Kapitola třináctá – Prokletí
Elisa si vedla milence do svého pokoje a během toho se stále vášnivě líbali. Byla natěšená na dnešní radovánky v posteli, protože onen mladík měl velice vybranou mluvu. Věřila ovšem, že je vybraný i v jiných ohledech. Znovu vášnivě políbila důstojníka od knížecí gardy a zasouvala klíč od dveří do dírky. Důstojník ji během toho líbal na krk a ji to velice vzrušovalo, až se z toho nemohla trefit klíčem do dírky a rozpalovaly se jí oči. Dveře pak povolily a Elisa s důstojníkem zapadla do pokoje. Nebyla si vůbec jistá, jak se jmenuje, jestli Maxim nebo Martin, na banketu se totiž bavila s více vojáky a spletla si jména. Hrozně ji bavily konverzace s muži, kteří si mysleli, že ji dostanou do postele. Vždy to však bylo přesně obráceně a jen všem těm milencům dávala pocit, že mají vše pod kontrolou. Jenom na ní záleželo, jak večer dopadne.
Oba ze sebe rychle shodili šaty, až byli najednou nazí. Elisa se v ten moment zarazila a měla překvapený výraz na tváři. Mírně se i zděsila při pohledu na Maximův meč, jež vypadl z kalhot. Nic tak velkého v sobě ještě nikdy neměla. Musela až Maxima, tak se snad jmenoval, chytnout za jeho mužství. Než se nadála, povalil ji na postel a souložili spolu. Hýbala se do rytmu a užívala si onu velikost, přičemž děkovně Maximovi vzdychala do ucha. Nyní chtěla být ta, jež bude nahoře a chytla Maxima za ramena, aby ho překlopila. Když ovšem zatlačila, Maxim ji tvrdě přirazil zpět do postele a pokračoval v dané poloze. Elise se to moc nelíbilo a zkusila to znova, bohužel se stejným výsledkem. Elisa začínala zuřit, plamen v jejích očích vzrůstal, avšak jinými pocity a přestala si i vychutnávat sex. Ona nebyla žádná obyčejná kurva, co pracuje mezi prostěradly. Představa, že celý sex bude jen o téhle poloze pod mužem, se jí nelíbilo. Zkusila to tedy ještě jednou, ale zase byla přiražena do postele a k tomu jí položil ruku na krk. V ten moment jí došla trpělivost. Jednou rukou chytla Maxima za varlata, které zmáčkla a do ucha mu šeptala falešné slasti. Netrvalo pak dlouho a Maxim se už neudržel. Tohle byla bohužel ta lepší cesta, jak vše skončit. Kdysi zkusila jiný postup, ale nedopadlo to dobře.
Maxim se svalil vedle Elisy s širokým úsměvem na tváři, vše si užil. Elisa se mu znuděně podívala do očí, zda tohle myslí vážně.
„Co je? Vsadím se, že tak velkého si v sobě nikdy neměla.“
„To sice ne, ale jestli s ním umíš jen tohle, tak dám přednost někomu vynalézavějšímu.“ Elisa se zvedla a šla do vedlejší místnosti, kde ji čekala koupel. Bohužel vanu připravila pro dva.
„Čarodějka namyšlená,“ říkal si pro sebe Maxim. „A to mi říkali, že na sex s ní se jen tak nezapomíná. Měli viditelně pravdu. Měl jsem jít do bordelu“
Elisa vše ignorovala a podrážděně vlezla do vody. Připustila si další horkou vodu a snažila se zapomenout na to, co se odehrálo před chvílí. Místo toho vymýšlela, co Maximovi provede, snad to byl Maxim. Rozhodně si musí dát větší pozor na chlapy, a to si už myslela, že má vše pod kontrolou.
Zamyslela se a hrála si s pěnou, aniž si všimla ženy v rudočerných šatech s uhlově kudrnatými vlasy. Až jak její mistrová Gynie zaklepala na otevřené dveře, získala tím pozornost své učeňky.
„Co na něm bylo špatně?“ ptala se Gynie.
„V podstatě nic. Uměl mluvit a chovat se, slibná kariéra a žádné závazky. Minulost taky slušná, stejně jako vybavení. Tohle jsem ještě neviděla.“
„Ale?“ Gynie vůbec nebyla překvapená, jak snadno si její studentka přečetla onoho mladíka. Sama ji naučila tyto praktiky a považovala je za velice důležité.
„Pracovat mezi prostěradly nikdy nebylo pro mě.“
„Kdyby ano, nebyla bys moje učeňka. Škoda, tak to ale bývá. Čím větší penis, tím horší ego. No nic, já ti změním myšlení. Připrav se, zítra odjíždíme na tvoji závěrečnou zkoušku.“
Elise se zastavilo srdce. Bylo to tady, měla se stát čarodějkou. Nevěděla, co má v tu chvíli říct. Vždy o tom snila a věděla, že ten den přijde, ale zaskočilo ji to.
„Ale no ták,“ pokračovala Gynie. „Už zase se červenáš. Víš, co jsem ti o tom říkala, když se červená čarodějka. Vypadáš úplně stejně, jako když jsi tehda přišla o panenství na té události v Arghamu.“
Elise se znova zastavilo srdce. „Vy o tom víte?“
„Kdyby ne, byla bych blbá. Růžila ses, že i růže vedle tebe byly bledé. Nevím, co ti mé holky nakukaly, ale snad každý ti to musel poznat na očích. A teď se připrav, následující dny tě totiž převedou do nové etapy života. Etapy čarodějky,“ pronesla až vznešeně.
Gynie pak odešla a Elise bušilo srdce. Bylo to tady, stane se čarodějkou. Tak dlouho na ten den čekala a najednou přišel. Nevěděla ale, co ji děsilo více, zkouška, na kterou předčasně půjde, nebo návrat do Arghamu, města kde tolik zažila. Věřila ale, že tohle už bylo dávno za ní. Rozhodla se tehda sama a udělala správnou věc. Vždy dělala správnou věc, byla totiž budoucí čarodějkou, a pro ty není druhá možnost, když se mýlí.
Elisa se cítila nervózně, přesto měla na tváři klasický výraz s lehounkým úsměvem. Čekala, až se otevřou dveře a předstoupí před Radu Bílé univerzity, aby mohla podstoupit zkoušku. Nevěděla ovšem, co ji přesně čeká. Byl to však problém všech, kdo podstupují zkoušku, každý ji měl jinou.
Základem zkoušky byly vědomosti a schopnosti, ale to byl jen zlomek toho, co se na studentech testuje. Vždy se student odveze k nejbližší univerzitě, kde se sezvou zástupci oborů a Rady. Všichni musí posoudit udělení titulu. Zohledňovalo se zde velice hodně aspektů, především ale cesta, jakou se student magie vydal. U studentek se i kontrolovaly sklony propadnutí k čarodějnicím, v tomhle měly ženy nevýhodu. Bohužel se sem tam stalo, že student si zvolil špatnou cestu, nebo magickou školu, jak se říkávalo, a musel začít studovat od začátku. Bývalo to však opravdu výjimečné, ale o to více s nedozírnými následky. Student totiž takřka vždy neuposlechne představenstvo ohledně verdiktu špatné školy umění a raději zběhne, než aby začal studium s novým zaměřením. Zajímavé ale bylo, že co se na zkoušce stalo, na zkoušce i zůstalo. Čaroděj poté o zkoušce nikdy do smrti nepromluví. Důvody byly různé, ticho ale věčné.
Gynie poznala na své žačce přetvářku, naučila ji však grimasy opravdu dobře. Položila proto Elise ruku na rameno, aby ji uklidnila. Elisa se na mistrovou pousmála, v ten moment se ale otevřely dveře a v nich stál posel. Nikdo nic ovšem nemusel říkat, vše bylo zřejmé. Elisa se zvedla a následovala onoho muže. Během toho se však Elisa na svoji mistrovou neohlédla, byla totiž naučena, že v nejdůležitějších chvílích se nesmí ohlížet.
Elisa následovala posla do tmavé místnosti, na jejímž konci seděli zástupci Bílé univerzity. Zkouška započala už jen tím, že Elisa prošla dveřmi. Dobře si uvědomovala, že ji budou zkoumat, i když během celé zkoušky nemusí nic říct. Proto byla zkouška vždy jiná. Někteří mluví, zatímco jiní mlčí, přičemž verdikt může být jakýkoliv. Zástupci navíc vždy věděli, jaké má student ambice, kdo je jeho mistrem a jakým směrem se vydá po získání titulu. Elisa si dobře prohlédla všechny přísedící svým falešným úsměvem a na okamžik měla radost. Nic zatím neřekla, nic zatím neudělala. Přesto cítila, že je připravená a pokračovala ve zkoušce.
Gynie seděla venku za dveřmi a prohlížela si obraz. Bylo ještě brzo, aby její děvče postupovalo zkoušku, ale tohle dělala všem svým dívkám, které kdy učila. Sama postoupila zkoušku brzo a na ten den nikdy nezapomene. Dnem, kdy se stala čarodějkou.
Seděla klidně bez jediného pohybu, když uslyšela kroky. Podívala se do chodby a musela se až pousmát. Myslela si, že nastane tohle setkání. Pousmála se na Remaira a oslovila ho, než si sedl naproti.
„Ty nejsi v komisi?“
„Ne, to mají na starost jiní.“ Nastalo na okamžik ticho. „Je docela mladá na to, aby už složila zkoušky. Spousta učňů v jejím věku selže.“
„Pro budoucnost jakou jsem jí vybrala, musí zkoušku podstoupit už teď. Vše by jinak bylo zbytečné a do další zkoušky budu mít jen rok na to, abych jí zajistila jinou budoucnost.“ Gynie mohla vzít Elisu znovu na zkoušku i později, ale nač vše protahovat, když už nedosáhne svého.
„Ach, Gynie, ty jsi byla vždy tak ambiciózní. Svá děvčata neustále jen dosazuješ do královských rodin a vysokých rodů.“
„Někdo to dělat musí, Remaire, když ty a tví chlapci neustále ovládáte univerzity a vytváříte bordel. Někdo po vás musí ten svinčík uklidit.“
„Některé věci se asi nezmění.“
„To asi ne. Co tvoje žena, jak se má?“
„Dobře, a kdyby věděla, že jsi tady, tak by se dobře neměla.“
„Neboj, Remaire. Jakmile zkouška skončí, odjedu.“
„V to doufám. Moje žena ani nemusí vědět, že jsi tady vůbec byla.“
„Vždyť jsme byli přece mladí, a v té době jste se ještě ani neznali.“
„To ne, ale vy ženy máte určité problémy, přes které se nepřenesete.“
„Stejně jako vy muži.“ Gynie se decentně naklonila dopředu. „Slyšela jsem zvěsti, Remaire.“
„Když po vás všech něco chci, tak jste všichni hluší. Ale sotva se mihne jedna slabá zvěst, tak máte uši jako rys.“
„Nemůžeš mi dávat za vinu, že jsem nezůstala u univerzity a pracuji mimo.“
„Nevím, co je u tebe horší, jestli to, že pracuješ mimo nebo, že k tomu nabádáš svoje studentky.“
„Moje studentky dobře ví, kde hledat pomoc, ale nejdříve tu pomoc musí zajistit. Nebo jsi opravdu tak slepý?“
„Nejsem slepý, ale už mě to unavuje. Všechno bývalo jednodušší.“
„To ano, ale neodpověděl jsi mi.“
„Jsou to jen zvěsti, ale jejich konec zatím nedokáži odhadnout.“ Remair moc dobře věděl, na co Gynie naráží, byl to Michaelův bývalý spolužák. Po Fénixovi musel jednat, aby Michaela alespoň trochu očistil. Nejednoduší bylo všechnu pozornost strhnout na něj. Jeho pověst, co se týká účinnosti, se v jistých kruzích rozlévala a byla dokonalým krytím. Nedivil se, že to Gynie věděla. Byla to právě šlechta, kdo si jej nejvíce najímá a šíří drby.
„A nějaká protiopatření, nebo se do toho zase musím vložit.“
Remair více zbystřel. „Jak si se do toho posledně vložila?“
Gynie se bavila. Byla to právě ona, kdo donutil, aby její žačka nechala svoji lásku. Věděla čí je studentem, ale především věděla, kdo je Marklen. Proto už tehda raději zasáhla. Nehodlala riskovat, aby se Elisa kvůli němu zablokovala, to totiž všechny ženy na tomto světě umí nejlépe, nechat se zničit kvůli mužům. „Ach vy muži, jste pořád tak slepí a my ženy jsme pro vás jen potěšení.“
Reamir sklopil zrak a pousmál se. „Už si vzpomínám, proč to mezi námi skončilo.“
Najednou se otevřely dveře a v nich stála Elisa. Gynie ihned poznala, že její učeňka uspěla, nyní byla čarodějkou. Gynie jí pogratulovala a krátce i Reamir, který je pak nechal o samotě. Elisa si ale moc dobře všimla pohledu od arcimága při odchodu. Gynie si pak dobře Elisu prohlédla.
„Nyní jsi čarodějka, a na to nikdy nezapomínej. Co se na tvé zkoušce stalo, to tam taky zůstane. A teď pojď, něco pro tebe mám.“
Gynie pak vzala Elisu přesně tam, kam odvedla všechny své předešlé studentky v moment jejich úspěchu, ke krejčímu, ale ne ledajakému. Gynie věděla, že čarodějka musí za všech okolností vypadat perfektně, a proto znala nejlepšího krejčího na celém východě. Vždy svým děvčatům nechala ušít šaty na míru a užila si s nimi krásné odpoledne. Nyní si totiž byly rovny, tedy papírově, protože postavení náhradní matky nikdy nezmizí.
Gynie jela společně s Elisou na koních a povídaly si o tom, co je čeká. Byl krásný den a Gynie zbožňovala projížďky na koních, sama totiž na ně měla jen málo času. Mistrová Elise popisovala její následující důležitost a povinnosti dvorní poradkyně. Zároveň jí popisovala, čeho všeho by mohla dokázat, pokud bude úspěšná. Nevynechala samozřejmě i důsledky jejich činu a rozhodnutí. Ale to všechno co by mohla jednoho dne dokázat, zastiňovalo ostatní neduhy.
