Kapitola jedenáctá – Dobrá kurva
Marklen naznačil svému studentovi, ať si sedne naproti němu. Očekával, že se za ním staví a byl tudíž připraven. Navíc ho i on sám chtěl vidět. Bylo ovšem lepší, že jej nemusel volat a jeho učedník vycítil, kdy má dorazit. Vytvářelo se tím pevnější pouto a cítil v tom i jistou loajalitu, která byla mezi nimi zapotřebí.
„Jak se ti líbila událost na Univerzitě?“ započal Marklen rozhovor.
„Bylo to zajímavé. Ale abych řekl pravdu, nevím, o čem to zasedání konkláve vlastně bylo, mistře.“ Sedl si k němu ke stolu a vzpomněl si na Elisu.
„Musel bys být ve vyšších kruzích, abys věděl, proč se zasedání vůbec konalo. A mít dobré styky. Hodně dobré styky.“
„Máte pravdu, mistře.“ Viditelně se s ním Marklen nechtěl podělit o zákulisí celé akce. Nepochyboval však, že ví, co se projednávalo „Mistře, mohu se zeptat na arcimága?“
„Na Remaira? Zastával jsem názor, že tě politika nezajímá.“
Nevěděl proč, ale opět si vzpomněl na Elisu. „Ne, politika mě opravdu nezajímá. Měl jsem na mysli jeho titul, arcimág.“
„Už jsem si říkal, že by snad něco změnilo tvůj názor, nebo někdo?“ Moc dobře věděl, jak to na podobných slavnostech chodí. Neměl o svých studentech žádné iluze, přestože je varoval. I on sám byl koneckonců člověk, bohužel.
Zkouší to naslepo nebo něco ví? Tak či onak si musím dávat více pozor, řekl si v duchu. „Na politiku mi nikdo názor nezmění. Měl jsem spíš na mysli, jak člověk získá titul arcimág.“
Marklen se pousmál. „Je v tom spousta politiky. Ano dotyčný by měl být i mocný a mít zásluhy, ale bez politického vlivu se neobejde.“
Obávám se, že mě titul arcimág asi mine, pomyslel si. „Mistře, napadá mě ale lepší otázka. Co dělá čaroděje mocným?“
„To je velice dobrá otázka. Bohužel ti na ni nedám přesnou odpověď, neboť říci co přesně dělá čaroděje mocným, je příliš široký pojem. Moc se dá totiž vyložit více druhy a každý si pod tímto slovem představuje něco jiného.“ Marklen se chystal pokračovat, ale pak zastavil. „Co si myslíš ty?“
Měl malé tušení, že se ho zeptá. „Aby byl čaroděj mocným, musí mít po magické stránce jisté vrození, ale i výcvik je důležitý.“
Marklen se v duchu pousmál, jeho student se totiž chytil, jak si přál a šel po správné cestě. „V podstatě máš pravdu. Když to má daný jedinec vrozené, můžeš cvičit sebevíc, ale stejně bude silnější. Pokud však nemá dobrý výcvik, může mít sebelepší geny, ale nikdy své nadání plně nevyužije. A když ano, tak ho nejspíše magie zabije. Ale co tedy dělá čaroděje mocným? O tomhle tématu je napsaná spousta knih. Některé jsou dobré a jiné zase špatné. Zastávám názor, že hodně důležitý je výcvik, trpělivost a soustředěnost, ale hlavně i cit. Každé kouzlo přece stálým cvičením zlepšuješ a více cítíš, jak se chová, když ho vyvoláváš nebo když ho udržuješ. Nejdůležitější je podle mě onen cit, a to v každém detailu magie. A cit získáš jen tréninkem, a na trénink potřebuješ trpělivost. Navíc musíš být na každém tréningu soustředěný, abys porozuměl onomu kouzlu i danému okruhu magie a mohl se tím zlepšovat. A když všechno zvládáš a nejen v jednom okruhu, ať už se jedná o ohnivé, mystické či ledové nebo jakékoliv jiné kategorie, tak v ten moment se stáváš mocným.“ Naklonil se trochu dopředu. „Doopravdy mocným.“
Pokýval hlavou. Chápal, co mu jeho mistr právě řekl. Není moc jako moc a on jako někdo, kdo má schopnosti ovládat magii, by měl mít jen tu jedinou pravou moc, a to magii. Marklen měl pravdu a vše co mu onu lekci řekl, si zapamatoval a opakoval si to. Tahle lekce mu připadala daleko cennější než jiná. Když ten den pak ukončili lekci, vydal se za Qeen do nevěstince.
