Kapitola čtvrtá – Jediný přítel
Vyšel ven ze skladu v přístavu a porozhlédl se po okolí. Nastala už totiž tma a přístav ožil svoji obvyklou atmosférou. Z hospod se ozýval klasický povyk a na ulicích byli opilí námořníci a jiná nevyzpytatelná verbež. Stráže už raději chodili v početných skupinách a lidé co nebyli místi, byli dávno pryč. Nijak se jim nedivil, Arghamský přístav nebyl po setmění bezpečné místo. Navíc se zase objevil ten zápach, který se vždy začal linout po západu slunce. I to samo bylo předzvěst toho, kdo po nocích navštěvuje tyto čtvrtě. Jen blázen by se tu procházel sám, on ale nebyl blázen a namířil si to rovnou do nevěstince za Qeen.
Míjel další hospodu, a za ní byl nevěstinec plný pochybných zákazníků včetně kvalit. Takové zákazníky by k Qeen nikdy nepustili, už jen z důvodu, že by na dívky neměli. Vznikala tím ovšem otázka, proč on pracoval u Qeen jako vyhazovač, když ona klientela byla lepší společnost. Odpověď ovšem byla jednoduchá. Lepší společnost dost pije, a tak bylo zapotřebí mít nějaké schopné ruce, které následné problémy elegantně vyřeší. Zároveň však řešil i spoustu jiných nesnází, kterých bylo pro chod Korzetu zapotřebí.
V následující ulici bylo dost živo, protože na každém rohu stála sličná děva. Vůbec si jich ovšem nevšímal, zatímco ony jeho ano. Slyšel od nich různé nabídky, ale s takovýma by do postele nikdy nešel, měl jisté zásady. Ano trávil sice nějaký čas v posteli s dívkami od Qeen, ale to bylo jinak. Dívky od Qeen totiž chtěly strávit čas s ním. Bylo to prosté, byl pro ně něco více než jen kolega z práce. Během těch dvou let co pracoval u Qeen, se s nimi dal rychle dohromady a často se s nimi bavil. Chodily si za ním klidně jen popovídat, a to pro ně pomalu znamenalo vše. Zároveň když něco potřebovaly, třeba jako zbavit se divnejch chlápků a podobně, mohly se na něj spolehnout. Nemluvě o tom, že s ním i rády chodily do postele. Když totiž byly se zákazníkem, tak přece jen dělaly svoji práci. Když byly s ním, mohly si dělat, co chtěly. Zároveň se mu tak odvděčovaly, a navíc se jim to líbilo, a jemu taky. Mělo to ale svoji nevýhodu. Vždy když sex skončil, tak dívka od něj ihned odešla jakoby nic. Bylo to pro ni jen zpestření v nijak dobré práci. To jediné ho mrzelo, ale byla to malá daň za sex s profesionálkou, a k tomu ještě gratis. Tyto výhody však přisuzoval k tomu, že vypadal na staršího, než ve skutečnosti byl.
Procházel kolem prostitutek a dost z nich mělo něco společného, byly na drogách. U Qeen byl přísný zákaz používání drog, mohl si je dopřávat jen zákazník, ale nikoliv dívka. Už byl u několika případů, kdy vyhodili holku z Korzetu kvůli braní drog. Doma si dívky klidně drogy mohly dopřávat, ale ne během práce a před prací. Díval se na okolní dívky jen letmo, a viděl na nich zubožený život. Spousta pasáku se snaží u svých holek vyvolat závislost, a pak si ty holky jednoduše vydržují za slíbený bílí prášek a podobná svinstva. Dívky u Qeen byly spíše umělkyně, jak by řekla Qeen, ale tohle byly díry na peníze. Ženy jakéhokoliv věku a národnosti. Mezi takovými holkami bylo nemalé číslo sebevražd a vůbec se jim nedivil. Nijak je ale nelitoval, byl proti obdobným citům odolný a vůbec mu to nevadilo. Pravdou ale bylo, že tohle byla snad ta nejhorší možná ulice na materiál, co se týkalo prostitutek. Jen o pár čtvrtí vedle byly sice rovněž slečny, které nedosahovaly kvalit dívek od Qeen, ale s nimi už by si možná dal říct, i když jen možná. Výhoda ale těchto žen byla cena, a ta byla pro mnohé to nejdůležitější než nějaká nemoc či kvalita služeb.