Elisa vše poslouchala se zaujetím. Její mistrová ji na tuto práci připravovala celý život. Čekala ji politická kariéra, stejně jako před ní její kolegyně. Byla tak zasněná, že ani neslyšela zadrnčení kuší. Zpátky do toho světa se vrátila ve chvíli, kdy se její kůň zvedl na zadní ve smrtelné křeči. Elisa spadla na zem a nevěděla, co se děje. Jen viděla, jak z křoví vybíhají lidé s obušky. Instinktivně natáhla ruce k tomu nejbližšímu a ohnivou střelou mu vypálila díru do hrudi. Hodlala čarovat dále, ale rána obuškem do hlavy ji paralyzovala. Klesla potom na zem, kde mohla vidět, jak ji svazují a nasazují pytel přes hlavu. Další rána ji pak poslala do bezvědomí.
Elisa tvrdě dopadla na kamennou podlahu a měla strach. Nabrala už vědomí a zjistila, že je svázaná ale hlavně, že nemůže používat magii. Strhnuli jí pytel z hlavy a snažila se zjistit, kde se nachází. Stála však kolem ní banda nájezdníků, kteří se stále smáli. Z jejich úšklebku měla najednou strach a pozvolně propadala panice. I tak se ale snažila nic nedávat najevo. Co se s ní asi bude dít, to ji všichni postupně znásilní a pak ji prostě podřežou? Hlavou se jí nesly strašné představy a hlavně ji ničila současná bezmoc. Proč se jí to vůbec stalo a proč dneska? Sotva se z ní stala čarodějka a čekal ji nový život. A kdo vůbec byli ti lidé, co ji unesli?
Vedle Elisy dopadla Gynie, a i její dopad byl tvrdý. Rychle se podívala mistrové do očí, kde se snažila nalézt podporu. Gynie se snažila mít rovněž tvrdý pohled jako ona, ale v očích jí viděla pochybení o této situaci.
„Co chcete?“ ptala se Gynie.
„Ono to není zřejmé?“ odpověděl muž s křivými zuby a chlapi se zasmáli.
„Jestli vám jde o peníze, tak se vyplatíme.“
„Jistěže se vyplatíte,“ pronesl blížící se hlas. Všichni chlapi v ten moment jako na povel zmlkli. „Univerzity nám za vás zaplatí, o to bych se nebál. Sice se nás snaží delší dobu pozabíjet, ale zatím bez úspěchu.“
Elisa se podíval na svoji mistrovou, ta měla najednou tvář jako z kamene. Pak se objevil onen muž. Byl úplně jiný než ta banda okolo. Vypadal kultivovaně a slušně oblečen, ale hlavně to byl čaroděj.
„Jak je to dlouho, má drahá Gynie, co jsme se viděli naposled?“
„Fill,“ řekla potichu se strachem Gynie. „Myslela jsem, že jsi mrtvý.“
„Ano to si všichni mysleli. Odepsali mě, ale já přežil.“
„Fille, já…“
„Vůbec nevíš, co jsem si všechno prožil,“ pokračoval Fill a ignoroval Gynii. „Chceš vědět, co mě drželo při životě? Byla to myšlenka, že tě zase uvidím. Miloval jsem tě, Gynie, a snil jsem o tobě každou chvíli, kterou jsem s tebou nemohl trávit. Byla jsi celý můj svět, a když jsem se konečně dostal zpátky, jako první jsem šel za tebou. Chceš vědět, v jaké situaci jsem tě našel?“
„Kdybych věděla, že…“
„Že co? Že jsem naživu? Co bys v ten moment udělala, odtrhla by ses od toho zmetka, co na tebe přirážel zezadu? Našel jsem tě, jak šukáš v okně a vzdycháš do měsíčního svitu, a tvé kozy nádherně vlály.“ Fill pak roztrhnul Gynii šaty, aby si je dobře prohlédl. „Krásné jak si pamatuji. Nikdy jsem neviděl lepší prsa.“
„Fille, …“
„Ano, to jsi často opakovala, když jsem ti to dělal. Víš, měl jsem opravdu chuť tě za to zabít, za to jak sis se mnou hrála a se všemi ostatními muži. Já vím, jsi jen čarodějka, umíte jenom šoustat nic jiného. I kurvy mají více cti než vy,“ zařval Fill z ničeho nic poslední větu. „Zlomila jsi mi srdce,“ pokračoval opět klidným hlasem. „Ale má láska k tobě byla moc silná na to, abych ti vyrval to tvé. Rozhodl jsem se využít svoji smrt a začal jsem po celém světě chytat náhodné čaroděje a chtít za ně výkupné. Přišlo mi daleko lepší se mstít celému institutu magie, než jenom jedné ženě. Měl jsem ale slušnost, chovat se k vězňům s největší úctou a solidním zacházením. Přišlo mi jako dobrý nápad, vracet zboží nepoškozené. Nikomu jsem nikdy zbytečně nezkřivil vlas, a nač taky. Bohužel, Gynie, ty jsi něco extra, vždy jsi pro mě byla. Musím se i přiznat, že tvé kozy mě rozpalují jako tehda, takže ty budeš výjimka.“
„To se neopovážíš.“
„Ale opovážím, ale nejen to. Já se vždy se svými chlapy dělím o kořist, je to tak?“
„Jooooooooooo,“ zaznělo souhlasně.
Gynie najednou dostala strach, jaký nikdy neměla. Myšlenka, že celá tahle banda ji postupně znásilní, ji děsila. Elisa na tom ovšem nebyla o nic lépe.
„Kde je?! Kde je ta kurva,“ ozýval se řev a následně se objevil zdroj. Byl to dva metry vysoký svalnatý holohlavý chlap se spoustou tetováním po celém těle. „Já ji zabiju,“ říkal směrem Elise. „Já tu děvku zabiju!“
„Dost, Milane,“ řekl Fill. „Nikdo se zabíjet nebude,“ postavil se Milanovi do cesty.
„Ta děvka mi zabila bratra! Chci její smrt!“
„Ano to je pochopitelné a plně s tebou souhlasím. Ale víš, že to nemůžeme udělat. Mám ale pro tebe kompromis.“
Milan se zlostně podíval na Filla a potom na Elisu. Ta strachem skoro nedýchala, přestože se snažila držet si jistou důstojnost.
„Nedovolím ti ji zabít, ani jí natrhnout prdel, jak by sis přál. Můžeš ji ale párkrát uhodit, avšak za předpokladu, že ji tím nezabiješ.“
Elise se v ten moment zastavilo srdce, úder toho chlapa musel být jak kopanec býka.
„Pět ran, Milane, více ti nedám. A pokus se jí nezlomit čelist, ano? Špatně se pak bude krmit.“
Milan se usmál, Gynie začala nadávat a Elisa nechtěla věřit tomu, co slyšela. Milan se na ni zazubil a levou rukou ji chytl za šaty u ňader, aby mu nikam neuhýbala. Elisa se dívala na tu natahující se ruku dozadu a stále nevěřila tomu, co ji čeká. Nemohla nijak utéct, nemohla se bránit, nemohla udělat vůbec nic. Nikdo ji ani nezachrání. Milanova ruka se začala blížit k ní a mohla se už jen smířit s tím, co se stane, zavřít oči a připravit se. Nic ji ale na tu ránu nemohlo připravit, nikdy totiž nic podobného nezažila. Připadalo jí pak jako celá věčnost, než se její tvář střetla s pěstí. Takovou bolest však nikdy nezažila a pusa se jí ihned zaplnila krví, zatímco její zuby cinkaly na kamenné podlaze. I Elisa pod ranou dopadla zem a bylo to pro ni, jako by ji kopl kůň. Jazykem projela v puse a zjistila, že jí snad chybí polovina zubů. Pak ji nějaká ruka opět chytla za šaty u výstřihu a zvedla k další ráně, která už letěla. Opět poté dopadla na zem a málem ztratila vědomí, přičemž snad v to i doufala. Nechtěla už cítit další tři rány. Zrak měla rozostřený a sotva vnímala okolí. Než se však nadála, znovu byla zvedána z chladné země pro další ránu. Snažila se nic nevnímat, ale nešlo to. Další rána ji však naštěstí poslala do temnot. Nevěděla, jestli ji úder zabil či jen ztratila vědomí, hlavní bylo, že to skočilo.
Elisa se probudila pod náporem ledové vody. Na okamžik si myslela, že to byl jen sen, ale když zjistila, že nemá všechny zuby v puse, prozřela. Silná ruka ji zvedla ze země a v uchu uslyšela slabý hlas.
„Ještě zbývají dvě rány, kurvičko. A já chci, abys je vnímala, tak počkej si s tím bezvědomím.“
Myslela si, že horší už to být nemůže, spletla se. Další dvě rány pro ni byly opět neskutečně bolestné, ale nemohla nic dělat, jen věřit, že nastane sladký konec. Při poslední ráně už mohla doufat, že to konečně skončilo. Nesnažila se ani hýbat. Navíc nevěděla, zda vůbec ještě něco cítí, ale měla pocit, jako by jí někdo prohmatal čelist. Poslední co viděla, bylo, jak její mistrovou tahají pryč a ona se snaží bránit. Něco snad i jejím směrem křičela, ale nic neslyšela. Jen jí zvonilo v uších a dívala se rozmazaným zrakem před sebe. Nemohla nic dělat, jen přemýšlet o smrti, než ji konečně pohltila sladká temnota.
Probudila se, nebo si aspoň myslela, že nabrala vědomí. Elisu bolelo celé tělo a byla mimo. V puse měla krev, slyšela kroky i hlasy, ale vůbec nedokázala říci, komu patřily. Slyšela však, jak něco dopadlo na zem. Trochu pohnula hlavou a zjistila, že její mistrova se právě vrátila z dlouhé jízdy mezi všemi těmi muži. Přála si, aby znovu spadla do bezvědomí, ale nešlo to. Místo toho slyšela, jak nad ní stojí pár chlapů.
„A co ona?“
„Slyšel jsi šéfa, tohle se normálně nedělá. Nech ji být.“
„Je to škoda. Vsadím se, že má lepší kozy než ta druhá. Počkej, aspoň si šáhnu.“
Elisa cítila, jak jí ruka sjíždí na prsa a následně je mačká. Ani se nesnažila nijak bránit, nemělo to smysl.
„Jo, má je lepší, takové měkčí a svěžejší.“ Oba muži pak odešli se smíchem pryč a Elisa si znovu přála upadnout do temnoty, tam jí totiž bylo dobře.
Uslyšela zvuky a někdo ji chytl za pusu. V ústech pak pocítila vodu. Nevěděla, jak dlouho tu už byla, ale měla pekelnou žízeň snad tisíce let a těch pár kapek bylo jako vysvobození. Zároveň slyšela i smích, po kterém netoužila.
„Však to bude sranda, až to uvidí, nech to tu.“
Nevěděla, o co se jedná a nechtěla to vědět. Nakonec ale otevřela oči a litovala toho. Přímo před ní ležely její vymlácené zuby, pěkně v řadě vedle sebe. Chtělo se jí z toho až brečet, ale nemohla, žádné slzy nenašla. Hlavně ale nesměla brečet, neboť čarodějky nepláčou, a ona už byla čarodějkou.
Elisa přišla k sobě a slyšela hlas, patřil Fillovi. Trochu otevřela oči a rozmazaně uviděla Filla sedícího na zemi. Na svém klíně měl opřenou hlavu své milované a hladil ji po vlasech, zatímco držel jedno její ňadro. Elisa tedy poslouchala, co Fill říká.
„Pamatuješ na ty časy, jak jsme podobně lehávali na slunci? Nebo jak jsme spolu šukali bez zábran. Pamatuješ? Byla to krása a já tě tehdy miloval, a ty mě, nebo jsem si to aspoň myslel. Pořád jsme spolu někde byli a pořád si užívali, jako by druhý den nemělo vyjít slunce. Neustále jsem po tobě toužil ve chvílích, kdy jsem tě neměl. A pak mě zajali, ale já přežil. Touha po tom, že tě znovu uvidím, mi dávala novou silu. Vzpomínal jsem na tvé dlouhé brunet vlasy a jejich vůni. Na tvé hnědé oči a úsměv. Na tvou jemnou kůži a plné prsa. I na tu pihu co máš dole,“ pousmál se Fill. „Avšak když jsem se vrátil, ty už jsi šukala s jiným. To mě zničilo.“ Fill pak Gynii chytl oběma rukama za krk. Zvedl ji a škrtil. „Miloval jsem tě a ty jsi mi tak ublížila. Proč?“ Fill se Gynii díval do očí, zatímco ona nemohla dýchat. Nakonec ji položil do předešlé polohy a dovolil jí znovu se nadechnout. „Máš krásná prsa, vždy jsi měla. Tvoje učně má jistě taky krásné prsa. Víš, normálně bych šel k ní a podíval se na ně, ale ve tvé přítomnosti jsem se vždy musel chovat slušně. Ty sis to tak přála a já poslouchal jako pes. A jak nám bylo krásně.“
Elisa už více nevydržela a upadla zpět do bezvědomí. Toužila ale po tom, protože to co slyšela, jen jasně dokazovalo, jak čarodějky ubližují. Jak ona všem ubližuje.
Stále ztrácela vědomí a znovu ho nabírala. Neměla zdání o čase, a když na ni mluvila mistrová, hned za to byla pokáraná či nakopnuta. Jenom tam tak ležela a přemýšlela o tom všem. Sem tam v ústech cítila trochu vody, ale když otevřela oči, stále před sebou viděla své bílé zuby. Nádherně se leskly na kamenném povrchu a trýznili ji. V pozadí viděla svoji mistrovou, jak leží zkroucená do klubíčka a drží se za břicho. Gynie byla zmlácená a její roztrhané šaty mluvily rovněž o svém. Elisa se už smířila s realitou a nijak si nelhala. Pomalu se už i smiřovala se smrtí. Nijak nedoufala, že by to mohlo být jako v pohádce, kdy se objeví rytíř, který ji zachrání. Život totiž nebyl pohádka. Věděla to, pohádky byly lži. Nikdy by ji však nenapadalo, že zrovna ji může potkat takový osud. Prostě tam jen ležela, naprosto bezmocná a zmlácená. Toužila jen po bezvědomí, kde si aspoň trochu odlehčovala od zdejší trýzně.
