Kapitola devátá – Nesplněný slib
Jakmile se probudil, dal si snídani. Včerejší ryba byla dost velká, aby ji mohl posnídat. Celý proces si navíc zjednodušil pomocí magie, a tím si ji zase procvičil jinak. Dojedl poslední kousek a podíval se do mapy, kolik cesty mu zbývá. Moc už mu nechybělo a tušil, že zítra již bude spát v posteli. Bylo to ale pro něj zvláštní spát v posteli. Celý život totiž spal na zemi, a proto si na postele stále zvykal. I u Qeen v Korzetu spal na pelechu, který si vytvořil ve skladišti.
Po snídani se pustil do připravování lektvarů. Měl sice omezené možnosti, ale i tak se snažil vždy připravit co nejlepší lektvary. Moc dobře si uvědomoval, že jejich výroba a následná kvalita může později rozhodovat o jeho životě. U řeky kde se nyní nacházel, našel dost bylin, které potřeboval. Ničím tedy neplýtval a snažil se využít vše.
Když měl dokončené lektvary, rozhodl se, že si procvičí magii. Dělal to vždy, ať už bylo jakékoliv počasí. Byl studentem magie a magie byla jeho život, nebo milenka jak říkají někteří. Postavil se na kamenité pobřeží a před sebou nechal levitovat knihu. Pročítal si kouzla a přemýšlel. Měl po dlouhé době možnost zkusit libovolné větší kouzlo, a tudíž neváhal. Všude byl k tomu klid a před ním řeka. Rozhodl tedy, že vyvolá ohnivé kouzlo. Ohnivá koule byla velice často používané kouzlo, a i on sám toto kouzlo často využíval díky jeho všestrannosti. Ohnivá koule se vždy používala v takovém rozměru, jak dotyčný usoudil. A bylo jedno, zda se jednalo o ohnivé nebo ledové či další koule jiného typu. Především o tom rozhodovala daná situace.
Zavřel knihu a položil ji bokem. Protáhl si ruce s rameny a mohl začít. Naposledy však zkontroloval, že je sám a nikdo jej nebude rušit. Ruce dal před hruď a vypadaly, jako by už něco držely. Začal se soustředit a ani ne po úderu srdce se mu v nich objevila jiskra, která se ihned zvětšila do velikosti pěsti. Rukama začal kroužit kolem kouzla a prsty během toho kmitaly, jako kdyby hrály na loutnu. Pomalu rukama zvětšoval kruh a ohnivá koule se rovněž zvětšovala. Byl soustředěn a cítil, jak jej kouzlo hřeje. Avšak ne oheň koule, nýbrž samotná podstata kouzla. Ruce roztáhl dále od sebe a koule již byla velká jako jeho hruď. Nadále ji už nezvětšoval, ale stále kouzlo držel. Prsty k tomu hladil kouli po okrajích bez jediného náznaku, že by se spálil. Nakonec natáhl ruce před sebe a ohnivá koule letěla, kam jí přikázal. Kouzlo za letu stále ovládal nataženýma rukama a během letu se snažil měnit jeho trajektorii. Čím větší se ovšem kouzlo vyvolá, tím hůře se pak ovládá. Jakmile koule přeletěla řeku, praštil s ní o zem, kde explodovala. Ale to ještě nebyl konec. Snažil se pak danou explozi směřovat po pobřeží a ne do lesa. Povedlo se.
Zhluboka se nadechl a vydechl. Ještě nevyvolal tak velkou kouli a nepopsatelně ho to hřálo na srdci. Na čele mu vyrašil pot a snažil se zklidnit tlukot srdce, ale přesto ten blažený pocit byl nenahraditelný. Litoval jediné věci, a to, že nemohl svá kouzla čarovat v boji rovněž tak účinná, neměl totiž při boji tolik možností a času.