Už se blížil ke konci ulice, když mu cestu zastoupila jedna z prostitutek. Naklonila se před něj a vytasila na něho své bujné poprsí se slovy, zda opravdu nemá zájem. Podíval se na její prsa, přičemž bez toho aby změnil pohled, zvedl pravou ruku směrem do temné uličky. Poté se do oné uličky podíval, a uviděl tam vyššího muže s krátkým mečem, tesákem. Pousmál se na onoho muže a jen lehce mávl prsty, čímž dotyčného povalil tlakovou vlnou. Útočník tvrdě narazil do vedlejších sudů a pár jich dokonce rozbil. Když děvka spatřila, jak její společník z ničeho nic odletěl do strany, nechápala, co se stalo. I tak se ho ale pokusila napadnout, a v následující chvíli rychle vytasila nůž. Chytl však její ruku s nožem a udeřil ji. Vůbec tu ženu nešetřil, dal jí co nejsilnější ránu do nosu a ten zlomil. V ten moment se děvce z nosu spustila krev, za který se chytla a ještě spadla na zem. Podíval se pak na jejího kumpána, ten však nehybně ležel v rozbitých sudech. Mohl se tudíž opět vydat na cestu. Po chvíli se ovšem ohlédl za sebe a uviděl, jak ty dva už obírali místní. Bylo mu to k smíchu, neboť tohle nebylo ani zdaleka poprvé, co jej obdobně napadli. Vždy to ovšem dopadlo stejně, protože nikoho z nich nenapadlo, že vládl magickými silami. Vůbec se jim ale nedivil, nevypadal na to. Potom se otočil a mířil za Qeen.
Následující temnější ulice byly stejné. V některých uličkách postávali menší skupinky hrdlořezu, v jiných zase zahalené osoby. Mohlo se klidně jednat o prodavače drog nebo nájemné vrahy, kteří čekali na zakázku. Všechny uličky měly ale něco společného, že se tam nacházeli žebráci, sirotci, děvky, opilci a lidé závislí na drogách. Čím se ovšem přibližoval ke Korzetu, tím se ulice zlepšovaly, včetně nevěstek a zfetovaných lidí. Stráže si zkrátka neuměli ohlídat celé město, a aby neměli problém ze shora, hlídali jen ty části města, které byly nejvíce na očích šlechtě. Občas stráže udělali čistku v nižších částech města, jen aby předešli problémům, ale to bylo vše. Nic podstatného se nikdy přitom nezměnilo, ovšem tak to vyhovovalo Arghamu, žádné změny.
Jakmile dorazil do Povoleného Korzetu, dívky už pilně pracovaly. Bylo zde opět spousta zákazníku, a vše nasvědčovalo na klidnou noc. Bohužel, sotva co se dostal k pultu, Mia jej poslala nahoru. Nevěděl, oč se jedná, bylo mu však jasné, že je to vážné.
Otevřel dveře od pokoje, a našel tam Qeen sedící na židli a Bellu na posteli. Vstoupil dovnitř, zavřel dveře a opřel se o ně. Qeen byla nasraná, ale držela to v sobě, zatímco Bella byla sklíčená. Měl tušení, o co jde. Unikalo mu však, proč jej Qeen u obdobných problémech vyžadovala.
„Měla jsem jediné pravidlo, Bello,“ začala Qeen. Držela v sobě vztek dobře. Vždy věděla, jak má mluvit.
Bella mlčela a dívala se na podlahu. Pěkná blondýnka s modrýma očima a krásnou postavou. Bylo mu jí až trochu líto, a nejspíš za to mohlo to, že s ní před třemi dny strávil noc.
„Jediné pravidlo, Bello, a ty jsi ho přesto porušila,“ pokračovala Qeen. „Měla jsi už své stálé klienty, kteří ti více platili a nosili dárky. Ano děláš sice kurvu, ale na jakém místě. Víš přece, jak jsou na tom ostatní holky dělající tohle řemeslo.“
Bella stále mlčela, zatímco on se díval na Qeen, nijak ji to netěšilo. Více ale přemýšlel, zda ji trápí, že té holce zničí život nebo, že přijde o tak kvalitní kus. Podíval se zpět na Bellu, věděl o jejím problému s drogami a už jednou jí s tím pomáhal. Obával se, že tento den nastane.
„Zítra ráno nás opustíš, Bello,“ řekla Qeen chladně, pak se zvedla ze židle a odešla.