Řev a zvláštní zvuky probudily Elisu ze sladkých snů, kde bylo vše jinak. Snažila se znovu usnout, ale to co slyšela, bylo jiné než obvykle. Zaposlouchala se tedy a snažila se vše rozeznat. Připadalo jí to jako lidský křik plný trýzně a bolesti. Nebyli tu sami a ta banda má další zajatce, se kterými už ale jedná jinak. Trochu otevřela napuchlé oči a podívala se na mistrovou, avšak na její tváři uviděla zlomyslný úsměv plný pomsty. Zaposlouchala se tedy znova a najednou jí to došlo, byly to zvuky boje, při kterém její věznitelé umírali. Elisa se v ten moment chtěla pousmát, ale nemohla. Hlavně si ale nechtěla dávat falešnou naději, že se z toho dostane. Zároveň ovšem přemýšlela, zda se jí to nezdá, sny totiž bývaly krásné.
Křik a řev najednou ustál, místo toho Elisa slyšela těžké rychlé kroky mířící sem.
„Kde jsou všichni,“ zněl jeden zoufalý hlas, který Elisa poslouchala.
„Mrtví kurva, úplně všichni.“
„Vždyť tam bylo třicet chlapů?“ zněl hlas zoufale.
„Bylo, jak jsi pěkně poznamenal,“ ozval se nový hlas, který byl Elise povědomý.
„Aaaaaaaaaaaa!“
Elisa dále už jen slyšela chropění a pád těla na zem. Následně uslyšela pár rychlých kroků útěku, které rázem přestaly, a o zem zacinkal meč. Poté se k ní donesly prosby a trhání těla, jehož kusy pozvolna dopadly okolo. Elisa nevěděla, kdo byl ten nový muž, jen slyšela jeho pomalé dunivé kroky, z nichž cítila profesionalitu a hlavně naprostý klid. Avšak zaslechla i nové kroky z jiného směru, rovněž pomalé.
„Takže to jsi ty, že?“ pronesl Fill. „Monstrum z Arghamu. To už se příliš nasrali, že poslali tebe?“
Najednou jako by Elise sevřeli srdce ledovou rukou, proto poznala ten hlas. Byl to on, její první láska a možná i jediná. Tak dlouho jej neviděla a teď pro ni přišel jako rytíř pro svou pannu. Škoda jen, že on nebyl rytíř a ona nebyla panna, to tu pohádku kazilo. Byla najednou v rozpacích. Opravdu nečekala, že pro ně někdo přijde, natož on.
„Oni tam jsou nasraní pořád. Takhle mi ale nikdo ještě neřekl.“
„Monstrum?“
„Ne, to mi je moc dobře známé. Neprotahujme to ale.“
„Proč, smím-li se zeptat.“
„Mám i lepší věci na práci, než nahánění bandy kreténů, kteří si hrají na profesionály.“
Ta slova Elisu zasáhla, nebyla pro něj důležitá. Ano vše tehda ukončila, ale i tak ji ty slova zasáhla. Poslouchala dále.
„Proč si myslíš, že nejsme profesionálové?“
„Protože už jsem zabil dost podobných šašků na to, abych vás jediným pohledem rozpoznal. Musím uznat, že pár prvků máte slušných, ale už nebudete mít možnost je rozvinout.“
„Z tvých slov soudím, že smrt ti je v patách.“
„Neprotahujme to. Ty jsi poslední díl dnešní skládačky, takže si vyber způsob boje, nebo se dobrovolně spoutej.“
„No dobře. Volím si svoji hůl.“
„A co jiného, když je tady blokace magie. Umíš to aspoň s tou holí, nerad totiž tasím meč.“
„Více než si myslíš.“
„Mimochodem, myslíš si, že ti pomůže ta speciální zbroj pod rouchem?“
„Budeš se divit.“
„No dobrá, ať to máme z krku.“ Tasil meč.
Elisa následně slyšela rychlé kroky a cinkání zbraní. Zvuky boje pro ni byly děsivé, nevěděla totiž, kdo vyhrává. Více ale musela přemýšlet o něm, tohle byla nečekaná rána. Když odjížděla do Arghamu, měla obavy, že jej potká, ale chtěla se mu vyhnout. Vše však skončilo zařváním bolesti, přičemž Elisa ale nemohla poznat, kdo vyhrál. Zbraň dopadla na zem a následně tělo.
„Jak říkám, amatéři. Co ale teď s tebou?“
„Můžeš mě nechat jít,“ řekl Fill těžce.
„Když už jsem si dal tu práci, abych tě dostal živého a vyfasoval více peněz, přece tě nebudu pouštět.“
„Myslím, že jsi mi zlomil žebra.“
„Jistěže, v tom je krása kroužkových zbrojí. Zadrží zbraň, ale síla úderů pokračuje. Co ale s tebou, v zakázce nebylo ani slovo o čarujícím, to je za příplatek. Uděláme to co nejjednodušeji. Stejně tě zabijí a já se musím postarat o ty dvě, na kterých jste se podepsali. Slečny určitě nebudou proti. Nebraň se, bude tě to méně bolet. Tedy snad.“
„Co chceš dělat? Ne, počkej! AAAAAAAAAAAAA!“
Elisa slyšela křupání kosti a zvedl se jí žaludek. Kdy se její bývalý milý takhle proměnil?
„Já ti říkal, ať se nebráníš. Víš co, uděláme to jinak. Tamta kovadlina a kladivo nám pomůže. Tak se tak nebraň, nebo to bude horší. Nech tam tu ruku sakra, nebo ti to udělám fakt hnusný a věř mi, že si to dost zasloužíš.“
„AAAAAAAAAAAAA“
„Já ti říkal, ať se nehýbeš. Rozdrtil jsem ti jen půlku dlaně. Tak znova.“
„AAAAAAAAAAAAA.“
„A teď druhá ručička.“
Elisu ten křik trýznil. To jak slyšela drcení kostí a řev toho muže, hlavně ty ruce. Ruce, na ty měla z dětství špatné vzpomínky. Více ji ale ničilo, s jakým klidem v hlase její bývalý vše konal, bez kousku emocí či zaváhání. Co se s ním za ty roky pro bohy stalo, že byl monstrum, kterým ho nazvali. Něco už na dvoře slyšela, avšak nechtěla ničemu věřit, ale hlavně se nic z toho nedokázalo přiblížit k realitě.
Nastalo ticho, jež bylo po další várce drcení kostí děsivé.
„Jo, bezvědomí. Konečně jsi udělal něco užitečného. I tak tě ale očaruju.“
Elisa byla vyděšená, skoro ani nedýchala. Když pak na rameni ucítila ruku, škubla sebou. „Klid, děvče, už to skončilo.“ Natočil Elisu na sebe a podívala se mu do tváře. Cítila, jak ji nadzvedl. Nedalo jí to a dotkla se jeho tváře a pohnula rty. „Nemluv a neplýtvej silami, holka. Nepokoušej se ani o spojení, postarám se o tebe.“ V ten moment to Elise došlo, nepoznal ji. Jak by taky mohl, bylo to už osm let a navíc měla nateklou a rozbitou tvář. „Tak jo, tohle vypij, nejlépe všechno.“ Elisa se snažila pít. „Hodná holka. Zuby ti když tak vezmu sebou, snad ti je vrátí na správné místo. Teď kouknu na tvou kolegyni.“ Něžně ji položil na zem a Elisa pak poslouchala dále.
„Vy zrovna taky nevypadáte k světu, slečno. Nevěděl jsem však, že je dnešní nová móda odvděčovat se věznitelům.“
„Debile,“ řekla slabě Gynie.
„Jste docela v pohodě, obě dvě. Jdu vyrobit nosítka, tak mi zatím nikam neutíkejte.“
Elisa pak jen ležela a přemýšlela o tom všem. Konečně vše sice skončilo, ale po takové době potkat svého bývalého a poznat jeho novou identitu, ji děsilo. Z myšlenek ji vyhodil dotek rukou. Nesla se v jeho náruči a nechtěla z nich pryč. Cítila bezpečí po tom všem a nikoliv nic z toho co zažila. Najednou dokonce zapomněla, chtěla zapomenout.
Cesta netrvala dlouho. Všechny tři naložil na nosítka za koně a následně prošli portálem na Bílou univerzitu. Tam je čekala patrola s čaroději.
„Pošlete pro doktory a arcimága Remaria s mágem Marklenem,“ řekl jeden z čarodějů.
Elisa měla zavřené oči a poslouchala. Slyšela těžký dopad na zem a zakňučení.
„To jsi ho vážně musel shodit z těch nosítek?“
„Podívej se na ty dvě, Nilane. Opravdu potřebuješ další vysvětlení.“
Nilan jen pokývla hlavou. Pak uviděl Marklena s Remairem na chodbě. „Vypadá to, že se jim nevyhneš.“ Nilan pak raději odešel na své stanoviště, kde měl portál a celý prostor jako na dlani.
Zadíval se na příchozí. Bylo to poprvé, kdy se měl setkat s Marklenem a Remairem od Fénixe, a neměl z toho radost. Dokonce za ním nebyli ani u zadávání zakázky. Nijak je ale nepotřeboval vidět a už jen to, že si jej vybrali na tuto zakázku, nevěstilo nic dobrého.
Remair s Marklenem se nad čarodějkami zastavili a dobře si vše prohlédli. Elisa během toho cítila doteky od doktora. Více ji ale zajímal nadcházející rozhovor. Remair ale poté beze slov odešel, ani se na něj nepodíval. Místo toho se ujal slova Marklen.
„Bylo nutné, abys ho takhle zřídil?“
„Nechtěl příliš spolupracovat.“
„A po které zlomenině začal.“
„Až jak mu křupla levá dlaň, tak s ním byla rozumná řeč.“ Proč se nevrací k Fénixovy a mluví se mnou, jako by se nic nestalo, pomyslel si. Co je k tomu vede, že mě i přes jistou nelibost povolali. Mohli ten úkol dát Michaelovi. Tahle řezničina by mu byla více pochuti a aspoň i trochu spravila reputaci. Co nevím?
„Jistě proto, že už nemluvil,“ pronesl nezaujatě Marklen.
„To se nevylučuje. Kdo to vůbec byl, uměl to slušně s holí a Argham mu nebyl cizí.“
„Není důležité, kdo to byl, ale že už nebude dělat problémy.“
„Hodláte mě častěji posílat na ztracené syny, Marklene.“
„Sám jsi jeden ze ztracených synů.“
„Proč jste na to neposlali gardu nebo Michaela, ten má rád obdobné řezničiny.“
„Za své pozvání vděčíš zaneprázdněním Černé Gardy, to ale vysvětlovat nemusím, že?“
Ano o tom věděl. Od té doby co vyčistili Skálu, byla Černá Garda v jednom kole. Přijal tedy onu odpověď, ale stále byl ve hře Michael.
„Máte ale co jste chtěl, ne?“ Jeho narážka byla zřejmá, počáteční nedostání zkoušky a uchopení osudu do vlastních rukou. Marklen však nepověděl, nestál o tento rozhovor. Pomalu by až řekl, že Marklen měl hlavu plnou něčeho jiného, než ležících čarodějek na zemi. Pochopil tedy, že je čas odejít a otočil se.
„Víš vůbec, koho jsi zachránil?“
„Je mi to docela jedno.“
Elisu ta slova zasáhla, obávala se ale více toho, co bude nadcházet.
„Tohle je čarodějka Gynie z Invernu. A tohle je čarodějka Elisa z Invernu.“
Kroky se zastavily, Elisa byla napjatá.
„Jak jsem řekl, je mi to jedno,“ odešel.
Elisa se tohohle obávala. Naneštěstí pro ni, konečně mohla upadnout do bezvědomí. Na nadcházející setkání potřebovala být odpočatá.
Elisa se probudila s noční můrou uprostřed noci. Musela si sednout na postel a snažit se uklidnit bušící srdce. Byla úplně mokrá a zadýchaná, neboť se jí stále vracely sny o únosu. Lusknutím prstů zapálila svíčky a šla se umýt. Opláchla si tvář a podívala se na sebe do zrcadla. Jazykem si projela i po zubech, které jí vrátili zpět. Pořád cítila, jako by jí chyběly a slyšela jejich cinkání na kamenné zemi.
Vrátila se do postele a tvář si položila do rukou. Zítra ji měli propustit, avšak stále se nedokázala vyrovnat s tím, co zažila. Kdykoliv zavřela oči, vše se jí znovu a znovu přehrávalo. Neustále viděla, jak její bývalý mrzačí Filla. Nemohla se přenést přesto to, co se z něj stalo, co z něj udělali. Měla už domluvenou práci, ale nedokázala vše jen tak nechat být. Než nastoupí na své místo poradkyně, musí vše vyřešit. Lehla si do postele, byla rozhodnuta. Měla ale strach z toho, co se dozví, protože o jedné věci nepochybovala, on byl monstrum.
Seděla na nábřeží a pikolík jí právě přinesl kávu. Ochutila ji a nevědomky kroužila prstem, zatímco lžička sama míchala. Bylo to už pár dnů, co se snažila získat informace o svém milém. Ne, milý to nebyl, skončilo to. Hned jak ji propustili, dala se do práce. Použila všechny kontakty a hlavně si nechala poslat informace od jiných šlechtických rodů. Avšak vzbudila tím pozornost své mistrové, která měla pár poznámek, že jí vše může poškodit kariéru. Nyní však stála na vlastních nohách a mistrová jí do toho nemá vůbec co kecat. Fill byl jasným důkazem Gyniinych životních rozhodnutí a využívaní lidí. Stačilo jen, aby měla lepší přístup ke svým milencům a tohle se nikdy nemuselo stát. Stejně tak jako ona. Kdyby se k němu tehdy chovala jinak, nemusel by být tak bezcitné monstrum. Dokonce i začínala mít domněnky, že její mistrová moc dobře věděla, kdo se vždy nacházel v její posteli, ba hůř, sama je vybírala. Tyto myšlenky ale vypustila pryč z hlavy, tímhle se nechtěla vůbec zatěžovat, aspoň prozatím.
Vrátila se ale ke své budoucnosti a doher svých rozhodnutí ohledně práce. Věděla, co její mistrová plánuje. Stejně tak jako ona i všechny její kolegyně, které se staly čarodějkami, vždy nastoupily na politická místa. Vše potřebné si proto zařídila a rozjela vlastní vyšetřování.