Stál před nevěstincem a díval se na ceduli, bujné poprsí vypadávající z korzetu. Chvíli přemýšlel nad tím, kdo to asi vymyslel, ale pak vstoupil dovnitř. Dívky ho pozdravily a on je také. Mihnul i vysokého vyhazovače, ale tomu nijak nevěnoval pozornost. Nedivil se, proč si za něj Qeen sehnala náhradu. Potřebovala totiž silnějšího konzultanta, který je i schopen zasáhnout jako vyhazovač.
Jakmile ho Qeen spatřila, naznačila mu, aby šel dozadu. Přišel za ní a sedl si ke stolu.
„Co potřebuješ, Qeen. V blízké době jsem chtěl vyrazit z města. Peníze jsem už utratil.“ Krom těch, co měl odložené na cesty. Sice mu chyběla zbroj, ale v prvních zakázkách půjde po nějakém nájezdníkovi a opatří si jinou.
„Mám pro tebe práci.“ Qeen byla až překvapená, jak se na ni podíval. „Co? To je tak překvapivé, že mám pro tebe práci? Ne, neodpovídej a poslouchej.“ Qeen vytáhla láhev a nalila jim skleničky, potom vytáhla dopisy, které mu dala a on si je přečetl. „Ve zkratce. Měla jsem objednané dvě dívky a ne žádné otroctví, je to čistá a regulérní smlouva. Prostě se ucházely o práci někde, kde objednávám exotické jídlo a dostala jsem tip. Ty dopisy jsou důkazem. Sotva ale dorazily do města, což bylo včera, ukradl je nevěstinec v přístavu, a ten nemá pověst jako my. Je to spíš špinavý bordel a jeho majitel urval dvě takové krásky. Navíc dívky co u něj pracují, jsou spíše obyčejné děvky.“
„Trochu to zní, jako kdyby ses chtěla zbavit konkurence.“ Napil se ze sklenice a ocenil kvalitní pití.
„Oni pro mě nejsou konkurence, ale pravdou je, že se s majitelem nesnášíme. Další problém je, že za pár dnů se zde bude konat falešná svatba pro boháče, a ty dvě měly být hlavní uspokojitelky pro jednoho nejmenovaného hosta.“
„Nemůžeš si sehnat nějakou náhradu a zkusit se s ním domluvit?“
„Budu dělat, že jsem tohle neslyšela,“ pronesla vážně Qeen.
Zadíval se jí zpříma do očí. Nechtělo se mu zamotávat do sporu mezi nevěstinci, ne teď když byl konečně mimo. Bylo mu jasné, o co tady doopravdy šlo. To ukradnutí těch dívek byla vstupenka k bohatší společnosti, která navštěvuje nevěstince. Moc dobře si uvědomoval sílu movitější klientely a dívky samozřejmě taky. Sám proto kdysi natáhl další různou smetánku ke Qeen, aby později mohl těžit z její přízně. Nebylo to nijak jednoduché, protože místní lepší klientela už Korzet navštěvovala. Na univerzitu ale jezdily delegace od králů a ty se chtěly taky bavit, přičemž o Korzetu neměly nijak velké povědomí. Tehda jim proto jen podstrčil zvěsti o Korzetu, a více dělat nemusel. Mělo to ovšem i zákulisí, které se s těmito novými zákazníky vyskytlo. Spousta majitelů nevěstinců totiž provozuje i jiné obchodně výdělečné aktivity. Bohužel většina z nich je nezákonných a snaží se tím rozšířit svoji nabídku. Navíc i dívky si tím uvědomují silnější potenciál svých těl a nebojí se tím pádem vyškrábat oči konkurenci, a to doslova. Když totiž ty holky začnou patřit mezi drahé zboží, nehodlají o svůj post přijít, stejně tak o svou bohatou klientelu, která si je vydržuje. Stanou se mnohokrát exkluzivitou, do kterého jejich majitel i klienti investují nemálo prostředků. Kolikrát to zajde ještě dál, kdy si děvčata omotají své klienty stehny tak pevně, že můžou opustit dosavadní byznys. Ale to už je zase jiný příběh s různými konci.