Poté zkoušel i další kouzla. Vyvolal z řeky vodní kouli, která byla sice menší než předešlá ohnivá, ale pak ji nechal celou zmrazit. Vyhodil ji vysoko do vzduchu a sestřelil ji tlakovou střelou. Potom se snažil zachytit co nejvíce kusů ledu, než spadly do vody. Vždy se snažil i co nejrychleji měnit kouzla, neboť v boji to tak dělal. A čím více si na to zvykal, tím méně to bylo namáhavé. Chtěl mít své schopnosti dokonale připravené, až je bude zase potřebovat. Každý tréning si navíc i ztěžoval, stejně jak je to učil Marklen.
Když skončil dnešní opáčko, byl zpocený. Na uklidnění si proto dal znovu koupel. Během ní ovšem opět myslel na mistrova slova. Magie není dar, ale prokletí. Nechápal to, protože magie byla pro něj ten nejlepší dar, jaký kdy dostal. A především to byl jediný dar, který kdy dostal. Nečekal ale, že by na to přišel tak rychle. Po koupeli si sbalil všechny věci a vydal se znovu na cestu.
„To co říkáte, starosto, není vůbec dobré. Především se to celé projeví na výsledné ceně. Uvědomujete si to?“ Seděl na malé radnici naproti starosty a probíral další práci.
„Bohužel okolnosti jsou už takové. Přijel jste akorát, protože zítra tady máme velký podzimní jarmark a já nechci nic riskovat. Představa, že by jedna z těch bestii napadla obchodníky, by nám značně snížila reputaci. Kdo ví, jaký by to mělo dopad.“
Chvíli si místního starostu prohlížel. Byl úplně jiný než ten v Trojzubci. Sice už neměl tolik vlasů jako za mlada, ale měl pracovitou postavu a mozoly na jeho rukou napovídaly, že mu práce není cizí.
„Zkoušel to už někdo přede mnou?“
„Nějaká lovecká skupina, ale gilda Zabijáků to nebyla. Myslel jsem, že to vyřeší, ale nikdo se nevrátil. Bestie proradné, sotva to držíme v tajnosti.“ Dále se pak starosta vztekle díval na další korespondenci. Týkala se seznamů obchodníků zítřejšího jarmarku.
„Nazývejme věci pravými jmény. Slovo bestie vůbec nepopisuje, o co vlastně jde. Jsou to jeskynní trollové a ti se dají zabít jedině ohněm a to není moc medové.“ Zadíval se z okna na les. „Říkal jste, že jsou v jeskyni u řeky, že?“
Starosta přikývl a dál pročítal dopisy, ale pak se na něj znova podíval. „Tito trollové, vyskytují se často blízko měst?“
„Ne. Jeskynní troll se více vyskytuje v horách, popřípadě jeho jiný druh v bažinách. Jste si jistý, že jsou jenom dva?“
„Lidi vždy viděli dva.“ Starosta se k němu vážně naklonil. „Myslíte, že by jich mohlo být více?“
„Podle toho co mi tu popisujete, se jedná o trolla, podruhu jeskynního. Může se stát, že bývají ve velkých skupinách, ale vše nasvědčuje tomu, že jsou jenom dva.“
Starosta znervózněl. „Jak velké skupiny?“
„Když se najde silný vůdce klidně i desítky, ne-li víc.“
Starostovi na chvíli odtekla všechna krev z obličeje.
Když viděl starostův výraz, raději pokračoval. „Máte tady něco jako knihovnu nebo nějakého staršího co zná zdejší historii?“
„Přímo tady na radnici je menší knihovna. Mě ale čtení nebere, nemám ho totiž rád. Dám vám povolenku, ale mám to chápat, že si plácneme?“ Starosta měl najednou na tváři radostný výraz.
„Ano, ale bude to drahé, jak jsem zmiňoval na začátku. A očekávám, že splníte všechny podmínky ve smlouvě.“ Jinak ale doufal, že na tu jednu určitou podmínku nedojde.