Napila se kávy a přemýšlela. Použila vše, co znala a využila každého, koho mohla. Prošmejdila univerzitu, město, doky. Uplácela, vydírala, používala magii. Na konci toho všeho měla jen informace o Fénixovi, jež byly děsivé. Navíc to byly hodně drahé informace, neboť čarodějové o tom vůbec nechtěli mluvit. Když ovšem zjistila od přihlížejících, co se stalo, nechápala, jak mohl být její bývalý milenec stále naživu. Veřejně porazila Michaela, Marklena a ještě se vzepřel i Remairovi. Nevěděla, co tomu předcházelo, ale postavil se největší trojci na Bílé univerzitě. Navíc to mělo následky na kariéře všech tří. Rozhodně ale chyběl následek přímo na něm samotném, neboť nebyl nijak potrestán. Tato čtyřka byla provázaná, ale konec všechno byl v nedohlednu. Měla až podezření, že jeho zavrhnutí univerzity, jež bylo oboustranné, nebylo konečné. Tím se ovšem dostávala do dalšího problému, protože od Fénixe je o něm ticho. Musela proto navštívit klášter od sesterstva za městem, kde věřila, že tam něco zjistí a měla štěstí. Jeho sestra Irie, tam sice nebyla, ale jiné kněžky už něco prozradily. Dozvěděla se, že před osmi lety v době kdy ukončila jejich vztah, ho začali hledat. Nikdy oficiálně nepadlo jeho jméno, ale celý rok byl v klášteře čaroděj, který měl hlídat jeho návrat, dokud jej neprohlásili za mrtvého. Nikdo nevěděl, o co šlo, ale Bílá univerzita byla na nohou. Navíc čaroděj, který žil dočasně v klášteře, údajně spadal pod Černou Gardu. Tohle na všechno vhánělo nové světlo, on totiž zapadal do koncepce Černé Gardy a bylo velice zvláštní, že k nim nenastoupil na rozdíl od Michaela. Vše bylo ovšem velice zvláštní, protože se po čtyřech letech z ničeho nic vrátil a podle svědků značně zesílil a zmagořil. Zkontrolovali ho dokonce i paladíni, neboť se v jejich hledáčku objevil ihned po příjezdu. Jejich verdikt ale zněl, že je čistý.
Elisa se zadívala směrem na připlouvající loď, něco nesedělo. Proč vůbec na ty čtyři roky odjel, a kdyby to bylo tak zlé, proč ho nenaháněli a nevyhlásili oficiální pátrání? Dále jeho zkouška, to bylo jedno velké tajemství. Jediné co se dozvěděla, že se po zkoušce léčil přes půl roku a jen zázrakem přežil. Vše tehdy bylo velice neobvyklé i pro čaroděje s jeho zaměřením. Podle sester v tom byly zapletené špičky zdejší univerzity. Nikdo neví, co se přesně stalo, ale v ten moment byly zpřetrhané všechny vazby. Potom se jen ví, že bere zakázku za zakázkou a je nějak spojen se Sukubou, nástupcem Korzetu jež vyhořel. Nevědělo se, proč lehnul popelem, avšak ani se po tom příliš nepátralo a celou zkázu zastínila událost ve Fénixovi. Navíc se z toho bordelu stal údajně ten nejlepší nevěstinec v celém království, o němž si hojně štěbetalo celé město. Vše se tak vrátilo do původního stavu, ba víc, dívky se rvaly o tamější volné místa. A co se týkalo univerzity, s tou skončil a nezajímá se o ni.
Neměla už moc možnosti, jak cokoliv zjistit. Vše co mohla, už použila. Další možnost byla navštívit Marklena a Sukuby. Měla jen útržky jeho života, jež do sebe nezapadaly a neměly logiku. Ve svém vyšetřování měla velké mezery, jež nebyla schopná dat dohromady. Raději se znova napila kávy. Musela totiž zajít dále, pokud měla odhalit pravdu.
Zaklepala na dveře od čaroděje Marklena a čekala. Elisa na sobě měla jedny ze svých lepších šatů, které byly vhodnější i do města, byla přece čarodějka. Škoda jen, že nebyly bílé, které nosívala normálněji a které se k ní hodily více. Docela ji i mrzela ztráta šatů, které dostala darem od své mistrové za zkoušku. Ale co už, nechá si zase udělat nové. Trochu jí ale vždy u toho vadilo, že musí být nahá, aby jí krejčí vzal přesné proporce. Nijak zvlášť neskrývala své dokonalé tělo, ale cítila se nepříjemně, pokud dotyčného nezaujala. Proto nijak nepochybovala, že ten krejčí byl na stejné pohlaví, její prsa jej totiž nezajímala a tomu nechtěla věřit.
Zámek cvakl, Elisa si připravila výraz. Dveře se otevřely a v nich se objevil Marklen se svým typickým nečitelným pohledem.
„Očekával jsem vás, čarodějko Eliso z Invernu.“
„Mágu Marklene.“
Marklen pak naznačil rukou, ať vstoupí a Elisa decentně sklopila hlavu. Oba odešli do Marklenovy pracovny, kde jí připravil křeslo a následně pro ni vybral víno. Elisa po prvních doušcích ocenila Marklenův výběr, ovšem on sám si nalil svoji oblíbenou brandy.
„Povězte mi, Eliso, čím vděčím za vaši návštěvu.“
„Poslední události, které se okolo mě točily.“
„Ach ano, váš únos. Fill byl naháněn již delší dobu, ale stále měnil království a nešlo ho vypátrat. Může vás snad utěšit, že znovu tento muž už nikomu neublíží. Jeho poprava již proběhla v období vaši rehabilitace.“
„Ano slyšela jsem. Škoda, že jsem se toho nemohla zúčastnit.“ Sama nevěděla, zda se popravy chtěla účastnit. Její mistrová to dokázala, ale pak byla jako bez duše.
„Měla jsem štěstí, že se zde nalézal člověk jistých schopností.“
„Vskutku ano. Můj bývalý student vždy uměl myslet trochu jinak. Tam kde jiní selhávají, on začínal. A to není žádná bezvýznamná fráze. Měl jistý cit a nadání pro boj.“
„Ano toho jsem byla svědkem.“
„Muselo být úchvatné, vidět jej v akci. Promiňte, zapomněl jsem na váš stav, asi jste nic neviděla.“
„Ne, mohla jsem jenom poslouchat.“
„Měla jste ovšem štěstí, že se zde nalézal. V poslední době tráví hodně času mimo město.“
„Jistě. Proč ovšem únos neřešila Černá Garda?“
„Ta má dost práce a tady šlo o čas.“
„Neznělo ale, že byste spolu dobře vycházeli. Neznám nikoho, kdo by tak veřejně odporoval univerzitě.“
„Tak to neznáte mě,“ pousmál se Marklen a napil se brandy. „Eliso, oba dva jsme čarodějové, a já na tohle nemám celé odpoledne. Ptejte se.“
Elisa pochopila, právě se jejich rozhovor přehoupl do druhé úrovně. Odložila výtečné víno a litovala, že už jej znovu neokusí.
„Pravdou je, že jsem vás navštívila z jiných důvodů.“
„Ano, setkala jste se s mým bývalým studentem. Zapůsobil na vás, viďte.“
„Zapůsobil je slabé slovo. Jeho činy ve mně vyvolávají spousty otázek.“
„Ptejte se.“
Elisa si dobře prohlédla Marklena, byl až příliš sebevědomý. „Jste až příliš vřelý.“
„Zvědavý je to správné slovo.“
No dobře, dáme se do toho, pomyslela si Elisa. „Výcvik vám Rada povolila?“
„Ano.“ Nelhal.
„A Michael?“ neptala se na něj náhodou.
„Je velice nadaný. Doporučuji, abyste se s ním někdy setkala osobně.“
Tuhle odpověď nečekala vzhledem k tomu, co všechno se o Michaelovi povídá. Celé to probíhalo příliš jednoduše. Až se jí začínal pozvolna zvedat žaludek, protože se zde odehrávala velká politika. Raději se vrátila se svými otázkami zpět na něj.
„Jak jste ho jako studenta získal?“
„Bohové si to přáli. Uprostřed jedné noci se objevil na prahu mých dveří.“
„Přijal jste naprosto cizího kluka z ulice?“
„Není podstatné odkud pocházel, ale co jsem z něho cítil, a to byl potenciál.“
„Pak jste asi započal výcvik. Co ale na to Michaelův otec arcimág Remair.“
„Nebyl příliš nadšený, ale mé argumenty byly přesvědčivé.“
„Jak jste je cvičil.“
„Navrhnul jsem si vlastní plán, v němž jsem vynechal nepodstatné základy a více se zaměřil na specializaci.“
„To ale nejde. Bez všeobecných základů jste je nemohl všechno tak rychle naučit.“ Elisa moc dobře věděla, od kterého roku jezdí a své výpravy. Marklen je nemohl připravit včas.
„Někteří učitelé přece dělají různé meditace, aby své studenty směrovali pomocí mysli. Přišlo mi to ale velice slabé a tak jsem zašel trochu dále.“
Elisa nechtěla věřit tomu, jak o něm mluví, jako by to nikdo nebyl. Navíc jí Marklen na všechno odpovídal bez jediného záblesku emoce. „V čem spočíval jeho výcvik.“
„Ono to snad není zřejmé?“
Bylo až moc. „Co bylo dále.“
„Do další fáze jeho výcviku spadala praxe.“
„Na tu ale nebyl připraven.“
„Ne to nebyl. O to zajímavější bylo vše sledovat.“
„A co přesně?“
„Zda vůbec přežije.“
„Hazardoval jste s jeho životem, jako by to byl nikdo.“
„On ale byl nikdo, až nyní je někdo. Vše bylo nezbytné pro jeho studium.“
„Myslíte, že by s vámi souhlasil?“
„V hloubi srdce jistě ano, a při jeho inteligenci si to nejspíše uvědomuje.“
Věděla, že Marklen byl jeden z těch silnějších představitelů univerzity, jež se nebojí ušpinit si ruce, ale tohle ji fascinovalo. „Co bylo dále.“
„Nabíral zkušenosti z praxe, přesněji řečeno z boje. Sílil každou prolitou kapkou krve, a bylo jedno, zda patřila jemu či nepříteli. Měl velice slušně našlápnuto, co se týče kariéry.“
„Co se stalo?“
„Došlo k výměně názorů, to se mu nelíbilo. Zmizel potom na čtyři roky. Hledali jsme ho, ale slehla se po něm zem. Rada jej prohlásila za mrtvého, dalo se totiž předpokládat, že dále bral zakázky a jedna se mu vymstila. Bohům dík se vrátil.“
„Bohům dík?“
„Ano, bohům dík. Něco se ovšem muselo stát. Něco jej změnilo a donutilo se vrátit. Navíc on nikdy nejednal bezdůvodně. Něco v něm zkrátka za ty roky jistě zemřelo, avšak něco nového se i probudilo. Nevím, co zažil, ale muselo to být fascinující.“
Elisa začínala přehodnocovat svůj pohled na Marklena. „Proč se vůbec vrátil.“
„Byla tu jedna nevyřešená záležitost, a to jeho zkouška. Nejspíše dostal pocit, že je načase ukončit své označení učně. V tomto ohledu však mezi námi došlo ke střetu zájmu.“
„Proto události ve Fénixovi?“
„Předbíháte, Eliso. Fénix nastal až dlouho po zkoušce.“
„Jak tedy proběhla jeho zkouška?“
„Sebevražda, řezničina, jinak se to nedá nazvat. Toužil po titulu mág dle starých časů, přestože se již dávno neužívá podle dávných hodnot, a navíc zkouška Černé Gardy by mu nestačila. Tak jsme pátrali a našli jsme, co by mu doopravdy zasloužilo titul mága.“
„Co jste našli?“ Elisa přestala dýchat. Věděla, že u elitních jednotek bylo riziko smrti, avšak jestli tohle mu bylo málo, co tedy pro něj doopravdy připravili?
„Chtěl starý titul, našli jsme mu tedy starý úkol. Nekromanty.“
Bohové, pronesla v duchu Elisa. „Ani se nedivím, že vás nenávidí.“
„Ne, Eliso, pro tohle ne, ba naopak. Přesně věděl, do čeho jde, toužil po tom. Nijak nezaváhal a úkol přijal.“
„Tak proč vás nenávidí?“
„Jak jsem řekl, stará zkouška, starý titul, stará tradice, ta ale byla porušena. Nikdy nebylo v zájmu univerzity, aby studenti při zkoušce zahynuli, ne to ne. Abych byl přesný, zde se testoval instinkt magie v boji.“
„Co se stalo.“
„Rada mu zajistila úkol a součástí toho byl průzkum a všechny potřebné informace. Bohužel ty informace byly chybné.“
„Jak moc?“
„Našel jsem ho ležet polomrtvého mezi všemi těmi těly. Následovala pak jeho léčba, která mu po pár měsících umožnila zvednout se z postele.“
To snad nebyla pravda, řekla si v duchu Elisa. „Kdo mu měl zajistit informace.“
„Nikdo jiný než samotný arcimág Remair.“
„Udělal to vědomě nebo nevědomě?“
„To ví jen Remair.“
„A co si myslíte vy?“
„Že se náš rozhovor pomalu blíží ke konci.“
Elise vše začínalo zapadat dohromady. „Tak proto přišel Fénix, jako odplata.“
„Právě že naopak. Události ve Fénixovi byly vyvrcholením všeho a všechny zasáhlo. Avšak pravda, proč Fénix vyhořel, znají jen bohové.“ Marklen se najednou pousmál, což na něj bylo velice neobvyklé a mezi čaroději se i tradovalo jako děsivé. „Při našem setkání ve Fénixovi jsem poznal jeho pravou podstatu a sílu. Dobře jsem ho před těmi lety odhadl. Když se přenesu přes naše neshody, nemůžu jej označit jinak než za úspěch. Škoda jen, že to neodpadlo dle mých představ. Je dokonalý a má i zajímavý smysl pro spravedlnost, což jeho úspěchy jen podtrhuje. Ono abyste byla v obraze, zjistili jsme, že má zvrácené sklony ke spravedlnosti.“
Elisa se zatím držela a mlčela, ale to jak Marklen mluvil a usmíval se, bylo děsivé.
