si jeho mužství do pusy a začala dělat vše to, co jí radily v nevěstinci. Přesně jak jí poradila Ruby. Dělala vše, pohyby rukou, jazyka, rty a dokonce i zvuky. Sem tam se na něj podívala a jejich oči se vždy střetly. Po chvíli se jí ale pusa začala plnit tekutinou a vzpomněla si, že i o tom jí říkaly.
Podívala se na něj a z jeho tváře vyčetla, že to byla nehoda. Elisa začala přemýšlet, co s tím. Rozhodně to nechtěla polykat, ale ani vyplivnout, aby to tu plavalo. Nakonec se usmyslela, že to spolkne a doufala, že se nepozvrací. Jakmile polkla, zadívala se mu pevně do očí.
„Tohle se už nebude opakovat,“ pronesla Elisa pevným hlasem.
„Dobře.“
„Na příště něco vymyslíš ty.“
„Dobře.“
„A ať je to něco lepšího než posledně. A ne, že to bude nějaké skladiště, dám ti totiž vědět, že přijedu.“
„Dobře.“
Elisa mu připustila zpět vodu a vylezla ven. Usušila se a pořádně si vypláchla pusu a přemýšlela, kde sežene dobrý alkohol. Pak se k němu vrátila a přitiskla si jeho hlavu zpět na svá ňadra. „A uzdrav se,“ políbila ho na čelo. Oblékla se a při odchodu mu řekla, že byla v nevěstinci, že nic nemusí řešit. Až když uslyšel cvaknutí dveří, pousmál se a pomyslel si, že mu to přišlo nějak povědomé jako od Ruby.
Konec čtrnácté kapitoly