„Seš si jistá, že chceš jít touhle cestou? Znáš přece sama příběhy z ulic, jak to většinou končí.“ Opravdu se mu do toho nechtělo, protože kdyby Qeen chtěla, oslovila by městkou hlídku. Bylo mu však jasné, že tady hrál i fakt správně zaplacených lidí, aby se dívali jinde. To samo o sobě nebylo nijak výjimečné, ale pro něj jen horší.
„Nedělej ze mě tu špatnou, protože tou já tady nejsem.“
S tím bych byl opatrný Qeen, pomyslel si. „No dobře, udělám to. Ale jen proto, že se známe a doufám, že mi nelžeš.“
„Já věděla, že je na tebe spoleh a cením si toho. Mimochodem, ptala se po tobě Luisa,“ nalila další sklenici.
Stál v temné uličce ve stínu a stáhl si kápi ještě více do obličeje. Sledoval nevěstinec a zároveň přemýšlel. Qeen měla pravdu, tohle byl opravdu jen bordel. U Vlhké Mořské Panny, divný název, ale u podobných podniku nebyly tyto názvy nijak neobvyklé. Díval se na místo a říkal si, jak ty dívky asi odtamtud dostane. Mohl by to zkusit jako zákazník, ale jen bohové vědí, jaké tam mají holky. Navíc mu nepřišlo nijak lákavé něco chytnout. Ale i když tam bude, jak zjistí, kde vůbec jsou? Jisté bylo jen, že jsou vězněny, ale spíše jako otrokyně ne-li něco hůř. Když si totiž pořádně prohlédl sortu zákazníku, pochopil, že tyhle lidi by do nevěstince od Qeen nikdy nepustili. Byli to docela surové hovada a spousta z nich spíše přišlo dotyčnou dívku doslova znásilnit. Sem tam se objevil i normální zákazník, ale jen výjimečně. Jedno ale bylo jasné, počká, až padne noc a pak začne.
Když padla noc, přístav a jeho okolí se změnilo v nebezpečné místo. Všude to byl samý žoldák, námořník a vrah. Viděl i spoustu zlodějů a lidí, co udělali sotva pár kroků, a museli se vyzvracet nebo jen padli na zem a už se nezvedli. Ti všichni ho ale nezajímali. Z bordelu se už ovšem začal ozývat ženský křik místo rozkoše, to bohužel očekával. Okenice byly zavřené a jen velice slabé světlo svíček pronikalo ven. Budova navíc působila jako bývalé skladiště díky své výšce, a měl pravdu, někdo ji přestavěl.
Stále přemýšlel, jak se tam dostane. Vypadalo to, že pracovní pokoje mají v přízemí a v obou patrech. Mohl by se tam zkusit dostat z jiné budovy, jenže není žádný akrobat a levitační kouzlo ještě pořádně neuměl. Pak ale spatřil to, co hledal. Uviděl římsu a nad ní pootevřené okno a vevnitř nějaké regály. Rozhodně se nejednalo o pracovní pokoj dívek.
No dobrá, řekl si v duchu, budu tedy lézt po barácích jako nějaký vrah. Ale aby to nestačilo, začalo silně pršet a po chvilce byl promočený a to ještě ani nezačal. Tak nestačí, že celý přístav musí smrdět po rybách, chlastu, chcankách a bohové vědí po čem ještě, ale muselo začít i chcát?! No to se může stát jenom mně, povzdychl si a vydal se šplhat.