„Když se podíváte pozorně, uvidíte, že on trápí jen ty, co si to doopravdy zaslouží. Přesto stále dokáže jednat jako profesionální zabiják. Boj v jeho podání je čirá krása.“
„Krása? Tak říkáte tomu, jak zabíjí.“
„Malíř má štětec, aby stvořil dílo, sochař své nástroje. A on magii. Jeho díla jsou působivá, a to vám říká člověk, který šel touto cestou.“
„Proč si rovnou nedáte všechen podíl za to, čím dneska je.“
„Hrál jsem na jeho vývoji jistý podíl, a dle mě důležitý, ale celou knížku byste o tom nenapsala. Je teď sice úplně jiný člověk, ale i tak, stále je to můj student a z akademického hlediska byl úspěch.“
„Nejsem si jistá, že slovo úspěch je v jeho případě správné slovo.“
„Záleží na úhlu pohledu.“
„Tak proč vás nenávidí?“
„Naše názory se neslučovaly, stejně jako úcta, jež mezi námi měla vládnout.“
„Jen kvůli vám zavrhnul celou univerzitu?“
„Jistě se toho najde více.“
Elisa přemýšlela, po tom všem co slyšela, nijak nepochybovala čím je a ani proč je takový. Sice ji zajímalo, co se stalo během těch čtyř let, ale na to se musí zeptat jen jeho. Teď ale, když znala částečnou pravdu, věděla, čí vina doopravdy ležela na bedrech. Byl to Marklen, kdo tohle všechno rozpoutal a koho výsledky těšily nejvíce. Zbytek už byl více než zřejmý. „Jak jste mu to mohl provést.“
„Naprosto jednoduše.“
„Proč.“
„Ambice. Jistě také nějaké máte.“
„Moje neničí životy.“
„S tímto tvrzením bych byl opravdu opatrný, Eliso. Ale pokud vím, tak jsem žádný život nezničil.“
„Zmrzačil jste ho již v útlém věku, abyste dosáhl svých ambicí.“
„Zmrzačil? Ne. Já ho jen nasměroval a o zbytek se už postaral sám. Následně jej společnost ukula do dnešní podoby. Všechno co viděl a zažil tam venku, to z něj udělalo to čím je teď. Já jen rozžhavil železo, ale zda vznikne vidlička či meč, už zařídili jiní. Leč moje úmysly byly zřejmé, výsledek neodpovídá mým představám. Tedy ne úplně.“
„Vám asi morálka nic neříká, že?“
Marklen se znovu pousmál. Vždy jej bavily řeči o morálce. „Morálka je jen omluva pro slabochy za svoji neschopnost.“
„Jste monstrum.“
„Ne, čarodějko, monstrum je tu jenom jedno.“
Více už Elisa slyšet nepotřebovala, zvedla se. „Děkuji za přijetí, Marklene.“
„I mně bylo potěšením, Eliso.“
Elisa následně odešla a snažila se pobrat, co se dozvěděla. Tohle byla šílenost, Marklen na něm doslova experimentoval pro vlastní potěchu. Ničemu se už nedivila, proč je takový. Musela si dobře rozmyslet, co bude dělat dále, tohle totiž sahalo vysoko, jak se obávala. Jestli měla skončit, musela hned, ale nemohla. Tohle nechtěla nechat jen tak ležet, a když si něco umane, tak to dotáhne do konce. Musela s ním mluvit, za každou cenu.
Marklen seděl se svém křesle a pousmál se. Dobře sehrál rozhovor s Elisou. Pravda sice musel ven, ovšem o Michaelovi zůstalo ticho. Tak moc ji upoutal, že se na něj zapomněla zeptat, nebo v tom bylo něco více. Elisa je ještě stále mladá na to, aby oblbla zkušeného muže, jakým byl on sám. Ovšem její postavení ji vyškolí a jednoho dne to může být přesně obráceně. Mohl jen doufat, že tento den nikdy nenastane.
Elisa si dobře prohlížela Sukubu a musela uznat, že byla uchvácena. Nevěstinec totiž dominoval mezi všemi budovami a poutal na sebe zrak všech v okolí, o což se staraly i dívky v ulicích. Ty vábily zákazníky už dříve a směřovaly je k podniku, kde měly zapomenout na všechny starosti ve svém životě. Ještě moment si celou scenerii prohlížela a zároveň se obrnila na to, co ji zde čeká.
Volnými kroky se pak přemisťovala k Sukubě a nadále si prohlížela ono místo. Zaujaly ji ovšem i dívky, které se před nevěstincem nakrucovaly ve velmi svolném a vkusném oblečení. Třeba dívka před ní, měla na sobě jen korzet s maličkými krajkovými kalhotky, jež podezřele průsvitaly. Dále měla vysoké boty a škrabošku. Dívčiny vlasy byly navíc volně rozpuštěné přes rameno, aby její tetování na šíji vynikalo. Slečna vedle pak měla sice něco, co připomínalo šaty, ale jejich průhlednost a odvážnost naznačovaly, jako by švadleně došel materiál. Podobných dívek zde svádělo více a ohně v koších společně s výzdobou dokreslovaly bujnou atmosféru. Elisa chtěla obě dívky oslovit kvůli informacím, ale ony byly rychlejší se svými svůdnými hlasy.
„Co by sis přála, krásná paní. Já sice dávám přednost mužům, ale u tebe ráda udělám výjimku.“
Elisa se pousmála. „To je milé, ale ne, děkuji.“
„Možná bych ti tedy mohla dělat společnost, až si vybereš jednoho z našich chlapců.“
„Vezmu to v potaz, ale spíše mi řekni, kdysi tu přece stával Povolený Korzet. Co se s ním stalo?“
„Při velkém požáru lehnul popelem stejně jako okolní budovy. Nás tím získal nový majitel, který stvořil Sukubu, místo, kde se všichni cítí spokojeně.“
„Pěkné. Kdo je nyní váš pán.“
„Náš pán je Alexandr Malbor. Ten ale není k zastižení a vede nás náš opatrovník.“
„A to je kdo?“
„Nemá jméno a nestýká se s žádným s naších hostů. Od toho tu jsme my,“ řekla dívka šibalsky.
„Ano to jistě. Najdu tedy aspoň vevnitř někoho vyššího?“
„Ano. Hned za dveřmi. Budu vás tady však čekat, krásná paní.“
„O tom nepochybuji,“ odvětila s úsměvem. Elisa pak prošla kolem dívek a vstoupila dovnitř. Ihned vzápětí pocítila spousty drahých parfémů a její oči prozkoumaly celý interiér. Všude tu byly další krásné dívky, které moc dobře věděly, co konají a spousta z nich se již věnovala zákazníkovi. Vzpomněla si najednou na zkušenost z Korzetu jako pasák. Poznala ovšem, že zdejší služby budou na vysoké úrovní, přes děvčata po jídlo i netradiční zábavu.
Porozhlédla se jen na okamžik, ale během toho spatřila elfku, která je obsluhovala poslední noc, co s ním trávila. Jejich oči se střetly a navzájem se poznaly. Uviděla i Qeen, jak rozmlouvá se zákazníkem a předvádí jednu půvabnou krátkovlasou černovlásku s pihami na tváři. Následně si dívka odvedla zákazníka nahoru a Elisa se mohla vydat za Qeen.
„Koho nám to tady démoni posílají,“ pronesla Qeen s pobavením. „Že by další posila? Už jsi změnila povolání, moje nabídka stále platí. Takové krásce najdeme místo vždy, tedy pokud projdeš výběrem. Tady je o práci velký zájem.“
„Ne, povolání jsem nezměnila. Tady se to ale dost změnilo.“
„Časy se mění, stejně jako naši páni. Zkušené ženy ale budou vždy potřeba, ať se děje, co se děje. Chlapi jsou stále nadržení.“
„To skutku ano.“ Elisa zde nechtěla trávit zbytečně moc času. „Je tady?“
Qeen zvážněla a Elisa si všimla, jak je pozoruje i elfka.
„Když jsi s ním byla naposledy, nedopadlo to moc dobře.“
Elisa pochopila, nebyla tu příliš vítaná, nedivila se. „Je to důležité.“ Stále však nepřicházela žádná reakce. Najednou i zjistila, že za ní stala ta elfka, a to ani nevěděla, jak se jmenuje. Stála nehnutě jako ty dvě, zatímco Sukuba kolem nich žila svým životem. Elisa se ale nehodlala tak rychle vzdát. Nakonec ustoupila, avšak oči poraženecky nesklopila. Opustila nasraná nevěstinec a přemýšlela, jak bude postupovat dále. Po cestě jí znovu prostitutky nabízely svoje služby, ale ona je naprosto ignorovala. Šla rovnou do svých pokojů na univerzitě, kde hodlala vymyslet co dále.
Merill kráčela do horních pater za svým pánem. Tušila, co všechno se stane, včetně téhle návštěvy. Ovšem její instrukce zněly jasně, nechtěl s Elisou mluvit. Měla však pochyby ohledně svého pána a Elisy. Neměla ji ráda, ale to ani Keiru.
Zaklepala na dveře a dostala povolení vstoupit. Našla jej, jak stojí v okně. Bylo jí jasné, na co se dívá, na odcházející čarodějku.
„Co víme,“ promluvil bez toho, aby se otočil.
„Prošmejdila celé město dle svých možností, během čehož ji mí elfové nezpustili z oka. Nic ale nenašla a vydala se do kláštera. Tam už se něco dozvědět mohla, ovšem dlouho se tam nezdržela. Pak se pokusila zjistit informace díky svému postavení u šlechty, ale opět slepá ulice. Nemohla slyšet nic nám nového. Nakonec proto navštívila vašeho bývalého mistra, co jí však řekl, ví jen ona.“
„A co ona samotná?“
„Kariéru má kompletně postavenou na politice, konkrétně na bodu dvorní čarodějky a opatrovatelky. Jsou zde odhady, že jednoho dne by se mohla stát i královskou čarodějkou. Její mistrová Gynie jí naplánovala celou budoucnost, stejně jako pro všechny své předešlé žačky. Elisu si však nechala na konec, kdy už mohla tahat za nejlepší nitky. Všechna její děvčata během následujících desetiletí zaujmou silné postavení. U některých to bude trvat déle, u jiných ještě víc. Tak či onak, jestli jsou ty odhady správné, geniální tah.“ Na moment se však odmlčela. „Elisa je ale jiná.“
„V čem jiná.“
„Poslední události, které zažila, ji donutily konat. Jde mimo nalinkované koleje Gynie.“
„Chceš snad říct, že já jsem ten důvod?“
„To nevím.“
Zavládlo poté ticho, během kterého přemýšlel nad Elisou. Skončilo to, nebo si jen něco nalhával? Ne, nemůže skončit s Keirou a hned vzápětí si najít jinou čarodějku. S Elisou to skončilo, sama to tak chtěla.
„Můžeš jít,“ promluvil nakonec. Merill ovšem neposlechla a zůstala stát. Otočil se na ni. „Buď promluv, nebo odejdi.“
„Skončilo to?“
„Pochybuješ snad?“
„Ano.“
Udělal krok k Merill a rázně promluvil. „Skončilo to.“ Musel to ukončit. Žádná falešná naděje či tvoření nových vztahů. Všechny čarodějky jsou stejné, jen berou.
Ne, neskončilo, řekla si v duchu Merill. Otočila se a odešla. Sotva se ale za ní zavřely dveře, byla rozhodnuta. Musela situaci uchopit do svých rukou. Elisa možná byla čarodějka, jež jejímu pánovi zlomila srdce, ale Keira snad byla ještě horší. Jestli to má skončit, tak jedině tam, kde všechno začalo, na univerzitě.
Elisa nemohla spát. Neustále se v posteli převalovala a hledala vhodnou pozici. Nakonec to však vzdala a dívala se do nočního stropu. Co když celá její výprava, byla jen z pocitu viny vůči němu, pomyslela si. Měla i podezření, že k němu nejedná objektivně a jen se snaží sama sobě něco dokázat. Připadala si jako tehda, když vše skončila. Opět na jazyku cítila ten nesmazatelný pocit viny, který ji trýznil.
Dlouze se dívala jen do stropu, než se znovu přetočila na bok. Najednou ale zpozorněla a dostala pocit, že není v pokoji sama. Sedla si na postel a luskla prsty. Svíčky se ihned rozzářily a v křesle uviděla sedět tu elfku z nevěstince. Jak se sakra jen jmenovala.
„Jak ses tu dostala,“ začala Elisa.
„Dveřmi. V Arghamu je nestačí jen zamykat.“
„To on tě poslal.“
„Ne. Kdyby můj pán věděl, že jsem tady, potrestal by mě.“
„Trestá tě často.“
„Nikdy, neboť mu k tomu nedávám záminku.“
Elisa si ji přeměřila. Byla šílená nebo vehementně oddaná. V jedné věci ale chtěla mít jasno. „Jak se jmenuješ.“
„Merill.“
„Proč tu jsi.“
„Přišla jsem si s vámi promluvit.“
„Tak mluv, protože návštěvy v tuto hodinu většinou nepřijímám.“
„Návštěva nejsem, ta se musí pozvat.“
„No dobře, nejsi návštěva. Proč tu jsi.“
„Skončilo to?“
Elisa si Merill znovu přeměřila. Moc dobře věděla, kam je směřovaná její otázka. „Je to podstatné?“ A snažila se vypadat, že ji otázka nezasáhla.
„Má právě vztah s jinou čarodějkou. Pravidelně spolu souloží a ona mu pomáhá shánět dobře placené zakázky.“ Merill, Keirou neměla ráda, ale jestli chtěla mít ohledně Elisy jasno, musela nasadit těžký kalibr.
Elisa se zamyslela. Myslela, že na tuto okázku znala odpověď, ale po jeho záchraně si už nebyla jistá. Teď navíc dostala další pochyby ohledně té čarodějky. „Já nevím. Nechtěla jsem se s ním už vidět. Ale když jsem ležela v jeho náruči a on mě vynášel pryč, něco se ve mně znovu pohnulo.“
„Musíte s ním mluvit,“ pronesla chladně Merill.
„A jak to mám podle tebe udělat. Nechce mě vidět.“
„Tam kde všechno začalo, tam i skončí.“
Elisa pochopila, univerzita. Tam spolu začali, tam i skončili.
Merill se beze slov zvedla a chtěla odejít. Její role na tomto příběhu již skončila.
„Počkej. Proč mi chceš pomoct?“
Zastavila se, ale neotočila. „Protože jste menší zlo.“ Poté Merill odešla.
Elisa ještě dlouho seděla na posteli a přemýšlela. Menší zlo, stále si opakovala v hlavě. Už ji nazvaly spousty výrazy, ale nikdy ne takto. Ani nevěděla, zda to měla být lichotka či urážka. O jedné věci ale nepochybovala, měla práci. Kupodivu ale konečně usnula.