Chystal se rovněž odejít, ale Bella ho požádala, zda by tam s ní ještě chvíli nezůstal. Očekával to a zůstal. Bella si moc dobře uvědomovala, že se její život právě dostal do sraček, a ne že by to bylo teďka o moc lepší. Už nyní dělala kurvu a nepatřila mezi jednu z těch, co svou práci milovaly. Potřebovala si popovídat, tak jako skoro všechny dívky odsaď, ať už to bylo o čemkoliv.
Bella si s ním povídala skoro celou noc a vypadala pak lépe. Nad ránem ji opustil, aby si mohla připravit věci. Když se za ní vrátil, aby jí pomohl s věcmi, našel ji ve vaně plné krve, přeťala si žíly. Na stolku vedle ní ležel kus papíru se slovem, omlouvám se.
Díval se na ruku, byla pevná. Bylo to již par dní, co Bella zemřela a s ním to ani nehnulo. Ani když pak odklízel tělo, či pohřbíval za městem, Bella totiž nikoho neměla. Na hřbitov chodili jen ti, co na to mají, nebo někoho. Když s ní domluvil, měl pocit, že něco udělá a tušil, že by si mohla vzít život. Věděl však, že jí to nerozmluví, Bella už byla taková. Mohla klidně odejít pracovat do jiného podniku, možná i lepšího ale věděla, že tak dobře se už nikdy mít nebude. Qeen se o dívky starala, jak nejlépe uměla, byla v tom docela unikát.
„Co máš s rukou,“ zeptal se Michael a vytřel si své krátké černé vlasy.
„Nic.“ Zvedl se a hledal opasek. Chvíli přemýšlel, zda je to dobře nebo špatně, ale pak to vypustil z hlavy.
„To byla zase dneska lekce. Kdo si má pamatovat všechny ty okolnosti ohledně kouzel. Proč vůbec bereme kletby?“ dále se oblékal po dnešní lekci u Marklena.
„Je to v osnovách. Učí se to všichni ti, co ovládají magii.“
„Aha,“ řekl Michael tak, aby to vyznělo co nejvíce nezajímavě.
„Dívej se na to pozitivně, nemáme žádné domácí úkoly.“
„Ještě to by nám chybělo ke štěstí. Stáčí, že po některých lekcích sotva stojím na nohou a dojdu do postele.“ Slovo některých, Michael zdůraznil, protože se málo kdy stávalo, že by nějaké lekce nebyly náročné na tělo a mysl. A když nebyla, tak je lekce vždy završovala obrovským množstvím informací. Ty dostávaly i normálně, ale někdy to už bylo velice těžké na soustředění.
Michael se pak na něj otočil, chtěl mu říct něco důležitého. „Za pár dnů mám devatenácté narozeniny.“
„Na příštím tréninku mi můžeš dát ránu. Ale nemiř mi zase na žebra, Michaeli. Minule jsi mě trefil až moc dobře.“ Oba se zasmáli.
Michael trochu zaváhal, ale zeptal se. „Víš, kdy je máš ty?“
„Nemám zdání.“
Dále se pak oblékali, když Michael na něj zničehonic vytasil. „Chci, abys přišel.“
„To není dobrý nápad, Michaeli.“
„Seženu ti róbu. Přijde i Marklen, navíc otec pozval i další své kolegy z univerzity. Nejspíše se budou chtít bavit jen o něčem, co mě nebude zajímat. Dorazí sice i pár studentů z univerzity, ale s nimi si taky nemám moc co říct.“
„Michaeli, já nepřijdu.“
Oba dva se na sebe zpříma podívali. „Jsi můj jediný přítel. Přeji si, abys přišel.“
„Michaeli, já jsem bastard z ulice, a na tvojí oslavě bude vysoce postavená smetánka, do které spadáš i ty. Když tam přijdu, určitě mi připomenou můj původ, a vrátí se to i tobě. Hlavně ale přece víš, jaký názor má na mě tvůj otec.“ Michaelův otec měl menší problém s tím, z jaké skupiny pochází. Moc tomu ani nepomohlo, že pracoval v nevěstinci.