Vylézt na vedlejší barák nebyl problém, po straně byly sudy. K tomu vládla temná noc, která mu ještě posloužila jako krytí a nikdo jej tak neviděl. Došel k okraji střechy a lépe mohl prozkoumat otevřené okno. Jeho domněnky se potvrdily, jednalo se o sklad. Avšak zjistil, že je to slušná vzdálenost k protější budově a to mu náladu nezlepšilo. Prošel střechu až nakonec a připravil se k rozeběhnutí. Když se rozeběhnul, napadlo ho, že tohle snad nikdy žádný čaroděj ještě nedělal. Jakmile skočil, zachytil se úspěšně římsy. Docela jej překvapilo, že neuklouzl. O něco zachytil nohy a vyšplhal nahoru. Nakoukl skrz okenice a bylo tam prázdno, mohl vlézt dovnitř.
Podíval se do chodby a někoho tam viděl, zalezl proto zpátky a čekal. Neunikl mu ovšem naříkající zvuk z vedlejší místnosti. Otočil se za zvukem a spatřil škvíru ve zdi. Chvíli váhal, jestli se má podívat, ale nakonec to udělal a litoval toho. Uviděl poměrně velkého blonďáka s vlasy staženými do copu, jak tam tvrdě šuká mladou kozatou holku. Byla docela pěkná a měla rovněž dlouhé blond vlasy. Pořád ho ovšem prosila, že ji to už bolí, ale blonďák to ignoroval do chvíle, kdy ji surově shodil z postele. Dívka těžce dopadla na zem, ale to nebyl konec. Blonďák dívku přetočil na hraně postele a zatlačil jí hlavu do prostěradla. Pak jí roztáhl nohy a obě ruce překřížil za zády, kde si jí pevně chytl, aby se nemohla hýbat. Následně do ní opět přirážel a ještě se u toho pobaveně křenil.
Sklopil zrak a litoval, že nakoukl. Podíval se však ještě jednou a spatřil, jak má dívka rozmazaná ličidla od slz. Šel radši zkontrolovat chodbu, zda je prázdná a snažil se zapomenout, co viděl.
Vyšel ven na chodbu a napadlo ho, že by mohl oné dívce ve vedlejším pokoji pomoct. Proměnilo by se to tady ale v krvavá jatka, a už teď měl problémový úkol. Nemohl té holce pomoct. Na chodbách byl navíc klid, což musel využít. Mohl tak nakouknout do každého pokoje skrz kukátko, jestli tam nejsou jeho cíle. Využil tedy příležitost a hledal. První patro bylo ovšem čisté a dívky měly být něco víc, takže šel do druhého, kde bylo jen pár pokojů. Nakoukl do jednoho z nich a našel je, zrovna měly pracovat. Obě stály úplně nahé vedle sebe a zákazník kolem nich chodil a dotýkal se jich. Držely se za ruce a měly strach. Vypadalo to, jako by to byla jejich první práce tady. Měly trošku tmavší pleť, obě i měly tmavě hnědé vlasy a bujné poprsí. Obě rovněž měly tetování na podbřišku, ale každá něco jiného, avšak nevěděl, co to znamená. Na chvíli ho napadlo, že by mohl zákazníka zabít, ale to přivede jen další problémy. Když ho ovšem jen okrade a nechá bez kalhot ležet na zemi, bude mít problém majitel. Čekal tedy, až jak bude zákazník k němu zády, ale uslyšel další hlas.
„Jestli si pán nic nepřeje, mohla bych odejít.“
„Ne já chci i tebe,“ uslyšel trhat látku. Došlo mu, že zákazník roztrhnul další holce oblečení. „Máš krásně opálené kozy, tebe chci taky.“
„Ne já pracovala včera a dneska jen roznáším pití, pane,“ oponovala žena zákazníkovi. On už ale nečekal, vešel dovnitř a chytl zákazníka zezadu pod krkem. Škrtil ho potom tak dlouho, dokud neomdlel. Ty dvě se mezitím navzájem držely a ta třetí se krčila v koutě. Když skončil, odložil tělo a otočil se na dívky.