Seděl v pracovně za stolem a studoval další zakázku. Keira si mezitím zkoušela různé šaty, jež si chtěla vzít na blížící se oslavu na univerzitě. Chtěla, aby šel taky, ale odmítnul. Kupodivu však na něj nijak zvlášť netlačila, díky čemuž se nacházel ve špatné pozici. Snažil se s ní skončit, ale ona mu pomalu šla stále více na ruku. Objevily se i myšlenky, zda je to dobrý nápad, ovšem vždy si pak připomněl, jak mu vzala jeho dopis a přečetla si ho bez dovolení. A navíc pak její slova o jeho budoucnosti. Tyto vzpomínky mu neustále připomínaly, proč to dělá.
„Co myslíš?“ zeptala se jej Keira v dalších šatech. Tyhle byl černě sametové.
„Ty předešle ti lépe zvýrazňovaly prsa.“
„Ano vím, ale tyhle mi zase lépe tvarují zadek.“
Vrátil se k práci, ale uslyšel za sebou klepání. Otočil se a nalezl za oknem malého vrabčáka, jak klepe na okno. Přešel k němu a i Keira zpozorněla. Sotva otevřel okno, vrabčák na něj písknul a rozplynul se. Byl magický a zbyla po něm obálka. Uchopil obálku a zkontroloval její obsah. Nalezl v ní pozvánku na událost na univerzitě. Uvědomil si, že jen jediná osoba mu mohla takto poslat vzkaz. Už kdysi mu Elisa podobným stylem posílala psaní.
„Co je to?“ ptala se vážně Keira. Bylo jí jasné, že takové vzkazy posílají jen jiné čarodějky.
„Pozvánka na slavnost.“
„A hodláš tam jít?“ Neodpověděl jí a dále sledoval pozvánku. „To nemyslíš vážně.“ Keira začínala zuřit. „Tak mně pozvání odmítneš, ale nějaké jiné děvce řekneš ano?“
„Takhle o Elise nemluv,“ dále se díval na pozvánku.
„Takže Elisa.“ Najednou jí to však došlo. „Ta Elisa z Invernu. To je ta čarodějka, jak jsi ji zachránil společně s její mistrovou Gynii. O co myslíš, že jí asi jde. Chce se akorát odvděčit svému zachránci.“
„Asi ano,“ řekl nezaujatě. Jeho mysl však pracovala. Proč to Elisa udělala, a proč zrovna takhle. Nechtěl ji vidět, ale sehnat tu pozvánku jí muselo dát práci. Navíc věděla, že nemá nejlepší vztahy s univerzitou a na akci přijde jen vybraná společnost. O co jí šlo?
„Hodláš se zúčastnit?“ zeptala se rázně Keira a založila si ruce v bok.
Otočil se na ni a uviděl její pózu. Právě možná dostal příležitost, jak ukončit jejich vztah, ale takhle to nechtěl. „Značná část lidí si tam o mně bude šeptat zvěsti, zatímco zbytek mě bude proklínat.“
„Neodpověděls.“
Najednou mu došlo, zda vůbec Keira ví o něm a Elise. Rozhodl se tuto informaci pomlčet. „Byl tehda tvůj nápad, zachránit ty dvě čarodějky. Zajdu tam jen kvůli tobě.“
„Kvůli mně jsi tam jít nechtěl.“
„Sama jsi mi řekla, ať nemrhám potenciálem. Navíc se vše vysvětlí a ty budeš klidnější, když uvidíš, že o nic nejde.“ Lhal jí a jen využíval předešlá slova proti ní. Pravdou ovšem bylo, že sám si nebyl jistý, proč na univerzitu vyráží. Jednu věc ale musel Elise přiznat, byla vytrvalá. Ne nadarmo se říká, že když si něco čarodějka umane, tak to získá, ať se děje cokoliv.
Keiru to příliš neuklidnilo, ale musela tu děvku vidět. Nehodlala si však nechat překazit své plány, a už vůbec ne čarodějkou.
Elisa stála před zrcadlem a prohlížela si své měsíčněbílé šaty, jež se táhly za krk a odhalovaly celé záda. Chystala se jít na událost a musela tam v tom nejlepším, co měla. Nechala si znovu ušít šaty na míru a cenila si, že jí stejný umělec vyrobí další šaty jako po zkoušce. Šaty takového formátu se už totiž nazývaly jedině uměním. Termín byl šibeniční, ale událost to vyžadovala. Stále se na sebe dívala do zrcadla a snažila se ze sebe shodit nervozitu. Připadalo jí to jako tehda, když se chystala poprvé na univerzitu a hodlala se stát ženou. Nevěděla, koho si tam vybere, přestože seznam hostů měla nastudovaný dobře. Čas ale nastal. Naposledy se zhluboka nadechla a nahodila svůj úsměv. Mohla vyrazit.
Procházela událostí a bavila se všemi hosty. Elisa však vždy jen prohodila pár slov a odešla. Nijak nestála o dlouhé politické rozhovory, dneska totiž hrála vlastní hru. Proplétala se mezi lidmi a hledala jej. Doufala, že nakonec dorazí, snad byla dostatečný důvod na to, aby dorazil.
Hodiny odbíjely půl dvanácté, stále ho ale nenašla. Bylo to jako v nějaké pohádce, ale ne tolik s dětským koncem. Elisa začínala být pomalu zoufalá, protože událost byla v plném proudu a on stále nikde. Napadlo ji ovšem, že její moc v tomhle případě selhala a už pro něj není tím, co bývala. Nedivila se tomu, ale bylo to stále zklamání. Rozhodla se ale ještě čekat, přece jenom naděje umírá poslední.
Blížila se pak půlnoc, když jej našla. Dech se jí zatajil, byl tady kvůli ní, a navíc měl roucho, které mu dokonale sedlo. Snad jen kdyby se pořádně oholil, to byl nedostatek. Elisa k němu pomalu vyrazila a připadala si jako tehdy, když se rozhodla, že on bude ten pravý. Už když jej onehdy spatřila, poznala, že on není jako ostatní učňové, on ne. Měl v sobě něco nepopsatelného, něco čím ji zaujal. Musela se však zastavit, neboť se objevil Remair, který jej oslovil. Tohle nebylo vhodné a mohla jen zpovzdálí sledovat, co se bude dít. Remair působil dost nasraně svým vlastním způsobem, zatímco on se doslova bavil. Pak Remairovi předal pozvánku a ten ji zkontroloval. Prohodili spolu ještě pár vět a Remair odešel. Vypadalo to, že zde zůstane. Elisa znovu vycítila, že nastala její chvíle, bohužel pro ni k tomu zase nedošlo.
„Takže to jsi ty,“ pronesla Keira v zlatomodrých šatech. „Majitelka pozvánky. Musela jsi na něj opravdu zapůsobit, že nakonec dorazil. Mně se nepodařilo.“ Přistoupila k Elise, aby mohla šeptat. „A to jsem mu tady po tom všem slíbila, že si pak se mnou může doslova dělat, co chce.“
„Pěkné. Smím znát jméno jeho rozkoše?“
„Keira z Arghamu.“
„Elisa z Invernu.“ Elisa si Keiru dobře prohlédla. „Smím vědět, čím jsem si zařídila tvoji pozornost, Keiro.“
„Zajímalo mě, kdo to asi může být, ten kdo mého milence dostal na slavnost.“
„Stojí za tím něco jiného, než si myslíš.“
„Jsem žena, ty jsi žena. Nesnaž se mi lhát, Eliso. Vím, kdo jsi a co pro tebe udělal. Zachránil tě. A jako každá čarodějka chceš do postele někoho silného, a ne zase obyčejného človíčka. Pravdou je, že on není obyčejný a to je na něm vzrušující.“
„A co bych musela udělat, abych stála na tvém místě.“ Sama nevěděla, zda ji to opravdu zajímalo.
„A v tom je právě ten problém. Díváš se na to, jako na místo, ale u muže musíš být vždy v jeho posteli, nikde jinde. Pro čarodějky je využívání naprosto normální. Stále si musí dokazovat svoji nadřazenost, avšak proto jejich vztah trvá maximálně do délky mužova orgasmu, a někdy ani to ne.“
„Jdeš na vše otevřeně.“ Možná až moc.
„A díky tomu se nebudím sama.“
Elisa tohle nechtěla slyšet, bylo ale pozdě, aby skončila. „Pověz mi, Keiro, jak sis ho omotala kolem prstu.“
„Naprosto jednoduše. Vždyť přece muži jsou jednoduší. Odložila jsem úsměv čarodějky a nasadila tvář věrné milenky, která nemá zábrany. Ano to je pro čarodějku největší problém, nechat se osedlat.“
„Ano to je problém. Nesnižuješ se tím ale?“
„Někdo říká snížit, jiný zase povýšit. Ať je to jak chce, já jsem spokojená.“
„Takže stačí roztáhnout nohy.“ Jak typické pro některé čarodějky. Sama jednu znala, co byla horší než nadržený chlap.
„Není to jen o tom. Je v tom spousta drobností, které se nesmí vynechat. Má třeba velice rád, když se maluji a strojím jen pro něj. Když na něho čekám ve svůdném prádýlku, anebo bez něho. Máš vidět ten jeho pohled, když se vrátí z akce a já na něho čekám nahá na posteli a toužím po něm. Nejlepší ale je, když se vrátí a na stole ho čeká dobré jídlo, ač jsem ho nedělala já, to ho pak ze sebe nemůžu dostat. Udělala by snad tohle jiná čarodějka? Asi ano, ale kolik takových je. Pořád nám do hlavy vtloukají, ty jsi čarodějka a tak to dopadá, učíš každého nového milence, co se ti líbí místo toho, abys potěchu dostávala pravidelně.“
„V tomhle máš pravdu.“ Pro Elisu bylo nepředstavitelné, aby něco z tohohle udělala. Něco snad ano, ale ne všechno. Byla přece čarodějkou, byly zde jistá pravidla.
„Musím se ale přiznat, že v jeho případě bylo vše jednoduší.“
„Jak to?“
„Řekla bych, že již delší dobu neměl ženu a k tomu to nedopadlo dobře. Znáš to, to co vycítí jen jiná žena. Dokonce se mě snažil zbavit. Věřila bys tomu, mě?“
„Neuvěřitelné.“ Elisa hrála onu hru, která se jí nelíbila.
„To ano. Musel mít kdysi špatné zkušenosti s jinou čarodějkou. Bylo tedy na mně, abych mu v nás vrátila víru.“
„Viditelně se podařilo.“ V hlavě zuřila, neboť Keiřiny poznámky byly jasně mířené proti ní.
„To ano. Děkuji ti, Eliso, za rozhovor. A teď když dovolíš.“
„I já děkuji.“ Elisa pak sledovala, jak jde Keira rovnou za ním a dala mu vášnivý polibek, přesněji řečeno vrazila mu jazyk do pusy. Na tohle se nemohla dívat a odešla. Co si vůbec myslela, objevila se tady jen proto, aby ho dostala snad zpátky? A co dále, nechá ho jako předtím? Ne, chtěla mu sice pomoct, ale viditelně se o to postaral někdo jiný a její sobectví mu mohlo zase jen zničit život. Nepromyslela všechno, když do tohohle šla a díky tomu byla jen svědkem jeho štěstí. Merill se mýlila, ona byla to větší zlo. Raději se odebrala na hradby univerzity, kde se dívala na Argham. Chtěla být sama a přemýšlet. Potřebovala všechno vstřebat.
„Pořád musí sex probíhat podle tebe?“
Elisa se otočila a spatřila jej. Dobře si ho prohlédla a zakývala nevěřícně hlavou. Tohle nečekala a ani po tom netoužila. „Tolik let jsme se neviděli a to první co mi řekneš, se týká sexu?“
„Abych řekl pravdu, připravoval jsem si krásnou řeč, dokonce před zrcadlem. Ale pak jsem si vzpomněl, že vždy ses mi líbila, když jsi byla v rozpacích.“
„Obávám se, že tě zklamu.“ Byla však v jeho přítomnosti napnutá jako tětiva luku.
„Co už. Rád tě zase vidím, Eliso.“
„Opravdu, nebo je to jen prostá fráze?“ Co to sakra říkám?!
„Já ani nevím, na některé věci se totiž nedá zapomenout, přestože uplynulo spoustu let.“
„Já tě ale opravdu ráda vidím. Tolik let a ty jsi stále stejný.“ Lhala, byl úplně jiný.
„Vážně?“
„Ano. Pořád jsi ten stejný muž s mozolnatými prsty, který mě připravil o panenství.“
„Pokud si dobře pamatuji, byla to především tvoje zásluha.“
„To ano,“ zkonstatovala Elisa. „Jak ses za ty roky měl?“
„Pořád stejně, stále se živím zabíjením.“
„Slyšela jsem. Mezi šlechtou se o tobě mluví.“
„Děkuji. Co ty, stala se z tebe ryzí čarodějka?“
„Řekla bych, že ano.“ Tušila, že to nepůjde úplně plynule, ale měla na tom značný podíl, proto to vzala s úsměvem. „Přes den politika, večer plesy a bankety. Nabrala jsem jistou moc.“
„Nabrala jsi akorát iluzi,“ řekl lehce posměšně. „Na svoji pravou moc zapomínáš.“
„Opravdu?“
„Ano. Znám jednoho čaroděje, který by ti o tom mohl povyprávět. Vlastně už nemohl. Taky si myslel, že měl moc.“
„Jak romantické poučovat čarodějku o tom, že vlastně nic nemá a můžeš ji kdokoliv zabít.“
„Romantika byla vždy jen předehra. Ale už nejsme mladí jako tehdy, tak nač ztrácet čas. Vždy to přece skončilo stejně, a někdy to tím i začalo.“
„A co ta zrzka?“
„Keira, to je jen povyražení, když se nacházím v Arghamu. Vidí to stejně, nic mezi námi není.“
„Tos nemusel.“ Ta narážka byla více než zřejmá a týkala se toho, co mu kdysi sama řekla.
„Chceš vědět, co jsem si po té noci uvědomil?“
„Přestaň.“
„Že tě miluji, Eliso. Do té doby jsem si jen lhal, ale měl bych ti poděkovat.“
„A za co?“
„Otevřela jsi mi oči. Ono celkově jsem tu noc otevřel oči. Proč odvracíš zrak, já nejsem blbý, Eliso. Vím, co jsi dělala poslední dny v Arghamu a co jsi dělala i před tím.“
„Vadí ti to snad?“ Byla pobouřená a snažila se nervy držet na uzdě. V jeho přítomnosti se jí to ale nedařilo. Nikdo s ní totiž takhle nemluvil a nikdo si to ani nedovolil.