„Na otce seru a ty bys měl taky, je to moje oslava. A to jaký máš původ, je jedno, neboť jednoho dne budeš čarodějem stejně jako já.“
Otec má s tebou větší záměr, Michaeli, ty nebudeš jen čarodějem, neřekl mu to ale. „Cením si tvého pozvání, ale přesto nedorazím.“ Viděl, že je Michael sklíčený. „Dáme si pak sraz na našem místě?“
Michaelovi se pak zvedla nálada. „O půlnoci, vezmu to nejlepší pití.“
Poté se oba dva dooblékli a odešli od Marklena. Když se poté rozcházeli, Michael promluvil.
„Někdy si říkám, zda jsi vůbec měl aspoň nějaké dětství nebo klidné mládí, protože jsi až moc moudrý na svůj věk.“ Michael ale nečekal na odpověď a šel.
Díval se na přítele, jak odchází a tiše promluvil. „Na takové věci jsem neměl čas.“
„Vážně to byla taková nuda?“ zeptal se Michaela a pořádně se napil. Oba seděli na domluveném místě za univerzitou, kde měli výhled na celé město.
„To si nedokážeš ani představit. Nuda je to sice každý rok, ale otec dostal pocit, že jsem dospěl, a spíše to celé připomínalo nějaký křest mezi členy Rady univerzity.“ Michael potom začal něco hledat v brašně. „Otec mě pořád představoval všem členům a říkal mi, kdo co je.“
Byl rád, že tam nešel, nijak totiž netoužil po těchto stínových hrách, jak tomu říkával. „Říkal jsi, že tam má dorazit i pár studentů z univerzity.“
„Jo ti tam přišli, ale žádná sláva. Nijak jsem si s nimi nerozuměl. Pořád se ze mě snažili dostat Marklenův výcvik a jejich zájmy byly velice odlišné od těch našich.“ Pak vytáhl z brašny zvláštní láhev. „Zkus tohle,“ podal láhev příteli.
Otevřel láhev, přičichl a poznal, že se jedná o tvrdší pití. Napil se a ihned se zakuckal. „Tohle má dobrý říz. Co to je?“
Michael se zasmál. „Trpasličí kořalka.“ Chvíli pak bylo ticho. „Vlastně všichni se ze mě snažili dostat, jak mě Marklen cvičí.“
Podíval se na Michaela a zvedly se mu koutky, o něm tedy nejspíše nepadlo ani slovo. Ovšem ne, že by mu to nějak vadilo.
„Co si vůbec myslíš o našem výcviku?“ zeptal se Michael.
„Učí nás jinak.“
„To jsi řekl hodně zkráceně.“ Michael zatřásl hlavou, napil se totiž trpasličí kořalky. „Už jen ten jeho výcvik s mečem.“
„Já proti němu nic nemám, může se to někdy hodit.“
„Taky ne ale co pak jeho výuka samotné magie, to je rovněž kapitola sama o sobě.“ Michael najednou zvážněl. „Myslíš, že nás Marklen cvičí pro gardu?“
Vždy mu bylo jasné, že je Marklen cvičí jinak, ale až nedávno mohl vidět výcvik učňů na univerzitě a najednou mu to došlo. Marklen je neučil, jak magii používat, on je učil, jak s ní bojovat. Jejich mistr je více učil samotnou magii a vše okolo ní. Vědecké okruhy dokonce vynechával za předpokladu, že přímo nesouvisely s magií. Přemýšlel, zda si to Michael uvědomoval taky, ale nechal si to raději jen pro sebe a zaměřil se na Michaelovu otázku. „To nevím.“
„Na univerzitě jsou dobrovolné kurzy na meč, ale ani zdaleka se nepodobají tomu, co nás učil Marklen.“ Michael se pousmál a dále pokračoval. „Viděl jsem, jak se ostatní studenti k těm mečům potom chovají. Myslí si, že když úspěšně dokončí kurz, takže získali nějakou trofej. Šašci. Proti nám by je nestihli ani vytasit a už by leželi mrtví na zemi.“
„Tebe tak cvičí kvůli otci, bude to nejspíše jeho přání. Já měl kliku.“
„Ano ale i tak. Proč chce ze mě otec člena gardy?“
„Má s tebou zkrátka velké plány, a Marklen byl přece velitelem univerzitní gardy, tak u koho jiného by měl nechat cvičit syna mimo univerzitu.“
„Marklen byl členem univerzitní gardy?“ Michael věděl, že Marklen nebyl obyčejný čaroděj, ale členem univerzitní gardy? To jej překvapilo.