Když odcházel z radnice, doufal, že se aspoň něco dozví. Ale místo toho nadával na krypla, který tu část knihy napsal. Vše okolo šlo krásně přečíst, ale o trollech dokázal přečíst jen nadpis. Zkusil se poptat knihovníka, ale ten taky věděl hovno. Moc ho to ovšem nepřekvapilo, protože to byl starostův strýc a vypadal, že už je jednou nohou v hrobě. To, že chtěl zkusit místní knihovnu, nebyla vůbec náhoda. Bestie i lidi se vždy vraceli na stará místa. Nikdo nevěděl proč, ale bylo tomu tak. Doufal, že by v knihovně mohly být nějaké indicie a nemýlil se. Bohužel pro něj byly nečitelné.
Pokračoval do hostince na jídlo a cestou míjel velké přípravy na zítřek. Když potom jedl vepřové se zelím a knedlíky, pořád přemýšlel nad tím, co zjistil, nebo nezjistil z knih. Uvědomil si, že si bude muset pořídit deník, do kterého si bude zapisovat vlastní poznámky. Bude potřebovat velice kvalitní knihu, nejlépe kdyby si ji magicky upravil.
Odstrčil misku a protřel si oči, potom vzpomínal na univerzitu. Před pár lety se na jihu v bažinách shromáždili trollové do nemalého množství pod jedním vůdcem. Představovali už nebezpečí, a proto se tamější města rozhodla udělat preventivní úder. Bylo povoláno spoustu čarodějů z univerzit, aby se shromáždili a trolly zničili. Odjížděl tehda Michaelův otec Remair a dokonce i Marklen. Všichni čarodějové se tam sešli a část bažin vypálili ohnivým vírem. Zabili onehdy velké množství bažinných trollů, ale podařilo se jim i několik chytit živých. Bílá univerzita díky tomu dostala jednoho na výzkum. Mohl jej tehda vidět, a tak vzpomínal, jak vypadal. Byl to sice bažinný troll, ale od jeskynního trolla se lišil nepatrně. Bažinný troll měl zelenější odstín, byl menší a měl blánovité končetiny uspořádané více k plávání, jinak byl stejný jako jeskynní troll. Co si pamatoval z knih, tak jeskyní troll měl mít dlouhé štíhle tělo a nohy. Ruce pak stejně velké jako tělo a zakončené dlouhými prsty a nehty, připomínající drápy. Hlava připomínala holou krysu a kolem krku měl něco jako vlasy. Údajně chodil skrčený, ale i tak byl větší než člověk. Celé tělo měl šedozelené a byla to odporná stvůra.
V pozdním odpoledne pak stál u jeskyně a dobře si ji prohlížel. Podle starosty neměla být nijak velká. Ohlédl se na řeku, co tekla vedle. Nebyla hluboká, jen široká a byla mu asi nad pás. Proč tu ti trollové byli, dávalo smysl. Podle starosty vylézali jen v noci, nebo když slyšeli silný hluk, což by mohl využít. Otočil se a vydal se zpět do hostince.
V hostinci popíjel pivo a zrovna dojedl bramborové placky. Přemýšlel o nadcházející akci a stále si rekapituloval vše, co znal. Trochu si i přiznal, že byl nervózní, neboť to bylo poprvé, kdy bude lovit bestie. Musel mít ovšem čistou hlavu a raději si zašel na pult pro flašku slivovice. Nemusel se nijak zatěžovat placením, protože jídlo a pití měl v rámci smlouvy. Sotva mu ovšem hostinský předal láhev, všiml si přes okno, jak pomalu zapadá slunce. Zanedlouho nastane půlnoc a začne tím jeho práce.