„Ne, ba naopak. Vím totiž, že nic nevíš.“
„A to tě těší?“
„Ano.“
„Baví tě to, zasahovat mě tam, kde to bolí?“
„A ty si myslíš, že mě to tehdy nebolelo?“
„Chováš se dětinsky.“
„Já, že jsem dětinský?“
„Ano. Nevím, o co ti jde, ale oba jsme šukali i s jinými lidmi.“
Zadíval se Elise dlouze do očí, než promluvil. „Já tě ale miloval, Eliso, a pro mě ty večery něco znamenaly, i když jsem si to nechtěl přiznat. Vždy jsem se ale na tebe těšil, protože s tebou bylo vše jiné než s jinými dívkami. Viditelně jsem se zmýlil.“ Chtěl odejít.
„Ne, počkej, já…“
„Ne, Eliso. Už tehdy jsi mi dala vše jasně na vědomí,“ odcházel.
Elisa propadla zoufalství, tohle vážně posrala, jak jen mohla. V ten moment ale spadly na zem tácy s jídlem a podívala se tím směrem, srazili se pikolíci. Otočila se pak na něj a zarazila se, byl totiž v pohotovosti. Ten jeho postoj, ruce a roztažené prsty. Byl připraven na nejhorší a chybělo tak málo, aby čaroval. Jejich oči se pak střetly a jemu došlo, jak vypadá. Ona si ale vzpomněla, čeho byla svědkem, toho jak drtil někomu ruce jako by nic. Znovu ji vše chytlo a vrátilo všechny vzpomínky. Chytla se za svoje ruce a vrátila se ke stěně. Snažila se rychle uklidnit. Než to ale stihla, vzal si její ruce do svých a zhluboka se jí podíval do očí. Nalezla v nich pochopení a zvědavost. Elisa pak zaváhala, ale promluvila.
„Víš, čím často trpí dívky v útlém věku, které mají v krvi magii?“ Přikývnul. „Měla jsem jako dítě špatný růst kostí na rukou. S některými prsty jsem nemohla hýbat, jiné měly zvláštní tvar, nebo byly srostlé k sobě. K tomu ještě křivá páteř. Jednou nás však navštívila čarodějka, která se o mě zajímala. Byla tak krásná. Povídala si se mnou a nakonec s moji matkou. Pamatuji si, jak moje máma brečela a během toho přikyvovala. Následující den jsem s čarodějkou odjela. Odvezla mě do Invernu ke Gynií, která mě přijala. Nedlouho na to jsem podstoupila léčbu na univerzitě. Stále slyším v uších, jak mi křupaly kosti, aby je mohli narovnat. Snažili se, aby to nebolelo. Očarovali mě a napumpovali lektvary, ale je potřeba, aby dítě bylo při vědomí. Přežila jsem, avšak zanechalo to ve mně typické problémy čarodějek.“ Věděl, na co Elisa narážela, byla neplodná. „Matku jsem už nikdy znovu neviděla.“
„To je mi líto.“
„Tohle jsem ještě nikomu neřekla.“ Elisa se mu znovu podívala do očí. Měla najednou pocit, že nechce být nikde jinde než tady, na místě, kde ji drží za ruce a dívá se jí do očí. Pořád tam něco mezi nimi bylo, něco co asi nikdy nezmizí. Uvědomila si ale, proč tu přišla a co všechno zde viděla a udělala. Něžně se mu vysmekla a odešla.
Kráčela pak temnou chodbou a byla rozpolcena. Nevěděla, co vlastně chtěla. Bylo tohle opravdu, po čem toužila, nebo si jen něco dokazovala? A pak to, co jí řekl. Vše ji zasáhlo, ale v jeho očích se ztrácela. Všechny urážky si zasloužila, nepochybovala o tom. Ale jakmile se jim střetly oči a podívala se mu do duše, nijak se nebránila a otevřela se mu. Začala vyslovovat svá tajemství, které nikomu jinému neřekla. Byla roztříštěná a nevěděla, co si má o tom všem myslet.
Byla zahloubána v sobě, když to přišlo. Elisa sotva stihla zareagovat na Keiru, která ji napadla s dýkou v ruce. Obě vzápětí spadly na zem a přetahovaly se. V Keiřin plus hrálo překvapení a dýka. Elisa navíc ani nevěděla, co se děje, ale ta lesknoucí se čepel blízko jejího krku, byla dost silným impulzem, aby reagovala a bojovala o život. Přetahovaly se do chvíle, než Elisa ze sebe Keiru skopla. Elisa pak ustoupila od Keiry, která se rovněž dostala na nohy.
„Je moje budoucnost, ty čubko,“ štěkla Keira se zběsilým pohledem v očích. „Jen moje!“ Keira pak znovu zaútočila. Elisa sice ustoupila, ale měla rozřízlé šaty, což ji dožralo. Byly to již druhé šaty na míru, o které přišla. Chytla Keiru za ruku s nožem a vyškubla ho. Bodla potom Keiru nízko do břicha a přitlačila ji na zeď, kde se jí se vztekem podívala do očí.
„Co ty si kurva vůbec myslíš, napadnout mě nožem, jak nějaký šupák. Mě, čarodějku!“ Elise se rozpálily oči a následně bodla Keiru z boku do krku a ustoupila od ní. Keira se svezla po stěně a držela si ránu. Elise bušilo srdce, v krvi měla dostatek adrenalinu a zlosti na to, aby mohla zuřivě zabíjet. Až po chvíli jí došlo, co se zde odehrálo a co udělala. Podívala se na své zakrvácené ruce a v nich uviděla dýku. Pak spočinula zrakem na Keiře, jak se drží za krk a skrz prsty jí uniká krev. Elisa naprosto ztuhla a nebyla schopna pohybu. Nohy ji neposlouchaly stejně tak jako ruce. Nevěděla, co má dělat, ničeho nebyla schopna. Vše na ni najednou spadlo. Mohla být právě mrtvá a místo toho byla ona, kdo zabíjel. Ani si to neuvědomovala, prostě konala. Dýka jí vyklouzla z rukou a zacinkala o podlahu. Co měla teď vlastně dělat?
„Učí nás, co je to smrt, ale nikdy nám ji neukážou zblízka.“
Elisa se otočila za hlasem, stál tam on. Pomalými kroky se k nim přemístil a klekl si před Keiru. Dal jí ruce na ránu, aby zmenšil krvácení a pousmál se na ni. Pohladil ji i po tváři a zklidnil ji, za což se mu Keira uklidněně podívala do očí. Poté jí zlomil vaz a ukončil tak mezi nimi jejich vztah. Následně jí upravil vlasy a zavřel oči.
Elisa doteď nebyla schopná absolutně ničeho, a potom jak viděla smrt Keiry, strnula ještě více. Tohle bylo jako nejhorší noční můra, a to si myslela, že už jednu prožila.
„Opravdu měla krvavě rudé vlasy.“
„Co?“ dostala ze sebe nechápavě Elisa.
„Její vlasy měly krvavý odstín a teď když se slepily na krku krví, tak ani nejdou od sebe rozpoznat. Vypadají jako mokré a ne od krve.“
Elisa to už ale nezvládla. Udělala pár kroku ke zdi, kde se objala a svezla se po ní. Nechápala, jak mohl takhle mluvit či byt klidný a už vůbec jí hlava nebrala, proč ji zabil, když s ní píchal. Zvedla pak oči a on si k ní klekl. Zkontroloval, zda není zraněná a zvedl ji poté bradu, aby se jí pořádně podíval do očí. Potom bez jediného slova vytáhl bílý kapesník a utřel jí ruce od krve. Následně sebral gobelín ze stěny a zabalil Keiru včetně zbraně. Vyčaroval poté vodu a celé místo umyl, přičemž dost mu napomáhalo, že zde byl mramor. Elisa mezitím jen dřepěla u zdi, dokud jí nebyla nabídnuta ruka. Zadívala se na ni a pak na něj. Přijala ji a zvedla se.
Oba dva odešli ve stínech k bráně univerzity. Nesl zabalené tělo Keiry přes rameno jako by nic a vedl Elisu za ruku. Držel ji pevně za pas, protože sem tam klopýtla a určoval směr. Nikdo si jich však nevšímal a nevěnoval jim pozornost. Došli k bráně, kde nechal ve stínech Elisu a vyzvedl si plášť, kterým ji zakryl. Nahodil tělo přes rameno a vydali se k bráně. Elisa v ten moment dostala strach. Jak mohli takhle projít přes bránu, to je nemožné. Nohy ji začaly zrazovat, proto ji pevněji chytl za pas, aby se držela. Už byli skoro v bráně, když si jich všimli strážní a sledovali je. Jeden k nim ovšem udělal pár kroků. Elisa to málem nezvládla a už si představovala všechny následky.
„Copak si to neseš?“ ptal se starší strážný s velkým knírem.
„Mrtvolu,“ odpověděl, aniž by se zastavil a pevněji uchopil Elisu.
„S vámi čaroději též není žádná sranda,“ mávl rukou strážný a šel zpátky.
Prošli přes bránu a Elisa nepřestávala být udivena, jak to všechno proběhlo. Nevěděla, co se bude dít. Dávala jen nohu před nohu a nechala se vést.
Došli do části města, kde nebylo moc radno chodit, přestože byl dotyčný nikdo. Elisa se divila, ale nic na sobě nedala znát. Navíc byla stále v šoku z toho, co se odehrálo na univerzitě. On potom položil tělo Keiry na zem za jedním z domů a přivolal si hůl. Vyčaroval kolem Keiry barieru a v ní se vznítil oheň, který začal pohlcovat tělo. Oba se pak mlčky dívali na žár ohně, jak koná svoji práci. Elisa už ale konečně přišla k sobě a o všem přemýšlela, dokud nepromluvila.
„Co jsem to provedla.“
„Bránila si se.“
„Ale co potom, až ji budou hledat.“
„Bez těla není důkaz,“ podíval se jí do očí. „Věř mi. A ta krev je zředěná, sice ji najdou, ale to je jedno. Mě z té vraždy podezřívat nebudou, na mě to je příliš velká fušeřina. Tenhle případ bude hodně rychle uzavřen.“
„Jak si tím vším můžeš být tak jistý?“
„Keira hrála vysokou hru, v níž jsem měl dominovat. Zároveň se však nebála využívat všechny strany.“
„Já myslela, že se ti politika hnusí.“
„To se taky nezměnilo.“
„Tak proč jsi s ní vůbec byl?“
„Sám pořádně nevím. Asi mi dávala iluzi toho, co jsem chtěl.“
„A přesto jsi ji zabil.“
„Snažila se mě zatáhnout do své hry a využít mě. Ve výsledku je jedno, že jsem ji zabil já či ty. Stejně by ji někdo časem dostal, a tak to jde mimo mě.“
Elisa na to nereagovala, ona totiž taky jednoho dne bude hrát nebezpečné hry a tohle pro ni byla velice dobrá škola. „Jak si se tam vůbec objevil?“
„Měl jsem tušení, že tě Keira bude chtít zabít. Nabourala jsi jí plány.“
„Počkej, ty jsi to věděl a vůbec nic jsi neudělal?!“ Opět v ní narůstal vztek.
„A připravit tě o to, že někoho zabiješ a podíváš se mu do očí, když z nich vyprchává život? O tohle jsem tě nemohl připravit. Jenom tě to posílí.“
„Ty jsi vážně monstrum. Vždyť mě mohla zabít.“
„Přinejhorším zranit.“ Vzal však Elisu za bradu a zadíval se jí do očí. „Ublížila jsi mi, a zároveň jsi mi otevřela oči. Ale pro tebe bych šel až na konec světa, a Keira ti nemohla ublížit.“ Opravdu tomu věřil, šel by pro ni až na konec světa a i Elisa mu věřila a potají v to doufala.
Oheň mezitím dohořel. Uchopil hůl a jen s ní mávl. To co zbylo z Keiry, navždy zmizelo. „A teď pojď, stále se třeseš. Zavedu tě do Sukuby.“
Dorazili k Sukubě a vstoupili zadními dveřmi. Merill pak předal instrukce a s Elisou pokračovali nahoru, kde si prohlížela jeho apartmá, ale byla jako tělo bez duše. Stále se snažila urovnat si hlavu. Vše na ni spadlo, únos, jeho chladnokrevné vraždění, smrt Keiry, zničené šaty. Už ani nevěděla, co bylo od její zkoušky na čarodějku nejhorší. Raději si nechala svléknout poničené šaty a sedla si do horké vody. Stud nijak neřešila, přitáhla si jen kolena k bradě.
Elisa jen seděla ve vodě a nechala se umývat. Rukama jí čistil vlasy, ve kterých byla krev a cítila jeho prsty, jak zajížděly hluboko do vlasů. Chtěla cítit jeho ruce na svém těle, i po tom všem. Nadále ji umýval houbou a Elise docházelo, že tohle asi chtěla, znovu cítit jeho pevné mozolnaté ruce. On ji vždy uměl uchopit, jak to chtěla. V jednu chvíli to nevydržela a otočila se na něj. V jeho očích ale nenašla to, čím byl a co udělal, ale člověka kterého znala. Toho muže co by pro ni udělal cokoliv a to se i stalo. Najednou si připadla prázdná, chtěla vše změnit. Naklonila se opatrně k němu a políbila jej. Znovu na svých rtech náhle ucítila chuť, která tam už roky nebyla, a oči jí vzplály. Políbila ho znovu a vášnivěji. Přesně to jí chybělo a po tom teď toužila. Shodila z něj oblečení a stáhla jej do vany. Než se nedála, souložili spolu a voda cákala na všechny strany. Elisa ho pevně chytla za ramena a zařízla mu nehty do zad, tak jak to dělala jen ona. Přirážela na něj a vše jí bylo jedno. To jediné, po čem teď toužila, byl on. Ve vaně ale nevydrželi. Pevně uchopil Elisu a odnesl si ji do postele, přestože byli oba mokří. Tam pokračovali ve vášnivém tempu, jaké Elisa nikdy nezažila. Milovali se spolu už tolikrát, ale až nyní to bylo něco naprosto jiného, snad jako by to mezi nimi bylo i poprvé. Bylo to naprosto divoké a Elisa nevěděla, kde se to v ní bralo. Nic jiného ale nechtěla, po ničem jiném netoužila.