„Posílá mě Královna Rozkoše, milé slečny,“ decentně se uklonil. „Ona se o své dívky stará.“ Dívkám se na tváři zrodil úsměv společně s úlevou. „Oblečte se, venku dost prší.“ Podíval se pak na holku v koutě. „Jestli chceš, můžeš s námi. Ale říkám to rovnou, tvá práce se vůbec nezmění.“
„Tam odkud jsi, musí být určitě lépe, když pro svoje holky někoho pošlou.“
Zkušeně si ji prohlédl. Byla pěkná, opálená a jistě i žádaná. Kaštanové vlasy měla navíc v pletených copech.
Než se dívky připravily, udělal zákazníkovy, co slíbil. Jakmile byly dívky oblečené, nakoukl ze dveří a až nyní si uvědomil, že je mokrý a zůstává po něm na podlaze voda. Chodba ale byla prázdná. Rychle proto přešli potichu do skladiště, kde dívky zpustil pomalu skrz okno dolu na ulici. Sice musely kousek dopadnout na zem, ale nevypadalo, že by jim to vadilo. Ihned se pak vydali na cestu a nikde se nezdržovali. A když to šlo, vyhýbali se městské hlídce. Nechtěl vzbuzovat pozornost.
Už se blížili k nevěstinci, když se mu do cesty postavilo nějaké velké plešaté prase. Dotyčný měl ovšem ještě čtyři kumpány, dva za sebou a další dva se postavili za slečny. Dneska se mu prostě daří.
„Kdopak nám to tady kráčí, co chlapi? Máš krásnou společnost, mladíku. Co kdyby ses trošku podělil.“ Z úst mu páchl alkohol a jeho zuby byly jako hvězdy, žluté a daleko od sebe.
Tohle mu ještě chybělo k této úžasné noci. Mělo mu to však dojít, vypadal jak pasák, který vede dívky ze soukromé akce. Znal tyto praktiky, ovšem Qeen je neprovozovala. Byly sice výnosnější než zákazníkova cesta do nevěstince, avšak skrývaly mnohá potencionální nebezpečí pro děvčata, o nichž slyšel různé příběhy. Mnozí surovci tak vycítili možnost zábavy, protože co dokáže jeden pasák proti skupině. Mohl tak jedině usmlouvat nízkou cenu či neublížení prostitutkám, více nemohl. A co se týkalo dívek, těch se na názor nikdo neptal. Nikdo prostě nebral ohledy na prostitutku. Bylo to přece jenom levnější řešení než najmout ochranku. To se zkrátka dělalo jen pro extra drahé zboží, což drtivá většina dívek nebyla. A pokud se jim jejich práce nelíbila, mohly ji změnit, ovšem to se lehko řekne, než dokáže. Dívky, jež však doprovázel, měly štěstí. Zastával totiž jiný názor na tuto situaci než většina jejich zaměstnavatelů. „Doporučuji vám odejít.“ Hodlal následný střet vyřešit rychle, přičemž zároveň soustředil sílu do své pěsti.
„Ale my nechceme odejít, my se chceme pobavit, mladíku,“ zasmál se na své kumpány. „A ty se můžeš přidat, nebo dívat.“ Usmál se na něj a položil mu ruku na rameno.
Zadíval se nejdříve na ruku na svém ramenu a pak muži do očí. Byl kamenný, zatímco on se na něj usmál, čímž opět uviděl mužovy hvězdné zuby. Vzápětí jej udeřil zesílenou pěsti a uzemnil svého protivníka jedinou ranou, přičemž muž zůstal ležet nehnutě na zemi se zlomenou čelistí. Zadíval se pak na jeho kumpány, ale ti raději brali nohy na ramena. Když byli opět sami, klekl si a zkontroloval muži čelist. Dobře se trefil a dotyčný už do konce života nejspíše nebude jíst pevnou stravu.
Otočil se na dívky. „Pojďte, slečny, už jsme skoro tam.“ Sice dívky postřehly, co se vlastně stalo, ale nijak to neřešily. Měl jen obavy, že jej někdo mohl vidět, ale nic se nedělo, všude vládl klid. Jakmile dorazili do nevěstince, přestalo jak naschvál pršet. Prostě se mu daří.