Vrátil se zpět na své místo a nalil si sklenku. Než ji ovšem vypil, vzpomněl si na mistrovy slova o psychice a uvědomil si, že se musí uvolnit. Potají proto sledoval milou usměvavou šenkýřku, která sem tam hodila úsměv i na něj. Dívka měla svoje kouzlo a možná i něco víc. Zároveň ho i napadlo, jestli to není dcera hostinského. Asi byla, protože zde viděl jistou podobu. Hostinský si ovšem uvědomoval krásu svojí dcery, a pořád ji krátkými pohledy kontroloval včetně návštěvníků v její blízkosti. V duchu se pousmál, určitě už jí otec vyhodil několik obdivovatelů, a podle jeho rukou bude mít ránu, jako když kopne kůň. Nakonec pustil dívčinu k vodě, kam se má v plánu dnešní noc vydat.
Když si připínal poslední kus zbroje, odbíjela zrovna na hodinách jedenáctá. Sebral meč a zadíval se na láhev slivovice, ze které moc neubylo. Uvědomoval si, že do boje nesmí být opilý, avšak alkohol se mu zředí s lektvary a pomohl mu i jinak.
Po cestě k řece mu měsíc jasně svítil na cestu, jako by něco naznačoval. Bylo k tomu trochu chladno ale alkohol, který vypil, ho hřál na těle. Postavil se na most a sledoval vzdálenou jeskyni. Nic se ovšem nedělo. Vytáhl knihu a posílil se magii společně s lektvary. Potom naposledy zkontroloval zbroj, kouzlo na holi a vydal se k dnešní akci.
Došel před jeskyni, kde vládlo mrazivé ticho. Podíval se ovšem zpátky na most a přesně jak očekával, lidi se přišli podívat na jeho práci. Musel zakývat hlavou, všude to bylo stejné. Lidi vždycky poznají, že se něco děje. A když dorazí cizinec jako on a zdrží se, je vše jasné. Starosta možná chtěl tuhle akci ututlat, ale lidský jazyk umí své a někdo nedokázal udržet tajemství. Raději se opět otočil na jeskyni a přemýšlel, kolik těch trollu doopravdy nalezne. Nijak nevěřil tomu, že by byli jen dva. Počítal spíše se třemi a ten třetí byl jejich vůdce.
Díval se na jeskyni a nijak zvlášť se mu tam nechtělo. Tohle byla práce pro gildu Zabijáků, ti se na bestie specializovali. Chtěl však proniknout i na lovení potvor, takže neměl na výběr. Hlavní důvod ale byl, že nevěděl, jak to tam vypadá. Přivolal si raději hůl a klepl s ní. Nebylo to ale obyčejné klepnutí a za chvíli se začalo z jeskyně ozývat rozzuřené škrábání o kámen. Nechal zmizet hůl a připravil si ruce k pasu. O okamžik později mezi nimi vyvolal plápolající oheň hořící do sebe a dále sledoval jeskyni. Najednou se v ní ovšem objevil první troll. Ten se na něj zuřivě díval a během toho nozdry nasával vzduch. Počkal však s útokem, dokud se neobjeví i druhý, až poté hodlal vypustit kouzlo. První troll proti němu vyběhl po všech čtyřech, ale druhý nikde nebyl a proto dále vyčkával. Čas nebyl jeho momentální spojenec, avšak nic nedělal. Pak ale spatřil další velký pohyb v ústí jeskyně a už neotálel. Ruce dal před sebe a ohnivý proud vyšlehl proti běžícímu trollovi, kterého zasáhl přímo do hrudi a povalil jej na zem. Nyní už se o prvního nezajímal a rychle namířil proud ohně na druhého. Ten sice stihnul uskočit do strany, ale byl popálen. Proud ohně však musel přerušit, neboť nechtěl zapálit okolí. Rychle zkontroloval prvního trolla, ale ten sebou jen házel na zemi, už pro něj nebyl hrozba. Jeho pozornost se tak vrátila k druhému trollovi, který se postavil na nohy a běžel k řece. Kůži měl sice spálenou, ale nehořela mu. Nijak neváhal a vyvolal před trollem bariéru, do které narazil. Než se stačil troll zvednout na nohy, zasypávaly ho ohnivé střely, čímž jej nakonec zažehnul. Zapálený troll se už neovládal a místo toho aby se stále snažil dostat do vody, pokoušel se ze sebe oheň ztrhat. Netrvalo to dlouho a z obou zbyly jen hořící kusy těl.