Elisa mu ležela na hrudi a jezdila mu prstem po jizvách. Nalezla nové, které neznala, hlavně ta na levém boku, byla po magii. Nechtěla ale o tom teď přemýšlet, na to byl čas později.
„Tohle jsem ještě nezažila,“ řekla Elisa a stále mu jezdila po jizvách. „Takovou vášeň a sílu v jednom.“
„Je to naprosto normální. Po tom cos zažila, ses jen potřebovala znovu cítit naživu. Jako by to mělo být to poslední, co v tomhle životě pocítíš.“
Elisa cítila, že mluví pravdu. Přesně po tomhle toužila, ještě jednou něco cítit. Cítit, že stále žije.
„Kdy ses tak změnil.“
„Ani nevím, přišlo to samo.“
„Bylo nutné, abys Filla tolik trápil?“
„Vědět, že to jsi ty, koho tak trápí, dost možná by stále žili a prosili mě o smrt. Hlavně ten co tě zmlátil.“
„Myslíš to vážně?“
„Já nikdy moc neuměl žertovat.“
„Co tě tak změnilo a stvořilo v…“ Elisa špatně zvolila slova a zaváhala.
„Monstrum? Stal jsem se jen tím, co chtěli.“
„Kdyby ano, čekal bys na rozkazy jako poslušný pes.“
„To je pravda. Moc jim to nevyšlo, nebo spíše jemu, Marklenovi. Remair s tím neměl nic společného, ba naopak. Není to však poprvé, co je Marklen, Remairem proklínán. Nebyl jsem první.“
„Proč to Marklen udělal. Proč tě takhle zmrzačil.“
„Jeho plány a myšlenky byly úctyhodné, souhlasím s nimi. Ale to je vše.“
„Hodláš se mu za to někdy pomstít?“
„Nemám přesně za co, on mě úplně nestvořil. Marklen mě jen připravil, ale až daleko od Arghamu jsem se doopravdy změnil.“
„Když ses tedy sám změnil, můžeš to i zvrátit.“
„Já ale nechci.“
„Proč?“
„Viděl jsem a zažil strašné věci, Eliso. Myslíš, že tvoje vězení bylo něco výjimečného, nebylo. Já ve vězení zažil daleko horší věci. Čím více jsem viděl svět tam venku, tím více jsem děkoval Marklenovi za svůj výcvik a připravenost. Konečnou část v mém studiu však neudělal on, nýbrž já.“ Elisa se na něj nechápavě podívala. „Nechám ti připravit oblečení, ať můžeš odjet.“
„Proč mě odháníš?“
„Chci tě jen ochránit před sebou samým. Podobný pohled už jsem jednou viděl.“
„Jiná žena?“
„Ano.“
„Byla to čarodějka?“
„Byla výjimečná.“
„Neodpověděls.“
„Ne nebyla, i když ji za ni měli.“
Elisa se zvedla a zadívala se mu do očí. „Já jsem čarodějka. Nejsem obyčejná žena a nehodlám se od tebe nechat poučovat, co bych měla dělat. Rozhodně tě nenechám se zničit. Ať byla ta žena kdokoliv, tak já jsem jiná. Já jsem Elisa z Invernu, já jsem čarodějka, a ty potřebuješ čarodějku, která tě bude hlídat. Tvoje sestra je sice silná žena, ale málo tě fackovala a já to budu dělat, bude-li třeba.“ Elisa vše myslela vážně a její oči při těch slovech žhnuly jako nikdy.
„Nepodceňuj moji sestru.“
„A ty nepodceňuj mě, čarodějku.“
Zajel Elise prsty mezi vlasy. „Možná máš pravdu,“ vzpomněl si na to, co mu řekla Astrid. „A je jen jediná možnost, jak zjistit co se stane. Nás vždy spojovalo něco více, než jen společná soulož.“
Lehla si mu zpátky na hruď. „S tebou budu mít ještě hodně práce.“
Snad to bude stát za to, řekl si v duchu, a užíval hřejivé teplo Elisina těla.
Elisa si procházela jeho velký pokoj a důkladně si prohlížela a zkoumala jeho věci. On mezitím vyřizoval papíry u svého stolu a potají ji sledoval. Elisa ho nechala zatím v klidu pracovat, přece jenom včera byl šílený den včetně sexu. Navíc na sobě měla šaty od kurev. Musela ovšem přiznat, že byly slušné a ocenila, že jsou bílé.
Důkladně si vše prohlížela, když ji najednou oslovil.
„Nepamatuji si, že bych ti dal svolení prohledat mi skříně.“
„A já si nepamatuji, že bych tě o něj žádala,“ pokračovala dále. Ani se neobtěžovala na něj otočit.
Jen zakýval pobaveně hlavou a pokračoval v papírech. Navíc i Elisa se pobavila, přičemž mu to ani nevadilo. Zkontrolovala mu kompletně šatník včetně barové skříňky, ale jedna skříň byla zamčená.
„Co je v té skříni?“
„Kostlivec,“ dále vyřizoval poštu.
„Aha,“ řekla tak, aby ji slyšel a pochopil. Zastavila se potom vedle jeho výzbroje. Velice ji zaujali jeho meče, hlavně jeden. Bez dovolení se ho dotkla a zvedla. Něco ji však na něm zaujalo. Dívala se meči na ostří, zatímco on sledoval ji. „To je zvláštní meč. Odkud ho máš?“
„Od Bílé paní.“
„Ty a ty tvoje pohádky,“ schovala meč. „Taky bys někdy mohl říct pravdu.“
Pousmál se a zakýval hlavou. Lidé nikdy nevěří pravdě jen proto, že je šílená, pomyslel si.
Elisa potom dále zkoumala pokoj. „Vy jste spolu hodně šoustali, že?“
„Hodně je slabé slovo.“
„Jestli chceš, abych tu byla, tak musíš kompletně vyměnit postel i látkové dekorace.“
„Proč?“
„Protože tady nechci cítit její parfém s potem. Připadá mi, jako by ty zdi na mě mluvily.“
„Jsme v bordelu, tady neustále mluví zdi.“
„Ale nebudou na mě mluvit vzdechy té zrzky, až tu budeme opětovně šukat.“
Až ho z toho něco napadlo a pobavilo. Elisa si ovšem všimla jeho pobavení a byla zvědavá. Naznačila mu tak, ať jí to řekne. Svolil, i když to nepovažoval za nejmoudřejší. „A to víš, že jsem tě už jednou zabil?“
„Opravdu?“
„Ano. Měl jsem v hlavě démona a tvoje smrt byla cesta ke svobodě.“ Mohl říct k poražení, ale tohle bylo daleko vhodnější přirovnání.
„Pěkné.“ Elisa u toho měla svůj obvyklý úsměv typu, pokračuj a stane se to tobě.
„Zarazil jsem ti nůž do hrudi a snažil se ti vytrhnout srdce.“ Kdo ví však, jestli bych nějaké našel. To už ovšem raději neříkal, zatím nechtěl přijít o život.
„Ještě chvíli pokračuj a stane se to tobě.“ Oba se na sebe ale pousmáli. Elise však úsměv zamrznul, na polštáři totiž uviděla rudý vlas. Uchopila jej a předstoupila s ním před něj.
„Co to je?“
„Tak se podívej pozorně.“ V Elisiných očích se zažehnul plamen.
„Ty jsi vážně našla její krvavý vlas na karmínovém povlečení?“
Elisu potěšilo, že ví co to je karmínová, ale teď nebyla pravá chvíle na pochvaly. „Nehodlám s tebou šukat na posteli, kde jsou její vlasy. Stačí, že jsem to udělala už jednou.“
„Přiznávám, že tohle by mohla být katastrofa, která by jistě nastala v nejnevhodnější okamžik.“
„Jak si to měl s jinými ženami?“ založila si ruce na hrudi.
„Zkus být konkrétnější.“
„Právo první noci.“
„Já to neaplikoval. Sice se to dělá a testují se tím dost holky, ale já nemusel. Měl jsem Keiru společně s Qeen a Merill.“ Podepsal dopis a najednou mu došlo, co řekl. Zvedl pohled a Elisiny planoucí oči mluvily za vše. „Nechám všechny dekorace pohlcující pachy vyměnit.“
„A novou postel.“
„Jak si přeješ.“ Sakra, tohle byla dobrá postel, pomyslel si.
Elisa se najednou usmívala. „Musím na univerzitu. Později se vrátím.“ Sedla si mu na stůl, naklonila se přes něj a vášnivě ho políbila. Teď to bude vše jiné, řekla si v duchu. Ne tak jak to má být, ne tak jak to chtěla její mistrová, ale tak jak chce ona sama. Dotkla se poté jeho levé paže, a jak se pomalu blížila k dlani, tak se jí zpod ruky čarovala nová stužka. Tahle stužka ale nebyla obyčejná jako předešlá, měla v sobě něco víc. Podívala se mu pak do očí a našla v nich, co potřebovala. Políbila jej znova a byl to úplně jiný polibek než ten před chvíli, byl silnější. „Zatím se měj,“ pošeptala a odešla.
Během odchodu na ni zavolal. „Mimochodem, odkdy jsi tak panovačná.“
„Vždy jsem byla.“
„Ano to byla,“ řekl si už jen pro sebe, byla totiž pryč. Někdy si až říkal, proč vůbec lidi chtějí pevný vztah, ale pak se zadíval na stuhu na ruce a v srdci měl jisté tušení. Elisa nebyla obyčejná čarodějka, natož žena. Ona jako jeden z mála lidí na tomto světě na něj měla pozitivní vliv, a někdy to bylo potřeba. A právě proto ji přes všechny její vlastnosti čarodějky měl tak rád. Pocítil s ní zároveň to co už dlouho ne. Jeho myšlenky se vrátili zpět k Astrid, avšak dlouho u ní nezůstaly. Astrid již byla uzavřená kapitola, i když nešťastně. Další byla Keira, ale s tou nikdy nepocítil to co s Astrid, natož s Elisou. Elisa byla svým způsobem temná a nenáviděl ji. Ale byla změnou už tehda, a bude změnou i nyní. K lepšímu či horšímu nevěděl, ale chtěl se s ní změnit, i kdyby to nemělo vyjít. Nakonec vše skončilo jinak, než plánoval. Ne, neskočilo, začínalo.
Dále pak pokračoval v dopisech a objednávkách, které mu připravila Merill. Stačily jen podpisy. Nedalo mu to ale a šel k zamknuté skříni. Mávnul rukou a odemknul ji. Chvíli však čekal, než ji otevřel. Díval se na svoji starou zbroj z šedé oceli a vzpomínal. Pomalu přejížděl po všech šrámech a vestě, aby si znovu prožil všechny chyby, které si pustil příliš blízko k tělu. Nebyly to dobré vzpomínky, ovšem byly nutné, aby se poučil. Nakonec se podíval na díru ve zbroji a dotkl se jí. Byla to jedna z jeho nejbolestivějších vzpomínek ze všech, a bolest má různé projevy. Znovu zavzpomínal a znovu se poučil ze svých chyb. Pak se ale pousmál a zavřel skříň. Zkouška byla v jeho životě milník, stejně jako se našli jiné před ní. Už si myslel, že další milníky nezažije, ale bohové mu opět jen dokazovali, že se mýlí. Jaké milníky si asi pro něj bohové připraví jako následující?
Elisa při odchodu potkala Merill. Zadívaly se jedna druhé do očí, ale nepromluvily na sebe. Merill se pak pousmála a Elisa nevěděla, co si má pod tím představit. Hodila ji ovšem za hlavu, byla totiž menší zlo, a zlo bylo kolikrát potřeba více než dobro.
Merill poté sledovala odchod Elisy přes okna a znovu se pousmála. Proč té čarodějce pomáhala, sama pořádně nevěděla. Možná proto, že i ona nosila neustále bílou, stejně jako Bílá paní. Možná proto, že i Bílá paní byla ve svých počátcích menší zlo. A možná jen proto, že se jí až příliš nápadně podobala. Merill se pak vrátila do práce s pocitem, že vykonal něco dobrého. Ale ve skutečnosti se mýlila. Elisa nikdy nic neměla společného s Bílou paní, jak si Merill myslela. Ale na tom nezáleželo, a proč taky.
Marklen seděl ve svém křesle a popíjel svou brandy. Byla to už druhá láhev, kterou načal, ale stále neměl dost. Dneska učinil rozhodnutí, nebo spíše byl postaven před hotovu věc. Od té doby, co měl Michaela zpátky v učení, se jej snažil krotit, ale bez úspěchu. Rozhodl se tedy změnit jeho studium a místo krocení jej stále více zatěžovat. Tato změna měla pozitivní výsledky a Michael si znovu začínal připadat jako potřebný. Tuto metodu musel ovšem stále rozvíjet a v tom byl pravý problém. Dostal se tak do bodu, kdy si jeho student řekl o praxi z reálného boje. Musel to nejdříve probrat s Remairem, avšak byl to tuze hořký rozhovor. Ani jednomu se to díky Michaelově minulosti nelíbilo, ale nemohli nic dělat. Byli v zajetí svých vlastních rozhodnutí, ze kterých nemohli ven. Co mohli dělat, zakázat Michaelovi odjet? Ne, to by skončilo další Skálou a možná i hůř. Co když byl ovšem Michaelův osud neodvratný, přece jenom jeho ambice byly nezměrné. To byla otázka, která se mu právě honila hlavou. Neznal na ni odpověď, na nic neznal odpověď. Věděl ovšem jediné, Michael se nevzdal. S tímhle bohužel nikdo nemohl nic udělat, neboť v tomto směru měl poslední slovo Remair. Marklen však už i pomalu začínal pochybovat o tom, zda výjezdy Michaela uklidní. A stále v něm rostl čím dál silnější pocit, že právě do světa vypustili to pravé monstrum.
Konec čtvrté knihy
Jestli se ti mé dílo líbilo, nezapomeň jej doporučit dalším lidem, aby si ho taky mohli přečíst. A jestli se ti líbilo fakt fest, můžeš mě za něj odměnit. Ať už však jakkoliv učiníš či nikoliv, můžeš zde pozvolna vyhlížet závěrečný díl, jež ponese název Kroniky Mága: Sen