„To co mi popisuješ, bohužel dobře znám,“ Qeen nalila další sklenice. „Kdysi jsem začínala na podobném místě a věř, k těm holkám se tam chovají jako k masu,“ na chvíli se odmlčela. „Nebyly jsme pro ně víc než jen díra, která vydělává peníze a…“ ztratila slova a znova se napila. „Častokrát jsem měla chuť skončit se životem. Mnohokrát jsem doufala, že si podřežu žíly. Ale nikdy jsem to nedokázala.“
Bedlivě sledoval Qeen, jak dopíjí sklenici a ihned si nalívá další. Chytl ji za ruku a zadíval se jí do očí. „Dneska máš velký večer, neměla bys být opilá.“
„Máš pravdu,“ odložila sklenici. „Ještě ti řeknu, jak jsem se odtamtud dostala. Jednou jsem prostě utekla a šla do lepšího nevěstince, co už není. A jak jsem tam byla, tak mi tehda tamější majitelka řekla, že mám jen jednu noc, tak ať se snažím. Já ale byla tak dobrá, že ten chlap přišel druhý den a ptal se po mně.“ Měla úsměv na tváři, ovšem zároveň jí tekla slza. „Měla jsem tehda obrovské štěstí. Byla jsem jedna z mála holek, co vůbec dostala příležitost ukázat, jak moc dobra jsem kurva,“ řekla hořce a zase chvíli mlčela. Její pohled navíc nesměřoval na něj ale na stůl. „Kdybych tehda tu šanci nedostala, určitě bych se zabila.“
Bylo to poprvé, co viděl Qeen sklíčenou. Teprve teďka když ještě nebyla namalovaná a vkusně oblečená, viděl, jak ve skutečnosti vypadá. Muselo už jí táhnout na padesát, a až nyní na ní viděl, že má za sebou krutý život plný bolesti a beznaděje. Vrásky na její tváři k tomu prozrazovaly i velké zklamání. Už kdysi ho párkrát napadlo, zda by chtěl znát její historii. Kdo ví, co by se totiž dozvěděl.
„Myslím, že už je čas, aby ses ty a děvčata připravily,“ řekl jí.
„Ano máš pravdu. Pojď, ukážu ti, co si oblečou děvčata na dnešní večer, protože zítra už ty šaty nikdo nebude chtít vidět, a hlavně holky.“
Qeen mu pak všechno ukazovala a popisovala. Obstarala spoustu druhů šatu a každá dívka měla doplňky nevěsty. Qeen se snažila sehnat co nejvěrnější šaty šlechty a jim podobně bohaté smetánky z různých koutů krajin. Na tvářích dívkách šla vidět radost, ale u jiných i zklamáni, protože tohle nebyla pohádka a žádný princ pro ně nepřijede. Navíc už za pár hodin budou roztahovat nohy zákazníkovi.
Pozdě odpoledne seděl ve vyzdobeném nevěstinci a čekal, až dorazí zákazníci, potom měl odejít. Sledoval dívky a některé opravdu vypadaly, jako kdyby byly nervózní ze svatby. Pak vstoupil do nevěstince nějaký muž, avšak musel to být vyhazovač, jinak by ho tu nevpustily. Nevěnoval mu pozornost a dále popíjel. Až jak se objevil vedle baru, hodil po něm očkem. V onu chvíli mu ztvrdnul obličej, byl to ten chlap, co tak brutálně šukal tu dívku v přístavu.
Podívali se na sebe a tomu chlápkovi došlo, že je něco špatně. Blonďák se hned otočil a chtěl začít utíkat pryč, ale on ho povalil na zem. Dívky vykřikly a Qeen tam vběhla se slovy, co se tu kurva děje. Viděla však jen, jak se ti dva perou na zemi.
Blonďák s copem byl zády k zemi, ale vytasil nůž, kterým po něm sekl naslepo. Bohužel se trefil a musel mu nastavit levé předloktní, jinak by útok mířil do těla. Sice byl pořezaný, ale blonďák se odkryl a mohl využít situaci. Pravou rukou potom mlátil blonďáka do hlavy, dokud nebyl mimo.
Sedl si pak blonďákovy na břicho a podíval se na Qeen. „To je náš přítel z historky, jakou jsem ti vyprávěl,“ podíval se na ránu na ruce.