„Jo byl, říkají si Černá Garda,“ pousmál se. „Univerzitě se říká Bíla univerzita a oni byli její Černá Garda, temná strana,“ pošeptal konec.
„Odkud to vůbec víš,“ zajímal se doopravdy Michael.
„Trošku jsem se zajímal.“ Ve skutečnosti to měl od dívek z Korzetu. Někdy bylo až fascinující, co všechno od nich dokázal zjistit.
„Spíše s tebou by měl mít můj otec plány, více by ses na to hodil.“
„Nestraš, Michaeli. Já o tohle vážně nemám zájem.“
Chvíli bylo ticho, dokud Michael nepromluvil. „Dost bylo politiky a podobných sraček. Jdem se pobavit do města.“
Oba se pak zvedli a vydali se na cestu.
„Mimochodem k té kořalce.“
„Co je s ní, Michaeli?“ Náhle pak tu kořalku pocítil v hlavě.
„Trpaslíci ji používají jako líh.“
„Tak do kterého bordelu zajdem,“ zeptal se přiopile Michael.
„Já ti nevím, Michaeli, do Korzetu rozhodně ne. Možná bychom mohli zajít do Podvazku, ale jsme fakt dost napití.“ Opravdu se jim oběma motaly nohy. „A jejich vyhazovač je hodně vybíravý.“
„Tak kde si kurva můžeme jít zašukat. Vždyť přece děláš v této branži a já jsem fakt nadržený.“ Napil se znova trpasličí kořalky a podal ji příteli. „Jen si vzpomeň, jak jsme si užili moje minulé narozeniny.“
Vzpomněl si a vyloudil se mu úsměv na tváři. „Zkusíme ten Podvazek. Když tak půjdeme k Panně a ty se budeš ptát po…“ najednou si ale nemohl vzpomenout, jak že se ta dívka jmenuje. „No zkrátka po ty blondýně se zářivými vlasy. Qeen už o ní slyšela a chce zjistit jaká je, aby ji když tak mohla zkusit přetáhnout.“
Michael ho ale nevnímal a najednou ho zastavil. „Serem na tu Světici, Čistou nebo jak, že se ten bordel jmenuje. Tamhle je něco. Dívej na ty nohy.“ Ihned se pak vydal za onou dívkou.
Podíval se tím směrem a přemýšlel, jak jí mohl Michael vidět nohy, když on viděl jen tmu.
Michael se blížil k pracující dívce, která rozpoznala následující situaci a s širokým úsměvem na tváři se k němu natočila. Došel k ní a jednou rukou si ji pevně chytl za pás a druhou jí dal mezi stehna.
Když se přibližoval k Michaelovi a jeho nové dočasné společnici, tak se zastavil a otočil. Opřel se raději o zeď s myšlenkou, zda ještě vůbec dojdou do toho bordelu. Pak jen slyšel, že chce dívka zaplatit předem, a poté už jen kroky mířící za roh na pracovní místo slečny.
Chvíli tam stál a potom slyšel něco, co mu nesedělo. Vydal se k onomu místu a našel Michaela stojícího nad prostitutkou, která ležela na zemi.
Michael se na něj nechápavě podíval. „Já nevím, co se stalo.“
Díval se na Michaela a nevěděl, co si má myslet. Podíval se na dívku, klekl si k ní a dal jí ruku na krk. Byla na živu. Kývnul na Michaela a ten si oddychl.
„Co budeme dělat?“ ptal se Michael.
Rozhlédl se na všechny strany. „Necháme ji tady. Vydrží do doby, než se probudí.“
Oba rychle odešli zpět k Michaelovi domu. Byla to ale tichá cesta, během níž bylo cítit napětí. Když se vrátili, Michael věděl, že nastane nepříjemný rozhovor.
„Michaeli, co se stalo,“ zeptal se první.
„Nebylo to, jak to vypadalo.“
Vypadalo to, jako kdyby si řekla o moc a Michael se rozhodl vzít si to zadarmo. Když ale nad tím více přemýšlel, tak si nemohl vzpomenout, kdy si vůbec řekla o přesnou částku, jak bývá zvykem. O něčem se bavili, ale nevěděl o čem. Na druhou stranu Michael byl jeho jediný přítel.
„Moc jsme toho vypili, Michaeli. Dobrou noc.“ Otočil se a šel.
„Dobrou noc i tobě, příteli,“ řekl sklíčeně Michael.
Konec čtvrté kapitoly