Sledoval hořící těla a plíce se mu plnily pachem spáleného masa. Zklidnil tep srdce, přivolal si hůl a vydal se do jeskyně. Během toho mu hlavou běžely dvě myšlenky. První byla, zda by to opravdu mohlo být tak jednoduché. A druhá, že by mu vůbec nevadilo, kdyby měl starosta pravdu.
V jeskyni neviděl skoro nic a to měl ještě posílený zrak. Starosta mu jeskyni popsal, takže úplně poslepu nešel, ale i tak by dal přednost lepší orientaci. Sotva co vstoupil dovnitř, pocítil silný zápach trollího brlohu. Netrvalo dlouho a našel ho společně se zbytky toho, co kdysi připomínalo lidi a zvířata.
Chvíli se rozhlížel a rozhodl se, že brloh vypálí a odejde. Než ale stačil cokoliv udělat, trollova silná ruka narazila do štítu, co měl na holi. Náraz nijak nečekal a díky tomu letěl přes půl jeskyně, kde tvrdě narazil o zem. Byl otřesený a pomlácený, ale rychle se postavil na nohy, neboť troll se na něj mezitím vyřítil. Na to aby vyvolal dostatečně silný oheň, už bylo pozdě. Proto mu z ruky vyšlehla magická střela, která bestii zasáhla do ramene. Trolla to vyhodilo jen z rovnováhy, ale o to šlo. Pak po něm troll máchl dlouhou rukou, ale vyhnul se jí. Během manévru však sáhl pro meč na záda. Sotva zbraň vytasil, sekl dolů a troll přišel o ruku blízko ramene. Rychle se přetočil, změnil úchop meče a bodl za sebe, čímž vrazil čepel trollovi přímo do břicha. I přes tu bolest ho ale troll přetáhl druhou rukou. Tvrdě tak narazil do stěny jeskyně a boj na chvíli utichl. Troll klesl na kolena a snažil se popadnout dech. Poté se troll pokusil vytáhnout si meč z těla, ale chtěl použít ruku, kterou již neměl. Zatím mu plně nedošlo, že přišel o končetinu. Teď už to ale bylo jedno, neboť krvácející pahýl se pomalu ale jistě zaceloval. Troll se tedy natáhl pro meč svoji druhou rukou.
Zadíval se od stěny na trolla a až nyní mohl vidět, o kolik byl větší než jeho mrtví předchůdci. Sledoval, jak se natahuje po meči a během toho popadal vyražený dech. Náraz do stěny sice ustál, ale celé tělo ho bolelo. Hlava mu navíc třeštila a stále se snažil přijít na to, co za tekutinu cítil na levé ruce. To všechno šlo ale stranou, protože boj ještě neskončil. Natáhl pravou ruku směrem k meči a soustředil se na zbraň. Jakmile ucítil pevné spojení s mečem, troll ho již vytahoval z těla. Troll to ale nestihl a pohnul mečem tak, že v následující chvíli to vypadalo, jako by se troll sám rozkuchal od žaludku až po bradu. Trollovo tělo potom dopadlo na záda a jeho jediná ruka stále držela meč.