Qeen došla až k nim „Luiso, ošetři ho. A tohohle mi odtáhněte dozadu. A někdo to tu ukliďte, zanedlouho tu máme hosty.“
Ránu neměl hlubokou, ale byla dlouhá jako délka Luisiny dlaně i s prsty. To, že mu ránu ošetřovala Luisa, mělo důvod. Měla totiž nejšikovnější ruce v nevěstinci, což oceňovali především zákazníci obou pohlaví. Když už mu Luisa dokončovala obvaz, přišla Qeen s nožem od krve a bylo jasné, že blonďák už není mezi živými.
„Aspoň už víme, kdo sabotoval tu cestu,“ začala utírat nůž. „Že se prý moc dobře chovám ke kurvám. Bastard jeden. Musím ti poděkovat. Bohužel on měl doprovázet hosty a mluvit s nimi, teď je to na tobě. Vím, že asi nemáš radost, ale neboj se, bohatě se ti odvděčím.“
Celý večer potom mluvil s hosty a dívky se u nich střídaly, jak měly. Muzikanti hráli v rohu a kuchaři připravovali speciality. Vše probíhalo bez problému a dívky uspokojovaly zákazníky, jak si jen přáli. Moc jich nebylo, často měli dvě a více najednou, ale platili královsky. Avšak věděl, že to nevěstinci zvedne pověst a to bylo jen dobře.
Později večer vyprovázel jednoho boháče, který mluvil o tom, že určitě dorazí i na další akci a ta by mohla být na téma čarodějky. Jakmile to slyšela Qeen, ihned ji napadl název, Čaroděvky. Uvědomil si, že se to asi čarodějkám nebude líbit, ale když to pojmou jako čarodějky z pustiny, nebyl by to snad problém. Rovněž ho napadlo, jak moc se to asi bude lišit od pravdy.
Hostů již zbývalo jen pár a zrovna odprovodil dalšího. Stal před nevěstincem a díval se, jak zámožný kupec odchází se svoji ochrankou, která čekala venku jako u všech boháčů. Stráže mohli jen čekat a dostávat pivo s jídlem, které jim posílali.
„Víš, když mi říkali, že tě tady najdu, moc jsem jim nevěřila. Očividně měli pravdu.“
Otočil se za hlasem a nevěřil vlastním očím. „Eliso?“
„Ano jsem to já. Ty pracuješ v bordelu?“
Došly mu slova. „Ne tak docela, jen tady přespávám, když jsem ve městě. Ale jinak než to vyznělo,“ dodal rychle. „Sem tam tu něco udělám, ale co tu děláš ty?“ Pak si uvědomil, jaký dvojsmysl to řekl.
„Byla jsem na univerzitě a dostala jsem na večer volno. A tak mě napadlo, že bych za tebou mohla zajít.“
„Aha,“ chvíli přemýšlel. „Aha!“ Vše mu najednou došlo, přičemž Elisa měla první jiskry v očích. „Počkej tu chvíli.“
Šel hned za Qeen, která byla za pultem a poznala z jeho výrazu, že se něco děje. „Mohl bych už skončit, mám totiž nečekanou návštěvu.“ Kývla, že ano. „Máme nějaký volný pokoj? Ne počkej, vlastně nemáme. A některé vypadají už použitě.“ Chvíli přemýšlel a napadlo ho jedině skladiště. Vzal si láhev a šel za Elisou. Odvedl ji do skladiště zadním vchodem, kde následně zapálil svíce a nalil jí sklenici vína.
„Tohle by mě nenapadalo,“ sedla si na bednu látek a dále se rozhlížela.
„Měla jsi dát vědět, něco bych jistě vymyslel.“ Ne nevymyslel, měla to přece být jednorázovka, tak co tu dělá? Řekl si v hlavě.
„Aspoň to bude zajímavější.“ Dopila sklenici a začala se svlékat, na čemž on rovněž. „A kde to vlastně budeme dělat?“
Rychle přehodil plášť přes místo, kde spal.
Elisa se podívala na ten plášť a místo, které vybral. Budiž, pomyslela si. Ale ta podlaha se jí nelíbila. „A není ta podlaha samá tříska a nějaký bordel?“ viděla, jak se zarazil a jí se líbilo, jak je zaskočený z její návštěvy.
„Tak si nech boty.“ Musel si přiznat, že se mu na ní líbili. Byli vysoké skoro až ke kolenům a měli střední podpatek.
Místo jejich milování jí nepřišlo divné, spíše zajímavé. Ale měla mít na sobě boty? „To mám být celá nahá a mít na sobě jen boty?“
„Proč ne.“
„Tak jo.“ Rozhodla se ustoupit, ale tohle si jednoznačně časem vybere.
Oba dva se potom začali vášnivě líbat a následně i souložit. Bylo to s ní však jiné než na univerzitě. Vyzkoušeli i více poloh a jedna z těch, jež se mu velice líbila, byla na zádech. Elisa na něm rajtovala, během čehož jí projížděl rukama po jejím zpoceném těle. Nakonec skončil rukama na jejich prsou, které něžně zmáčkl. Elisa toho využila, chytla se za ruce na oporu a zvýšila tempo. Sem tam i sklonila hlavu dopředu a hodila vlasy. Poznal, že se jí tahle poloha líbila a dokonce ji preferovala.
Tím, že byli ve skladišti než na univerzitě, zkoušeli i polohy ve stoje. Přitiskl ji zády ke stěně a její levou nohu si dal na své rameno. Elise se tahle poloha líbila tak moc, že ho pevně chytla za ramena, až se nehty zařezávala do jeho zad. Rady od dívek z nevěstince přinášely ovoce a Elisa do něj zaryla své drápy jako nějaká šelma.
Pak jí navrhnul, aby se rukama opřela o zábradlí, prohnula se a nohy dala od sebe. Sice byla zpočátku proti tomu a namítala, že bude jako klisna a on jako hřebec. Avšak po chvilce si v dané poloze už nestěžovala, nebo to aspoň nedávala najevo. V jednu chvíli se ji i pokusil chytnout za vlasy, ale její pohled jasně definoval hranice. Jakmile skončili, ležela na něm, protože nechtěla být mimo plášť.
„Co máš vůbec s rukou?“ Vzala ji do svých a prohlédla si obvaz.
„Jen řezná rána, nic vážného.“
Jistě jen řezná rána, to viděla sama. Ale usoudila, že o tom nechce mluvit. „A kam se půjdeme vykoupat? Počkej, mám to, pojď.“ Vstala a oblékla si jeho košili, aniž by se zeptala a vyšla ven. On si natáhl kalhoty a šel za ní. Zavedla ho nečekaně ke kašně na náměstí, tam se znova svlékla a lehla si do vody. Sice byla zima, ale to jí viditelně nevadilo.
Ona se snad zbláznila, pomyslel si. Do kašny na náměstí, jak kdyby se nic nedělo. Díval se na ni a nevěřil svým očím.
Elisa se na něj otočila. „Jmenuje se přece kašna Milenců, tak na co čekáš?“
Nevěděl, co odpovědět, tak šel za ní. Voda byla ovšem studená a Elisa se stále u něj tulila, aby se zahřála. Líbali se a málem spolu zase souložili přímo v kašně, ale přišel starý strážný. Museli být zticha, to ovšem Elise nezabránilo, aby mu rukou jezdila po těle, dokud nenahmatala jeho mužství. Pevně ho za něj stiskla, a i když byla voda studená, začal tvrdnout. Usmála se na něj, spodní ret stiskla zuby a v očích jí plápolal oheň. Napadlo ho, jestli není šílená, protože když je strážný odhalí, opravdu si to odserou. Naštěstí ale strážný odešel a Elisa ho už jen líbala.
Vrátili se poté zpět do skladu a Elisa si na něj lehla a on přes ni položil plášť. Ráno jak vyšlo slunce, se Elisa probudila jako první a začala se rychle oblékat se slovy, že přijde pozdě. Než se stačil vůbec zvednout, byla již oblečená a u odchodu mu rázně zdůraznila, ať je do příště oholeny. Pak byla pryč. Rozhodl se tedy, že bude spát dál.
Konec jedenácté kapitoly