Jakmile trollovo tělo dopadlo na zem, rovněž se svezl po stěně k zemi. Nyní už věděl, že tekutina, která mu stéká po ruce a kape z konečků prstů, je jeho krev. Přitlačil si k ráně zdravou ruku a soustředil se na léčící kouzlo. Krvácení zpomalil, avšak nezastavil. Proto zdravou rukou vytáhl lektvar, který odzátkoval a nalil si ho přímo do rány. Byla to pálivá bolest, která ho paralyzovala, že ani nedokázal křičet. Pomohlo mu to ale. Snažil se poté postavit na nohy pomocí hole. Hlava se mu ovšem motala a cítil, že na ní nemá jen pot. Dobelhal se však k rozkuchanému trollovi, přestože měl jít ihned ven. Nemohl ovšem riskovat, že ho občané nedorazí. Stál nad obrovským trollem a díval se mu na vnitřnosti. Byl slabý, ale věděl, že zapálit trolla zevnitř je daleko jednoduší než z venku. Dokopl trollovu ruku k tělu a poté mu z konečků prstů zdravé ruky vyšlehl malý oheň. Trollovo tělo náhle vzplálo. Troll pak ještě na pár okamžiků jako by obživl, ale to už byla jen křeč po vzplanutí.
Dobelhal se pomocí hole ven a viděl, jak se lidi pomalu blížili k jeskyni. Neměl už však sílu stát na nohou a padl na kolena. Horká lepkavá krev mu stékala po těle a pomalu ztrácel vědomí. Zaklonil hlavu a podíval se na hvězdy, dnes nádherně zářily. Padl na záda a sledoval hvězdy, dokud ho nepohltila sladká temnota.
Marklen se díval na obraz v Remairově pracovně a přemýšlel. Vždy se na ten obraz díval, když měl volnou chvíli u Remaira. Na obrazu byl nakreslený hořící Argham, a nad městem se tyčila Bílá univerzita, obklopena magickou bariérou. I dnes stojí univerzita nad městem, ale město je již jinak vystavěno než kdysi.
„Pokaždé když tady jsi, díváš se na ten obraz, příteli,“ začal Remair, který přišel s pracovními lejstry. Odložil si vše na stůl a potom šel k baru pro alkohol.
„Vždy přemýšlím o těch jatkách, co se zde odehrály, a jestli se jim dalo předejít.“ Remair podal Marklenovi sklenku brandy a ten se napil. „Mam lepší.“
„V tomhle městě máš nejlepší brandy, ne-li v celém institutu magie.“ Oba si pak sedli k barovému stolku. „Včera jsem měl možnost vidět Michaela při práci s magií. Je silný a zanedlouho bude připraven na zkoušku.“
„Předpokládám, že plány ohledně jeho zkoušky se nezměnily.“
„Michael nebude podstupovat zkoušku na čaroděje, ale místo ní rovnou vyrazí na zkoušku člena Černé Gardy. Tam si poté odslouží svoje, aby získal zkušenosti. Možná by i tvůj druhý student měl zájem o místo v Černé Gardě.“
„Černá Garda nevyužije jeho potenciál, Remaire. Navíc já s ním mám své vlastní plány. Copak ovšem najednou změnilo tvůj názor?“
„Události, které se kolem něj poslední dobou točí, mě nutí k němu přehodnotit postoj.“
„Nemůžu se zbavit pocitu, že nemám všechny informace, příteli.“
„Tvého studenta roztrhali jeskynní trollové a skončil u sesterstva. Zítra ho převezou do kláštera u Arghamu.“ Remair dopil a pomocí magie postavil láhev na stůl a dolil si.
„Ty ho nechceš do Černé Gardy kvůli jeho schopnostem, které jsem v něm odhalil již dávno. Ty ho chceš mít pod dohledem. Myslel jsem, že na tohle téma jsme už skončili.“
„Na tohle téma jsme se ještě ani nezačali pořádně bavit, Marklene.“
„Můj student bude studovat tak, jak si bude přát.“
„A přeje si to on nebo ty, Marklene?“
„Já mu jen pomáhám se odhalit.“
„A jaké nitro se v něm skrývá, příteli?“
Marklen se zpříma zadíval na Remaira. Moc dobře věděl, co v jeho studentovi je. Ale to samo o sobě nestačilo. Potřeboval jeho učitelskou pomoc, a specifický pohled na výcvik.
Konec deváté kapitoly